Vůle nefunguje

Vzpomeňte si, kdy jste naposledy dosáhli nějakého cíle. Mohl to být poměrně malý cíl, například vynechání lákavého dezertu, abyste nepřibrali na váze. Nebo jste si možná ráno přivstali, abyste si před prací zacvičili. Nebo jste konečně zabrali a stihli včas dokončit nějaký projekt, který byl pro vás noční můrou.

Ať už jste udělali cokoli, pravděpodobně to vyžadovalo pevnou vůli: schopnost přinutit se udělat něco, co se vám prostě dělat nechce. Ale co kdybyste mohli plnit své úkoly, aniž byste se museli spoléhat na svou vůli?

Na základě příběhů skutečných lidí vám v těchto kapitolách předkládáme strategie, jak splnit své úkoly, aniž byste se vyčerpali. Upravíte-li své prostředí s ohledem na své cíle, můžete dosáhnout svého plného potenciálu s mnohem menší námahou.

Lidé často říkají, že vůle je jako sval. A stejně jako každý jiný sval, i vůli můžete časem posílit – takže když dnes budete praktikovat sebeovládání, budou pro vás zítra věci o něco snazší.

Zní to jednoduše, že? Abychom změnili svůj život, musíme na sebe každý den trochu víc tlačit a zanedlouho budeme připraveni dobýt svět! No, ne tak docela. Problémem je, že vůle je poměrně slabá. Téměř neustále máme potíže se sebeovládáním, ale není to naše vina.

Vezměme si epidemii obezity. Fakta hovoří poměrně jasně: podle předpovědí bude do roku 2025 většina lidí na světě trpět nadváhou nebo obezitou. Může za to selhání vůle? Byli naši předkové hubení díky lepšímu sebeovládání?

Jistěže ne. V minulosti se lidé nemuseli spoléhat na svou vůli, aby zůstali štíhlí. Od té doby se ale změnilo naše životní prostředí. V dnešní době má většina z nás sedavé zaměstnání a celý den tráví u pracovního stolu. A co se výživy týče, často se spoléháme na nezdravé zpracované potraviny.

Jak říká autor, naše životní prostředí umožnilo nárůst naší hmotnosti. Síla prostředí však naštěstí může být i pozitivní. Jak? Vezměme si rozdíl mezi přirozenou evolucí a domestikací podle Darwina.

Při přirozené evoluci se organismy přizpůsobují jakékoli situaci, ve které se ocitnou. Pokud je tedy užitečné být menší, může se druh začít zmenšovat. V podstatě jsou organismy nuceny přizpůsobit se svému prostředí.

Srovnejte to s domestikací, tedy vývojem zvířat a rostlin pod vedením člověka. Protože máme prostředí těchto organismů pod kontrolou, můžeme u nich dosáhnout pro nás žádoucích vlastností, které by se ve volné přírodě nevyskytovaly – například větších plodů.

Pokud jde o lidi, mnozí z nás jsou jako zvířata ve volné přírodě, která procházejí přirozenou evolucí. Často nejsme schopni změnit své prostředí, a tak se mu místo toho přizpůsobujeme – bez ohledu na to, zda nám to z dlouhodobého hlediska prospívá. Jiní si počínají opačně. Chovají se k sobě podobně, jako se lidé chovají ke zvířatům, která si ochočí. Navrhují si své prostředí tak, aby každé přizpůsobení se bylo vlastně zlepšením, které je přiblíží k jejich cílům.

Trik spočívá v tom, že si navrhnete takové prostředí, které vám nedá jinou možnost než se posunout směrem ke svému ideálnímu já.