Vytvořte si prostor

Žijeme v opravdu jedinečné době. Poprvé v lidské historii nezažíváme potřebu prostor zaplňovat, ale naopak ho vytvářet. Po více než tisíc generací jsme svět kolem sebe zkoumali, rozšiřovali a zaplňovali. Dnes jsme však v bodě, kdy se lidé cítí přehlcení a přetížení a potřebují si vytvořit prostor, aby si oddechli.

Právě tento nový vývoj v dějinách lidstva byl jedním z důvodů, proč se autor rozhodl napsat knihu Vytvořte si prostor. Druhým důvodem bylo uvědomění, že lídři si musí umět vytvořit prostor sami pro sebe, aby mohli růst a vyvíjet se. Vytváření prostoru je tedy předpokladem růstu, zlepšování a rozvoje.

S těmito dvěma myšlenkami v hlavě se Derek Draper pustil do systematizace všech způsobů, jak může vytváření prostoru zlepšit váš život i kariéru. Základními oblastmi jsou čtyři: myšlení, vztahy, činnost a bytí. V každé z nich existují konkrétní způsoby, jak rozvíjet dovednosti v oblastech, jako je sebereflexe, sebeuvědomění, vztahy a produktivita.

V tomto shrnutí se dozvíte mimo jiné, kolik minut denně má průměrný generální ředitel na nerušené soustředění, proč poskytování hotových odpovědí není nejlepší způsob vedení lidí a jak vám zamyšlení nad vlastní smrtelností může pomoci propojit se s vaším životním posláním.

Chcete‑li být v tom, co děláte, opravdu dobří, potřebujete sebereflexi. Znát své silné i slabé stránky je obrovská výhoda, ať už jste umělec, finanční ředitel velké firmy nebo administrativní asistent. Díky sebereflexi se lépe vyhnete potenciálním problémům, dokážete si vytvořit účinnější plány a činit kvalitnější rozhodnutí.

Klíčem k poznání sebe sama je právě reflexe – nebo, jak se někdy říká, „smysluplný rozhovor se sebou samým“. Od dob Konfucia a Sókrata velcí myslitelé zdůrazňovali intelektuální přínosy reflexe – a ta má i celou řadu velmi praktických výhod. Může například výrazně zlepšit vaše rozhodování a snížit počet chyb.

Než podniknete nějaký krok, měli byste si udělat čas na zamyšlení nad možnými vedlejšími účinky a alternativami. A po akci je užitečné analyzovat výsledky a zjistit, co se povedlo a co ne. Budete‑li tento proces provádět pravidelně, budete chyb dělat méně.

Aby však mohla probíhat hluboká a smysluplná reflexe, potřebujete prostor. Konkrétně čtyři druhy prostoru: časový, fyzický, vztahový a psychický. Časový a fyzický prostor jsou prostě čas a místo. Vztahový prostor znamená mít někoho, s kým si můžete vyměňovat názory, a psychický prostor je o vnitřní otevřenosti – o ochotě zlepšovat se a přijímat nové, osvěžující informace.

Vytvořit si takový prostor vyžaduje úsilí. Podle studie z Harvardovy univerzity mají generální ředitelé obvykle méně než 15 procent pracovního týdne k dispozici na samostatnou, nerušenou práci. A pokud si prostor na reflexi těžko hledají i generální ředitelé, pro zbytek pracovního světa to pravděpodobně není o mnoho snazší.

I když si prostor na přemýšlení vyhradíte, nemusí to být jednoduché. Je těžké odpoutat se od množství rozptýlení, která nám zaplňují dny. A navíc reflexe nevede vždy k příjemným zjištěním. Když se ohlédnete za svými činy, můžete zjistit, že jste se na poslední poradě s manažery chovali nerozumně nebo že jste byli k asistentovi neohleduplní. Přesto, pokud chcete využívat výhod sebereflexe, musíte být ochotni tyto nepříjemné skutečnosti přijmout.

Výhody většího sebeuvědomění jsou však značné. Dokládá to například studie mezi dojíždějícími ve Spojeném království: ti, kteří cestu domů vědomě využívali k zamyšlení nad uplynulým dnem, byli šťastnější a produktivnější než ti, kteří to nedělali.

Vytvořte si tedy prostor pro reflexi!

Být otevřený učení úzce souvisí s tím, mít prostor na přemýšlení. Zatímco reflexe je často cestou k hlubšímu poznání sebe sama, stejně důležité je vytvořit si prostor pro učení tím, že přijmete vhodné nastavení mysli – takové, které je otevřené růstu a rozvoji.

Obecně lze říci, že lidé mívají jeden ze dvou typů nastavení mysli: buď tzv. fixní nastavení, kdy věříte, že učení má svůj strop, protože mozek pojme jen omezené množství informací, nebo růstové nastavení, kdy věříte, že se můžete učit neustále dál.

Fixní nastavení mysli však bylo vědecky vyvráceno. Neurovědec Michael Merzenich ukázal, že náš mozek je „tvárný“ a schopný neuroplasticity. Jinými slovy, mozek se neustále mění podle podnětů, které mu dáváme. Zdravý mozek je tedy vždy schopen učení, což nám umožňuje růst, měnit se a překonávat své obavy.

Příkladem může být strach z neúspěchu. V jedné studii z roku 2015 se třetina Američanů přiznala, že se neúspěchu bojí, přičemž nejvíce náchylní byli mileniálové. Přestože je strach z neúspěchu tak rozšířený, existuje jednoduchý způsob, jak s ním pracovat: začlenit neúspěch do růstového nastavení mysli a přijmout ho jako příležitost k učení.

Jedna z autorových klientek, Rachel, pracovala pro globální společnost vyrábějící snacky. Její strach z neúspěchu byl tak hluboký, že sklouzávala ke katastrofickému myšlení – věřila, že i ta nejmenší chyba povede k naprostému zhroucení všeho a ona skončí na ulici. Autor s Rachel několik týdnů pracoval a poskytoval jí prostor k reflexi, aby mohla zkoumat zdroje svých obav a postupně se učit myslet jinak.

Společně zjistili, že její strach z neúspěchu pramenil z matčina příběhu: matka byla nějakou dobu nezaměstnaná a bez domova. Rachel si tak nevědomky vytvořila přesvědčení, že jakákoli chyba nebo dokonce požádání o pomoc by ji mohly dovést ke stejnému osudu. Postupem času se však naučila na věci nahlížet jinak a nakonec začala vnímat, že požádat o pomoc není známkou selhání.

Stejně jako u reflexe i zde platí, že vytvořit si prostor pro učení vyžaduje úsilí. Znamená to vyčlenit si čas, najít vhodné místo a obklopit se užitečnými zdroji – například mentorem – pro svůj osobní rozvoj.