Vzorec volného času

Ať už jde o učení japonštiny, vyzkoušení keramiky nebo prostě o to, abyste četli víc knih, všichni toužíme po více času na věci, které jsou pro nás nejdůležitější. Vyčlenit si čas na dosažení těchto cílů se však často zdá být nemožné. Pracovní a rodinné závazky, domácí práce a společenské aktivity jako by pohlcovaly každou volnou hodinu a nechávaly jen minimum prostoru pro osobní rozvoj.

Jeff Sanders ale tvrdí, že skutečným problémem není ani tak nedostatek času, jako spíš naše vnímání času. Stručně řečeno: o čase přemýšlíme špatně. Nejčastější chybou je dělení našich dnů do oddělených kategorií – především na „pracovní čas“ a „volný čas“.

Podle Sanderse je klíčem k tomu, jak ze života vytěžit maximum, právě zrušení tohoto rozdělení a schopnost vnímat veškerý svůj čas jako „volný“. To, na čem skutečně záleží, je jak ho využíváme. A právě to vás tyto kapitoly naučí.

Najít čas na činnosti, které považujete za smysluplné, znamená maximalizovat svou efektivitu jak v práci, tak mimo ni. Když se vám to podaří, budete překvapeni, kolik toho zvládnete během zcela průměrného dne.

Pokračujte ve čtení a dozvíte se mimo jiné:

• proč byste měli přemýšlet o své prioritě v jednotném čísle,
• jak filtrovat rozptýlení,
• a proč by pro vás cvičení nemělo být až druhořadou myšlenkou, ale jednou z hlavních starostí.

Často si čas dělíme na jednotlivé úseky. Na jedné straně je čas, který věnujeme věcem, jež „musíme“ udělat – především práci. Jakmile to máme za sebou, můžeme si podle této logiky konečně užít svůj volný čas. Tak to alespoň většina z nás vnímá.

Problém ale není v tom, že bychom neměli dostatek volného času. Mylný je samotný koncept „volného času“. Ve skutečnosti už teď máte svobodu naložit se svým časem, jak chcete. Možná si řeknete, že to není pravda – vždyť máte práci a rodinu. Ano, to je fakt, ale když se na to podíváte opravdu zblízka, nic vám fyzicky nebrání v tom, abyste dali výpověď nebo opustili rodinu. Jen to drtivá většina lidí prostě neudělá.

Jinými slovy: nic jako „volný čas“ neexistuje. Máte jen hodiny dne, kdy nespíte. A pokud chcete začít využívat svůj čas co nejlépe, musíte přemýšlet o všech svých bdělých hodinách.

To nás přivádí k prvnímu klíčovému bodu řízení času: naučit se stanovovat priority a překonat prokrastinaci.

Prioritizace je ale obtížná. Ať už vás zahlcuje množství možností, které máte k dispozici, nebo nekonečně dlouhý seznam úkolů, který nosíte v hlavě, rozptýlení číhá na každém kroku. Čím víc toho chcete stihnout, tím snazší je nakonec neudělat vůbec nic.

Souvisí to s tím, že lidský mozek není příliš dobrý v multitaskingu. Ve skutečnosti funguje nejlépe, když se soustředí na jeden úkol. To nejlepší, čeho je v tomto směru schopen, je rychlé přepínání mezi jednotlivými činnostmi. To ale není dlouhodobě udržitelné řešení – vede to k únavě a roztěkanosti, jak jistě víte z vlastních pokusů o multitasking.

Jedním z největších problémů v oblasti řízení času – prokrastinace – úzce souvisí se špatným stanovováním priorit. Představte si, že máte důležitý projekt, který musíte dokončit do konce týdne. Pokud mu nedáte prioritu, neposunete ho na vrchol svého seznamu a nezačnete na něm pracovat hned, nevyhnutelně skončíte tak, že polovinu týdne strávíte zaléváním kancelářských květin, brouzdáním po internetu a zabýváním se drobnými detaily nějaké akce, která se koná až za dva měsíce.

Není třeba dodávat, že nechávat své nejdůležitější úkoly na poslední chvíli je hluboce kontraproduktivní.

Jak se tedy naučit umění prioritizace? Právě na to se podíváme v následující kapitole.

Lidé často mluví o svých prioritách v množném čísle. To je běžná – a poměrně nová – chyba. Jak upozorňuje Greg McKeown, autor knihy Essentialism, teprve po roce 1900 lidé přestali mluvit o „své prioritě“ v jednotném čísle.

Pokud chceme lépe zvládat své seznamy úkolů, vyplatí se vrátit k realističtějšímu způsobu, jak mluvit o tom, co upřednostňujeme.

Proč? Jak už jsme viděli, mozek není vybaven k tomu, aby zvládal více náročných úkolů najednou. Když po něm chcete, aby se soustředil na několik paralelních závazků, dříve či později ztratí pozornost. V nejlepším případě dokáže rychle přepínat z jednoho úkolu na druhý. Ani to ale není dlouhodobě udržitelné – vede to k únavě a rozptýlení, jak jistě víte z vlastních pokusů o multitasking.

Z toho plyne, že nejlepší způsob, jak něco důležitého skutečně dotáhnout, je odstranit všechny rušivé vlivy. Nezáleží na tom, jestli píšete zprávu, nebo malujete obraz – co opravdu potřebujete, je soustředění.

Vypněte tedy telefon, připravte si všechno potřebné vybavení a najděte si klidnou místnost. Ještě lépe: ujistěte se předem, že jste byli na toaletě a dali si malou svačinu. Když to uděláte, získáte několik nerušených hodin, během nichž se můžete věnovat pouze úkolu, který máte před sebou.

Možná vás ale napadne: můžete přece začít psát zprávu nebo malovat až tehdy, když dokončíte všechny ostatní úkoly na svém seznamu, ne? Ve skutečnosti to tak není. Zaměřit se na věci, které jsou pro vás opravdu důležité, znamená udělat z nich svou prioritu – v jednotném čísle.

Podívejte se proto znovu na svůj seznam a zeptejte se sami sebe, zda by nešel upravit. Je velmi pravděpodobné, že na něm najdete úkoly, které můžete jednoduše vyškrtnout. Při dalším pohledu objevíte i takové, které můžete bez problémů odložit na příští týden. A v jiných případech narazíte na úkoly, které můžete realisticky delegovat na někoho jiného.

Když všechny tyto položky odstraníte, nezískáte jen kratší seznam. Získáte především mnohem jasnější představu o tom jednom úkolu, na který se teď potřebujete začít soustředit.