Země snů

V dnešní době už jen málokdo může upřímně pochybovat o závažnosti krize spojené s opiáty ve Spojených státech amerických. Téma se dostalo až na stůl těch, kteří stojí na nejvyšších příčkách moci, včetně prezidenta Donalda Trumpa – přesto problém přetrvává a zůstává stejně hrozivý jako dříve.

Označit krizi spojenou s opiáty za epidemii rozhodně není přehnané. V roce 2015 to americká Drug Enforcement Administration (DEA) výslovně konstatovala: úmrtí na předávkování, zejména způsobená předpisovými léky a heroinem, dosáhla epidemických rozměrů.

Na této zdravotní krizi je pozoruhodné, že je v mnoha ohledech jedinečně americká. Postoje Spojených států ke zdravotní péči, závislosti, chudobě, médiím, kriminalitě, vymáhání práva, velkým korporacím i vědeckému výzkumu – to vše se podílelo na vzniku celonárodní katastrofy.

Připojte se k Samu Quinonesovi, který podrobně popisuje, jak tato epidemie vznikla, a nabízí podnětný pohled na závislost a zdraví, ale i na samotné fungování Spojených států jako celku. Navzdory pochmurné situaci však naděje nezmizela a krizi je možné řešit. Země se může znovu postavit na nohy.

V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte:

• jaký druh opiátů rodiče používali, aby uklidnili své neposedné děti,
• jak byl jeden dopis do novin mylně povýšen na „průlomovou studii“,
• a jak se dá „úspěšně“ řídit drogový kartel.

Opiátová krize se projevuje napříč celými Spojenými státy – ale nevznikla z ničeho nic. Šlo o pomalý proces, jehož základy byly položeny už na začátku 80. let 20. století.

V roce 1984 uvedla farmaceutická společnost Purdue na trh nový produkt nazvaný MS Contin. Šlo o tabletu s postupným uvolňováním morfinu určenou k léčbě bolesti u pacientů v terminálním stadiu nebo po velkých operacích. Lék zaznamenal velký úspěch – natolik, že firma v roce 1996 přišla s podobným přípravkem.

Nový lék měl jako účinnou látku oxykodon, na rozdíl od morfinu v MS Contin. Oxykodon je opiátový derivát, chemicky ne příliš vzdálený heroinu, a Purdue opět využila technologii postupného uvolňování. Tableta dostala název OxyContin.

FDA schválila OxyContin v roce 1995, protože uvěřila klíčovému tvrzení společnosti Purdue: jejich systém postupného uvolňování měl údajně omezovat vznik závislosti tím, že zabrání rychlým výkyvům hladiny látky v krvi, typickým pro opiáty. Důsledky tohoto rozhodnutí byly zásadní: Purdue mohla OxyContin propagovat s jedinečným bezpečnostním označením, podle něhož měl lék menší potenciál zneužívání než jiné léky proti bolesti na trhu.

Toto tvrzení se stalo základem marketingu OxyContinu. Zázračný lék měl být jediným analgetikem, které by lékař kdy potřeboval předepsat. Měl představovat téměř bezrizikový způsob léčby chronické bolesti. Na rozdíl od jiných opiátů, které lékaři předepisovali na bolest, se tvrdilo, že tento nový lék je návykový u méně než 1 % pacientů.

Existoval však velmi konkrétní důvod, proč se uváděné míry závislosti zdály tak nízké: MS Contin byl používán v pečlivě kontrolovaných nemocničních podmínkách. OxyContin naproti tomu Purdue agresivně propagovala lékařům v ambulantní sféře. A ti byli zvyklí řešit chronickou bolest svých pacientů předepisováním opiátů.

Starší opiáty byly poměrně slabé, dávkování bylo nízké a tablety obsahovaly látky jako acetaminofen (např. Tylenol), které měly zneužívání ztěžovat. OxyContin byl jiný. Obsahoval vysoké dávky oxykodonu a za bezpečný byl považován pouze díky speciálnímu povlaku pro postupné uvolňování, navrženému tak, aby účinnou látku uvolňoval po delší dobu.

