Zelené iluze

Pokud se považujete za člověka s ekologickým smýšlením, možná upřímně doufáte, že jednoho dne bude veškerá energie na světě vyráběna z alternativních zdrojů, jako je slunce a vítr. Právě proto pro vás následující kapitoly mohou být šokem.

Pozornost, která se dnes těmto alternativním zdrojům věnuje, je totiž značně přehnaná – každý z nich má vážné nevýhody. A co je ještě horší, uvidíte, proč vkládání nadějí do technologických řešení často slouží jen jako záminka, jak si udržet náš nadměrný životní styl: kdybychom to s ochranou životního prostředí mysleli opravdu vážně, omezili bychom spotřebu.

V tomto shrnutí se dozvíte mimo jiné:

• proč biopaliva přispívají k hladu ve světě,
• jak může lenost a odpočinek od práce ve skutečnosti prospívat záchraně planety,
• a proč solární energie může v určitých ohledech globální oteplování spíše urychlovat než zpomalovat.

Více než sto let jsou energetické potřeby lidstva převážně pokrývány z konvenčních zdrojů, jako jsou fosilní paliva a uran. A právě v tom spočívá problém: množství těchto zdrojů na Zemi je konečné, zatímco naše poptávka po energii vypadá, jako by byla nekonečná. Odborníci se proto shodují, že potřebujeme alternativní řešení.

Než se k nim ale dostaneme, podívejme se nejprve na hlavní konvenční zdroje, které dnes používáme.

Ze všech konvenčních zdrojů energie je uhlí bezesporu nejhorším ekologickým „zločincem“. Je největším producentem oxidu uhličitého (CO₂), skleníkového plynu, který přispívá ke globálnímu oteplování. Další zřejmou nevýhodou je, že spalování uhlí znečišťuje ovzduší a vystavuje lidi zdravotním rizikům. Instalace filtrů problém neřeší – vznikají při ní toxické kaly, které znečišťují podzemní vody. A protože uhlí je třeba nejprve vytěžit, než může být spáleno, těžba navíc devastuje celé krajiny.

Přesto se uhlí masivně využívá: přibližně polovina elektřiny ve Spojených státech a asi 80 procent elektřiny v Číně se vyrábí právě z uhlí – jednoduše proto, že je levnější než ropa.

Dalším významným konvenčním zdrojem energie je uran, využívaný v jaderné energetice. Ani ten však není o mnoho lepší než uhlí, protože je spojen s vysokým rizikem. Jaderné havárie jsou sice méně časté než například úniky ropy, jejich ničivý potenciál je ale nesrovnatelně větší. K haváriím může dojít v důsledku provozních chyb, jako tomu bylo v Černobylu, nebo v důsledku přírodních katastrof, jako byla tsunami, která vedla ke katastrofě ve Fukušimě. A protože mohou být následky tak ničivé, jsou jaderné elektrárny také potenciálním cílem teroristických útoků.

Dalším velkým problémem je skladování radioaktivního odpadu vznikajícího při výrobě jaderné energie. Je velmi nákladné a stále provázené velkou mírou nejistoty – inženýři dosud nenašli dlouhodobý způsob ukládání, který by byl skutečně bezpečný a zcela nepropustný pro radiaci.

Kromě ekologických a zdravotních rizik nejsou uhlí ani jaderná energie příliš výhodné ani z ekonomického hlediska: podle jednoho z dohlížitelů na dotace jsou ziskové jen díky rozsáhlým státním subvencím z daní.

Na rozdíl od konvenčních zdrojů energie, o nichž byla řeč v předchozí kapitole, se udržitelné zdroje považují za takové, které dokážou uspokojit naše současné energetické potřeby, aniž by vyčerpávaly zdroje, jež budou potřebovat budoucí generace.

Alternativní technologie výroby energie, jako jsou solární, větrné, vodní či vodíkové systémy a biopaliva, mají za cíl snižovat emise CO₂ a tím zmírňovat globální oteplování. Dalším cílem je omezit využívání fosilních paliv a naši závislost na nich, a tím i jejich negativní dopady.

Alternativní zdroje energie se obvykle dělí do dvou hlavních skupin: na obnovitelné zdroje (renewables) a na zdroje znovu vypěstovatelné, tedy založené na biomase (regrowables). Otázka ale zní: jsou skutečně udržitelné?

Nejprve se podívejme blíže na zdroje založené na biomase; v další kapitole se zaměříme na klasické obnovitelné zdroje.

Na první pohled se biomasa jeví jako skvělá náhrada za ubývající konvenční zdroje energie. Klasickým příkladem je staré dobré palivové dřevo: spálíte ho na topení a na jeho místě vyrostou nové stromy. Dokud budou stromy, palivo nedojde.

Dnešní biopaliva – například biomasa, bioplyn, bioalkohol či bionafta – vycházejí z téhož principu: rostlinná a živočišná hmota se přemění na energii a po sklizni se znovu vypěstuje. V současnosti tato biopaliva pokrývají přibližně 5 procent energetické spotřeby Spojených států.

Navzdory svým výhodám je však výroba biopaliv riziková jak z hlediska potravinové bezpečnosti, tak z hlediska změny klimatu. Proč? Protože zemědělci opouštějí pěstování potravinářských plodin a přecházejí na lukrativnější plodiny pro výrobu biopaliv. Vědci přitom varují, že to povede ke zvýšení světových cen potravin, což nejvíce postihne chudé obyvatele planety.

Výroba biopaliv navíc může změnu klimatu dokonce urychlovat – a tím zcela popřít svůj zamýšlený přínos. V Brazílii například farmáři tak touží po výrobě biopaliv, že je pěstují na půdě, která dříve sloužila k produkci cukrové třtiny. Aby nahradili výpadek v produkci potravin, kácí deštné pralesy a zakládají nové plantáže cukrové třtiny. Jenže potravinářské plodiny, jako je právě cukrová třtina, neabsorbují sluneční záření ani neukládají uhlík tak účinně jako deštné pralesy – výsledkem je, že se změna klimatu ve skutečnosti zrychluje.