Vzdušný souboj

V jednom rohu ringu stojí Apple, tvůrce iPhonu a jeho proprietárního operačního systému iOS, a zároveň obhájce inovativních funkcí, které jsou chráněny legiemi právníků a patenty. V druhém rohu je Google, gigant mezi vyhledávači a vizionář v oblasti softwaru, vyzbrojený silou open‑source operačního systému Android a celými armádami partnerských výrobců telefonů.

Dříve spojenci, dnes dva technologičtí titáni, kteří spolu vedou nelítostný boj o stále větší podíl na lukrativním trhu se smartphony. Tyto kapitoly ukazují, jak se z původní spolupráce stal právní konflikt plný zrad, pečlivě střežených technologických tajemství a hromad dohod o mlčenlivosti, které nakonec skončily v koši.

V tomto shrnutí se dozvíte, jak byl Steve Jobs uveden v omyl svými „přáteli“ z Googlu; co spojuje gorily, sklo a iPhony; a kolik právníků je potřeba k tomu, aby bylo možné oslabit výrobce smartphonů.

V roce 2001 ohromil technologický trh příchod iPodu od Applu. Tento přístroj měl však jedinou funkci: přehrávání hudby. Mezitím už vedoucí pracovníci Applu nějakou dobu snili o vlastním telefonu, ale Steve Jobs jejich nadšení nesdílel. Nechtěl plýtvat penězi a úsilím na vývoj telefonu, který by nakonec ovládali velcí mobilní operátoři, jako jsou T‑Mobile nebo AT&T.

V té době byli výrobci telefonů na operátorech závislí nejen kvůli marketingu, ale i kvůli dotacím na pořizovací cenu telefonu. Operátoři tak měli zásadní vliv na vývoj jakékoli nové telefonní technologie. Jobs, věrný své povaze, tuto situaci nehodlal akceptovat – chtěl, aby Apple měl plnou kontrolu nad každým telefonem, který vyvine.

Apple se proto místo toho zaměřil na iTunes Store, službu, která nabízela hudbu a videa ke stažení. Spuštěna byla v dubnu 2003 pro uživatele Macu a iPodu, protože pouze hardwarové produkty Applu tehdy obsahovaly software potřebný k provozu iTunes.

Konkurence na trhu však sílila. Ostatní výrobci telefonů začali své přístroje vybavovat hudebními aplikacemi, které umožňovaly uživatelům stahovat hudbu například z Amazonu nebo Yahoo. Lidé už nepotřebovali telefon a samostatný MP3 přehrávač – mohli mít obojí v jednom zařízení.

Místo aby Apple vyvinul telefon kompatibilní s iTunes, navázal spolupráci s Motorolou na uvedení hudebního telefonu Rokr. Na první pohled to vypadalo jako ideální řešení: Motorola vyvine hardware, vyjedná s mobilním operátorem AT&T a Apple bude platit licenční poplatky za provoz iTunes na zařízení.

Rokr se však ukázal jako propadák. Přístroj byl objemný a dokázal pojmout pouze 100 skladeb. Sice uměl spouštět iTunes, ale neumožňoval stahování hudby přímo z internetu. Tento neúspěch však Applu příliš neuškodil. V roce 2004 začaly prodeje iPodů strmě růst a Jobs se zároveň znovu začal zabývat myšlenkou vlastního telefonu od Applu.

Na konci roku 2004 se Steve Jobs začal myšlenkou telefonu od Applu vážněji zabývat. Věděl, že mobilní připojení už je dostatečně rychlé na to, aby zvládlo například webový prohlížeč nebo dokonce streamování videa. Operátor Cingular, který byl brzy pohlcen společností AT&T, slíbil, že se vzdá plné kontroly nad vývojem produktu, pokud Apple někdy mobilní telefon skutečně vytvoří.

Apple tak zahájil vývoj s ambiciózním cílem: přinést funkce smartphonu, jaké dosud nikdo neviděl. Společnost například chtěla být průkopníkem displeje s funkcí multi‑touch, který by umožnil ovládání telefonu dvěma prsty. Dnes je používání gest, jako je „pinch“ či „stretch“, na dotykové obrazovce samozřejmostí, ale v roce 2005 nebyly čipy v telefonech dostatečně výkonné, aby zvládly grafický software potřebný k interpretaci pohybů dvou prstů.

Kvůli těmto ambiciózním cílům byly první prototypy Applu velmi rozměrné. Během následujících dvou a půl let pracoval vývojový tým na zmenšení technologie tak, aby se vešla do běžně velkého smartphonu. Společnost také našla způsob, jak vyrábět displej odolný proti poškrábání.

Zpočátku stáli inženýři před nepříjemnou volbou: plexisklové obrazovky, které sice přežily pád, ale snadno se poškrábaly, nebo běžné skleněné obrazovky, které se nepoškrábaly, ale při pádu z výšky jednoho metru se rozbily. Jobs dostal nápad, když se setkal se společností Corning, výrobcem skla, a dozvěděl se o gorilím skle – jednom z nejtvrdších skel na světě. Původně bylo vyvinuto pro kokpity stíhacích letadel a přesně odpovídalo tomu, co Jobs hledal. Přesvědčil proto Corning, aby začal gorilí sklo vyrábět pro Apple.

S displejem z gorilího skla iPhone úspěšně prošel všemi testy odolnosti. Displej se nepoškrábal ani při třesení v tašce plné mincí a přežil dokonce i pád na betonový chodník. Zatímco dnes považujeme inovace, jako jsou displeje z gorilího skla a multi‑touch ovládání, za samozřejmost, tehdy šlo o revoluční myšlenky.