Wabi sabi

Sedíte v práci, kterou ve skutečnosti nemáte rádi a která vám vysává veškerou energii. Často máte obavy, že nedosahujete svých cílů. Přátele a rodinu vídáte mnohem méně, než byste chtěli. Žijete v rušné čtvrti města, které vám vůbec nesedí. Vlastníte spoustu věcí a ani si nejste jistí, jestli je vůbec potřebujete. Život se nějak „prostě stal“ – a vy jste se ocitli tady.

Japonský koncept wabi sabi v sobě nese moudrost právě pro chvíle, kdy se život cítí takto. Prostřednictvím jednoduchosti a přijetí našich nedokonalostí a pomíjivosti nám umožňuje dívat se na věci novýma očima. Wabi sabi nás učí, jak zjednodušovat a dávat přednost tomu podstatnému, aniž bychom na sebe byli přehnaně přísní, když děláme potřebné změny. Často nám ukazuje, že to, co už máme, je dost, a že jsme obklopeni každodenním kouzlem. Stačí se jen naučit, jak k němu přistupovat.

V tomto shrnutí zjistíte, proč japonský čajový obřad podporuje jednoduchost, co nás mohou roční období naučit o našem emočním stavu a jak nám příběh dálkového plavce může pomoci přehodnotit neúspěch.

Můžete prožít celý život v Japonsku a nikdy neslyšet slova wabi sabi vyslovená nahlas. Ani nejuznávanější japonský slovník Kōjien tento pojem jako celek neuvádí – najdete v něm jen jednotlivá slova wabi a sabi, nikoli jejich spojení. Wabi sabi spíše funguje jako podprahová filozofie, neviditelná nit, která prostupuje japonský život a kulturu.

Co ale vlastně znamená? Klíčové je chápat obě slova nejprve odděleně.

Začněme wabi. V moderní japonštině označuje něco jako „střídmý, uměřený vkus“. Původně však bylo spojeno s chudobou, nedostatkem a beznadějí a vychází ze slovesa wabiru, tedy „trápit se“, „soužit se“. Abychom však pochopili plný význam, musíme se vrátit k dávným čajovým obřadům, které sehrály zásadní roli při formování japonské kultury a způsobu života.

V polovině 16. století, kdy Japonsko sice mělo císaře, ale fakticky mu vládli feudální páni zvaní daimjó, pili samurajští válečníci čaj, aby zůstali vzhůru během nočních hlídek u hradů a panství. Obřad spojený s pitím čaje jim zároveň poskytoval chvíli klidu uprostřed násilného života. Brzy se však čaj stal součástí okázalého dvorského života vládnoucích vrstev – s přepychovými čajovnami a nákladným náčiním. Místo tichého obřadu odrážejícího své zenové kořeny se z něj stal další luxusní koníček.

Tehdy se čajový mistr slavného daimjó Tojotomiho Hidejoši, Sen no Rikyū, rozhodl čajový obřad radikálně proměnit. Odmítl okázalost dvorských ceremonií a prosazoval střídmější podobu s jednoduchým náčiním a menšími čajovnami. Čajový obřad už neměl symbolizovat bohatství, ale oslavovat jednoduchost a přirozenou krásu. Rikyūův styl se stal známým jako wabi čaj neboli wabi-cha.

Wabi tedy vyjadřuje způsob myšlení, který oceňuje jednoduchost, pokoru a střídmost.

Nyní k sabi. Do angličtiny se obvykle překládá jako „patina, starobylý vzhled“ nebo „elegantní prostota“. Postupem času začalo označovat krásu, která přichází s plynutím času – ocenění stárnutí, oxidace a stop, jež na věcech zanechává čas. Spisovatel Jun’ičiró Tanizaki to ve své klasické eseji Chvála stínů vystihl slovy: „Nemáme rádi všechno, co se leskne, dáváme přednost zamyšlenému lesku před povrchním třpytem…“

Spojením obou slov vzniká wabi sabi – životní postoj, který oceňuje prostou krásu, nedokonalost a pomíjivost všeho. Nejlépe to vynikne ve srovnání s některými tendencemi na Západě – materialismem, perfekcionismem a strachem z plynutí času.

V naší rychlé, spotřební kultuře se v cestě wabi sabi skrývá mnoho moudrosti, z níž můžeme čerpat.

Snažíte se odpočívat ve svém obývacím pokoji. Něco na té místnosti – nebo možná na celém bytě – ale není v pořádku. Máte krásný nábytek, drahou širokoúhlou televizi a špičkový zvukový systém, přesto všechno působí trochu neosobně. Některé předměty a dekorace si doma necháváte, i když se vám vlastně nelíbí. A v zásuvkách a skříních se hromadí neuspořádané krámy, což vás opravdu rozčiluje.

Pokud je vám to povědomé, může vám moudrost wabi sabi pomoci cítit se doma lépe.

Klíčové poselství zní: Domov ve stylu wabi sabi je duševně klidný a jednoduchý.

Za prvé, v takovém domově se oslavuje nedokonalost. Ne každý může žít v místnostech jako z časopisu Architectural Digest nebo z pečlivě kurátorovaných instagramových profilů. Domovy jsou především místa k životu. Mají být prostorem, kde se cítíme nejvíce uvolněně. To znamená přijmout někdy nerovné, chaotické kontury, které lidé do svých obydlí přinášejí.

Jedním ze způsobů, jak si to připomínat, je používat přírodní materiály, jako je dřevo a kámen. Ty v sobě nesou přirozené nepravidelnosti – suky ve dřevě, rýhy v kameni – které nám připomínají, že svět je stejně jako my dokonale nedokonalý.

Abychom do domova vnesli více sebe, měli bychom při zařizování naslouchat vlastním emocím. Jednoduchý výklenek se může proměnit několika předměty, které v nás vyvolávají silné pocity nebo vzpomínky: pár kamenů či kousků kůry z oblíbené pláže nebo z procházky lesem. I takové drobné fragmenty světa dokážou proměnit neosobní prostor.

Domov wabi sabi si ale zároveň cení i minimalismu. Nejde o bezduchý minimalismus „pro efekt“, ale o promyšlené zbavování se přebytečného, které nám pomáhá soustředit se na to, co je v našem domově skutečně důležité. Zvláštní předměty, jež v nás vyvolávají hlubokou radost nebo zamyšlení, vyniknou mnohem víc v prostoru, který jim dává dýchat.

Právě zde se naplno ukazuje poučení z prostého čajového domku Sen no Rikyū. V méně zaplněných prostorech se můžeme soustředit na to, co je opravdu podstatné: naše vztahy, naše vzpomínky a okamžiky krásy v našem životě.

Domov wabi sabi tedy přijímá všechny naše nedokonalosti, ale zároveň nás povzbuzuje, abychom zjednodušovali své životy a byli co nejblíže tomu, čeho si nejvíce ceníme.