Vyděděnec v Bílém domě

Bernard „Bernie“ Sanders je pro mnohé ztělesněním ultimátního outsidera. Ve snaze získat nominaci Demokratické strany na prezidenta v roce 2016 se postavil řadě představitelů establishmentu na Wall Street, v Kongresu i v samotné Demokratické straně. To však platilo v podstatě pro celou jeho politickou kariéru. Ať už jako starosta Burlingtonu ve Vermontu, člen Sněmovny reprezentantů USA, později senátor či kandidát v demokratických primárkách – vždy stál za tím, čemu věřil, bez ohledu na to, zda se to stranickému vedení hodilo, nebo ne.

Tyto úryvky nabízejí intimní pohled do života Bernieho Sanderse, politika, který se nebojí odporu a neustále hledá způsoby, jak své myšlenky proměnit v konkrétní politické kroky. V tomto shrnutí se dozvíte, jak Sandersova výchova formovala jeho politické názory, jak se mu navzdory odporu podařilo ve Vermontu prosadit svou politickou vizi a jak ovlivnil legislativu v americkém Kongresu.

Bernard Sanders se narodil v roce 1941 v brooklynské části New Yorku. V dětství to jeho rodina neměla finančně snadné – sice se držela nad hranicí chudoby, ale rodiče se často hádali o to, jak nejlépe naložit s omezenými prostředky, které měli k dispozici. Právě tyto podmínky však Sandersovi daly důležitou lekci o hodnotě peněz.

Od své matky Dorothy se například naučil významu šetrnosti. Jednou místo nákupu v levném supermarketu pořídil potraviny v menším místním obchodě. Když se vrátil domů, matka ho pokárala a zdůraznila, jak důležité je s penězi zacházet úsporně.

Sandersův otec Elias zažil Velkou hospodářskou krizi, a dobře tedy věděl, jaké to je přežívat v těžkých ekonomických časech. Pocházel z Polska a tvrdě pracoval jako prodejce barev, aby uživil rodinu. Jeho silná pracovní morálka však někdy vedla ke konfliktům mezi otcem a synem. Když se Sanders poprvé hlásil na vysokou školu, Elias byl zpočátku proti. Považoval za rozumnější, aby syn začal vydělávat peníze, než aby pokračoval ve studiu.

Právě starší bratr Larry pomohl proměnit „zdravý rozum“ jejich rodičů v konkrétní politické názory. Na Brooklyn College byl Larry předsedou liberální skupiny Mladých demokratů a občas bral mladšího bratra s sebou na schůzky. V té době také Bernieho seznamoval s progresivní politickou literaturou a novinami.

Když tedy Sanders v roce 1959 nastoupil na Brooklyn College, byl už dobře informovaný a měl silný zájem o politiku, ekonomii a historii. Tyto zájmy a ambice se ještě prohloubily o rok později, kdy přestoupil na University of Chicago, aby studoval politologii. V podzemní univerzitní knihovně strávil bezpočet hodin a hltal jednu knihu za druhou.

Když zrovna neměl nos zabořený v knize, zapojoval se Sanders do několika politických skupin na University of Chicago, mimo jiné do Socialistické ligy mladých a Kongresu rasové rovnosti (CORE). V tomto období se stále více otevíral sociálním otázkám a účastnil se protestů za občanská práva proti segregovanému bydlení a segregovaným školám ve městě.

V roce 1968 se Sanders přestěhoval do Vermontu a ve svých 27 letech fakticky odstartoval svou politickou kariéru. Do stranické politiky vstoupil poté, co mu starý kamarád z vysoké školy vyprávěl o malé levicové straně Liberty Union. Sandersovi se její program zalíbil – usiloval o ukončení války ve Vietnamu a prosazování sociální a ekonomické spravedlnosti.

V roce 1971 se Sanders zúčastnil své první schůze Liberty Union v Burlingtonu. Schůze dopadla natolik dobře, že se rozhodl kandidovat do Senátu USA na kandidátce této strany. Přestože ve volbách skončil třetí a získal jen dvě procenta hlasů, měla na něj tato zkušenost hluboký dopad. Za klíčové a formativní označuje zejména debaty s republikánskými a demokratickými kandidáty během kampaně.

Při těchto debatách se setkával s mimořádně pozitivními reakcemi publika, což mu ukázalo, že jeho levicové názory a návrhy mají široký ohlas. Lidé cítili totéž co on – jen potřebovali někoho, kdo bude mít odvahu tyto postoje veřejně artikulovat.

Navzdory porážce byl tedy Sanders připraven zkusit to znovu. Méně než o půl roku později kandidoval za Liberty Union na guvernéra Vermontu. Tentokrát získal pouze jedno procento hlasů, ale kampaň mu přinesla další důležitou lekci: k prosazování změn není vždy nutné volby vyhrát.

Jeho demokratický protivník Thomas Salmon volby vyhrál a následně zavedl dvě z nejpopulárnějších politik, za které Sanders v kampani bojoval: reformu daně z nemovitostí a státní program zubního pojištění pro děti z chudších rodin. Jak uvidíme v následující kapitole, tyto rané politické zkušenosti Sanderse připravily na volební kampaň na post starosty.