Zázračná země

Když na hodině dějepisu otevřete učebnici, pravděpodobně uvidíte vážné, zamyšlené tváře: starověké filozofy debatující o demokracii, Newtona přemýšlejícího o gravitaci pod jabloní nebo chudé dělníky v textilních továrnách. Méně pravděpodobné je, že uvidíte lidi, kteří se prostě baví.

Přitom v průběhu dějin došlo k velkým pokrokům právě díky lidem, kteří si hráli nebo hledali potěšení. Stejně jako války a dobývání formovaly lidské dějiny, i naše rozmazlování se v říši her, pestrého oblečení a lahodných chutí nás posouvalo k novým obzorům.

V tomto shrnutí se dozvíte, jak flétna položila základy pro budoucí počítače, proč mořští plži přivedli rané námořníky do dosud neprozkoumaného Atlantiku a proč by výroba jediného Dorita kdysi představovala práci na celý rok.

Když přemýšlíme o inovacích a pokroku v lidských dějinách, máme tendenci předpokládat, že za nimi vždy stála nutnost nebo praktičnost. Ve skutečnosti však mnoho důležitých vynálezů vzniklo z hry. Trocha zábavy dokázala přinést velké věci.

Vezměme si bratry Banú Músu. Byli to muslimští učenci 9. století v Bagdádu. Patřili k nejlepším inženýrům své doby a ve své knize „Kniha vynalézavých zařízení“ publikovali průlomové práce o mechanice a hydraulice. Popsali v ní vlastní stroje a formulovali principy, které položily základy pro pozdější inovace, jako byl parní stroj nebo proudový motor, vyvinuté až o staletí později.

Ačkoli se jejich myšlenky ukázaly jako velmi užitečné, bratři Banú Músá začínali prostě tím, že si hráli. Většinu času trávili tím, že se snažili pobavit ostatní konstrukcí zdánlivě zbytečných hraček a kuriozit. Vytvářeli automatické loutky, samohrající hudební nástroje a dokonce mechanického páva, který po zatažení za ocasní pera vydával vodu a mýdlo.

Tato epizoda v sobě skrývá silné poselství: zábava a hra formovaly dějiny mnohem víc, než by se na první pohled zdálo – a to z dobrého důvodu. Lidský mozek je nastaven tak, aby objevoval prostřednictvím hry.

Za prvé, mozek miluje překvapení. Kdykoli se setkáme s něčím novým, uvolní se v něm dávka neurotransmiteru dopaminu, který nám přináší přirozený pocit euforie. Jsme tak „naprogramováni“ toužit po objevování okolního světa a vyhledávat nové zážitky. Právě díky tomuto mechanismu můžeme dojít k důležitým objevům nebo jedinečným výtvorům jen na základě zvědavosti či náhody.

Za druhé, náš mozek funguje jinak, když si hrajeme. Dočasně potlačujeme pochybnosti a naše mysl začíná vytvářet dosud nevídané asociace. Právě v tomto uvolněném, hravém stavu je naše kreativita na vrcholu.

V následující části se podíváme na to, jaké objevy lidé učinili právě při hře.

Co se vám vybaví, když myslíte na úsvit počítačového věku? Možná skupiny lidí v laboratořích, jak zasouvají děrné štítky do kovových oblud? Základy našeho informačního věku však byly položeny už v pravěku, kdy první lidé začali zkoumat vlastnosti zvuku.

Archeologové objevili flétny vyrobené z mamutích kostí staré až 50 000 let. A tyto nástroje jsou pro moderní ucho stále hudebně srozumitelné. Vydávají harmonicky příjemné tóny – intervaly kvarty a kvinty od základního tónu, které jsou dodnes základem mnoha popových hitů. Stačí si pro sebe zabroukat basovou linku z písně „Summer Nights“ z muzikálu Pomáda.

Pravděpodobně byla tato raná zvuková zkoumání vedena zvědavostí a hrou. Je dobré si uvědomit, že zvuky, které nám dnes připadají harmonické, museli naši dávní předkové kdysi „vytáhnout“ z kakofonie přírody.

Zajímavé je, co následovalo: touha hrát si se zvukem vedla k celé řadě dalších vynálezů. Opět u toho stáli v první linii bratři Banú Músá. Když vytvořili zařízení, které nazvali „nástroj, jenž hraje sám“, v podstatě sestrojili první programovatelný „počítač“.

Šlo o stroj, který hrál na flétnu. V jeho jádru byl rotující válec pokrytý drobnými kolíčky. Ty pohybovaly pákami, které otevíraly a zavíraly otvory flétny, a tak vznikala melodie. Stejný princip později využívaly staré hrací skříňky.

Skutečný mistrovský tah však spočíval v tom, že válec bylo možné vyměnit za jiný s odlišným uspořádáním kolíčků, a tedy s jinou melodií. Jinými slovy, stroj byl programovatelný, protože jednotlivé válce byly specificky „zakódované“. Můžeme v tom vidět vůbec první rozlišení mezi hardwarem a softwarem v lidských dějinách.

Samozřejmě je to něco úplně jiného, než si dnes představujeme pod pojmy programování a kódování. Přesto právě takto, přes řadu dalších proměn a zdokonalení, začalo zpracování informací pomocí strojů.