Purdue brzy rozjela masivní propagaci nového produktu. Její obchodní zástupci navštěvovali lékaře několikrát ročně, zvali je na luxusní obědy a neustále zdůrazňovali výhody povlaku s postupným uvolňováním a údajně minimální riziko závislosti. Tím to ale nekončilo: běžné byly celé hory propagačních materiálů k OxyContinu a odborné semináře v luxusních resortech.

Výsledek se dostavil: prodeje společnosti Purdue se ztrojnásobily. Bonusy za prodej vzrostly z 1 milionu dolarů v roce 1996 na ohromujících 40 milionů dolarů v roce 2001. Do roku 2003 předepisovali OxyContin především praktičtí lékaři s minimálním vzděláním v oblasti léčby bolesti.

Purdue tak zásadně proměnila celý obor: předepisování silných léků proti bolesti se stalo normou, nikoli výjimkou.

Při vyprávění historie opiátové krize a OxyContinu je snadné zapomenout, že nejde jen o posledních čtyřicet let – lidé milují opiáty už tisíce let.

Starověcí Sumerové nazývali opium „rostlinou radosti“. Užíváno bylo také ve starověkém Egyptě, v klasickém Řecku, v Indii i v arabském světě. Aktivní molekulou v opiu je morfin. Ten se sice vyskytuje i v řadě dalších rostlin, ale v mnohem nižších koncentracích.

Morfin byl poprvé úspěšně izolován na počátku 19. století a v průběhu tohoto století se jeho užívání rychle rozšířilo díky silnému analgetickému účinku. Široce se používal i ve válkách.

Vynálezce hypodermické jehly Alexander Wood věřil, že jeho vynález z 19. století omezí zneužívání drog, protože uživatelé budou moci přesně dávkovat svůj příjem, což při perorálním užívání nebylo možné. Ironií je, že se traduje, že právě Woodova manželka se stala první zaznamenanou obětí intravenózního předávkování opiáty.

Přibližně ve stejné době byl ve Spojených státech velkým byznysem prodej tzv. patentních léků. Tyto přípravky byly obvykle nabízeny jako zázračné medikamenty a velmi často obsahovaly opiáty. Nezvladatelné děti? Stačilo jim podat sirup paní Winslowové! Na počátku 20. století dosahovaly prodeje těchto patentních léků 75 milionů dolarů ročně.

V tomto prostředí syntetizoval v roce 1874 Dr. Alder Wright opioid heroin – v rámci snahy najít neadiktivní alternativu k morfinu. Heroin, ve skutečnosti vysoce návyková látka, byl pak předepisován na všechno možné, od kašle po menstruační křeče. Následný výbuch závislostí byl přímým důsledkem toho, že lékaři přísahali, že jde o bezpečný lék.

Existuje jasné chemické vysvětlení, proč je morfin tak návykový. Molekula morfinu přesně zapadá do tzv. μ-opioidních receptorů v mozku všech savců. Tyto receptory za normálních okolností vyvolávají pocit slasti, když přijímají endorfiny produkované tělem. Když je však přítomen morfin, není třeba čekat na endorfiny: morfin receptory doslova zaplaví.

Výsledkem je intenzivní euforie, znecitlivění bolesti a celkové otupění emocí. Protikladem této euforie jsou však brutální abstinenční příznaky, kterým závislí čelí: nespavost, průjem a týdny intenzivní bolesti.

Abstinenční stav může být pro některé závislé tak zdrcující, že je přiměje lhát, krást, zrazovat blízké a dokonce riskovat vlastní zdraví i život, jen aby se dostali k další dávce.

Chemie stojící za těmito extrémními abstinenčními příznaky je poměrně jasná: zatímco většina drog je v těle relativně snadno rozložena na jednodušší látky (například na glukózu) a následně vyloučena, morfin se chová jinak. Molekula morfinu zůstává dlouho v podstatě neporušená a v organismu přetrvává.