Z charakteru ven

Pokud je na světě něco, co my lidé milujeme, pak je to zařazování věcí do pěkně uspořádaných škatulek. Platí to zejména pro způsob, jakým se díváme na lidi kolem sebe. Sledujeme jejich chování a docházíme k závěru, že jeden člověk je podvodník, jiný alkoholik a další hazardní hráč.

Jak však ukážou následující kapitoly, představa, že má někdo takto pevně daný charakter, je hluboce mylná. Za určitých – dobrých i špatných – okolností se můžeme všichni změnit a na první pohled se stát úplně jiným člověkem.

To by nás nemělo překvapovat. Dlouhá řada psychologických experimentů ukázala, že naše vnímání i chování ovlivňuje celá škála faktorů, často velmi překvapivým způsobem.

V tomto shrnutí se dozvíte, co mají mravenci a kobylky společného s charakterem, proč by ženy měly více důvěřovat svému čichu a jak může správné držení těla udělat zázraky pro váš společenský status.

Zamysleli jste se někdy nad původem slova „charakter“? Ve skutečnosti pochází ze starořeckého výrazu, který označoval nevymazatelné značky vtlačené do mincí, aby se od sebe odlišily.

Povaha charakteru je však všechno možné, jen ne pevná a věčná. Když se tedy lidé chovají „mimo charakter“, často tím jen dávají najevo jinou část své skutečné povahy.

Charakter je ve skutečnosti velmi pružný a je zcela běžné, že se lidé v různých obdobích života chovají různě – každý z nás v sobě nese jak neřest, tak ctnost.

Tento vnitřní rozpor se tradičně znázorňuje jako boj protichůdných hlasů v naší mysli: příslovečný anděl a ďábel na našich ramenou. Zdá se, že právě tyto síly řídí naše jednání a v raném věku bývá každý člověk více ovlivněn jednou z nich.

Dualita anděla a ďábla je však problematická ze tří důvodů. Zaprvé je příliš zjednodušující myslet si, že nás vede jen „dobrá“ a „špatná“ síla. Ve skutečnosti jsou vlivy, které formují naše chování, mnohem jemnější a rozmanitější. Zadruhé, často není možné s jistotou vědět, které straně vlastně věřit. A zatřetí, vnější události mají na naše myšlenky a jednání obrovský vliv – k tomu se ještě podrobněji vrátíme.

Jaká metafora je tedy lepší? Příběh o mravenci a kobylce z bajky starořeckého vypravěče Ezopa:

Mravenec, který vždy myslí na dlouhodobé cíle, se pilně připravuje na zimu, zatímco kobylka si užívá, zpívá, hraje si a o zimu se nestará – dokud skutečně nepřijde.

Tyto dva přístupy, ztělesněné v bajce, lépe vystihují náš vnitřní boj, protože ukazují střet mezi okamžitou odměnou, jako je jít na večírek, a dlouhodobým plánováním, například strávit večer studiem.

Z racionálního hlediska má větší potenciál přinést užitek právě budoucí zisk. Pokud například šetříte peníze, mohou se časem zhodnotit – ale zároveň musíte žít dost dlouho na to, abyste si je užili. Obě strany jsou tedy důležité a obě v sobě neseme.

Od dětství slýcháme, že morálka je dobrá a pokrytectví špatné. Ve skutečnosti je však takové rozdělení příliš zjednodušující.

Pokrytecké chování totiž nespočívá ani tak v tom, že porušujeme vlastní morální zásady, ale spíše v tom, že si je ohýbáme tak, aby nám lépe vyhovovaly. A to dělají lidé neustále.

Politici například mohou veřejně vystupovat proti prostituci a přitom být přistiženi, jak si prostitutku sami objednávají. Když je na to média upozorní, často nejsou schopni vidět ve svém jednání problém, protože sami sebe přesvědčili, že neudělali nic špatného.

Tento jev byl doložen i v psychologickém experimentu. Dvě skupiny účastníků dostaly test složený z krátkého, zábavného úkolu a dlouhého, nudného úkolu. Jedna skupina si mohla vybrat, který úkol splní sami a který přenechají ostatním. Měli také možnost rozhodnout losem – hodem mincí.

Jak si asi dokážete představit, většina se rozhodla neházet a vybrala si zábavnou aktivitu pro sebe. Když se jich pak zeptali, jak by své chování ohodnotili na škále od „vůbec nespravedlivé“ po „velmi spravedlivé“, umístili se zhruba doprostřed. Když však měli posoudit jiného člověka, který se zachoval úplně stejně, popsali jeho jednání jako „velmi nespravedlivé“.

Pokrytectví je složité – ale složitá je i morálka sama. Při rozhodování v morálních otázkách neexistuje dokonalá strategie a čistě logické uvažování může být stejně zavádějící jako spoléhat se pouze na vlastní intuici.

V jiném experimentu se například lidí ptali, zda by shodili z mostu velkého muže, aby zabránili tramvaji srazit tři další osoby. Jedna skupina se předtím dívala na zábavný pořad Saturday Night Live, druhá na vážný dokument. Jaký byl výsledek? První skupina byla výrazně častěji ochotná odpovědět „ano“, což souviselo s jejich změněným emocionálním naladěním.

Naše morální úsudky jsou tedy náchylné k manipulaci – a zároveň mnohem pružnější, než bychom čekali.