Vůle nefunguje

Dosáhněte snadněji svého plného potenciálu

Vzpomeňte si, kdy jste naposledy dosáhli nějakého cíle. Mohl to být poměrně malý cíl, například vynechání lákavého dezertu, abyste nepřibrali na váze. Nebo jste si možná ráno přivstali, abyste si před prací zacvičili. Nebo jste konečně zabrali a stihli včas dokončit nějaký projekt, který byl pro vás noční můrou.

Ať už jste udělali cokoli, pravděpodobně to vyžadovalo pevnou vůli: schopnost přinutit se udělat něco, co se vám prostě dělat nechce. Ale co kdybyste mohli plnit své úkoly, aniž byste se museli spoléhat na svou vůli?

Na základě příběhů skutečných lidí vám v těchto kapitolách předkládáme strategie, jak splnit své úkoly, aniž byste se vyčerpali. Upravíte-li své prostředí s ohledem na své cíle, můžete dosáhnout svého plného potenciálu s mnohem menší námahou.

Při dosahování cílů je nejdůležitějším faktorem prostředí

Lidé často říkají, že vůle je jako sval. A stejně jako každý jiný sval, i vůli můžete časem posílit – takže když dnes budete praktikovat sebeovládání, budou pro vás zítra věci o něco snazší.

Zní to jednoduše, že? Abychom změnili svůj život, musíme na sebe každý den trochu víc tlačit a zanedlouho budeme připraveni dobýt svět! No, ne tak docela. Problémem je, že vůle je poměrně slabá. Téměř neustále máme potíže se sebeovládáním, ale není to naše vina.

Vezměme si epidemii obezity. Fakta hovoří poměrně jasně: podle předpovědí bude do roku 2025 většina lidí na světě trpět nadváhou nebo obezitou. Může za to selhání vůle? Byli naši předkové hubení díky lepšímu sebeovládání?

Jistěže ne. V minulosti se lidé nemuseli spoléhat na svou vůli, aby zůstali štíhlí. Od té doby se ale změnilo naše životní prostředí. V dnešní době má většina z nás sedavé zaměstnání a celý den tráví u pracovního stolu. A co se výživy týče, často se spoléháme na nezdravé zpracované potraviny.

Jak říká autor, naše životní prostředí umožnilo nárůst naší hmotnosti. Síla prostředí však naštěstí může být i pozitivní. Jak? Vezměme si rozdíl mezi přirozenou evolucí a domestikací podle Darwina.

Při přirozené evoluci se organismy přizpůsobují jakékoli situaci, ve které se ocitnou. Pokud je tedy užitečné být menší, může se druh začít zmenšovat. V podstatě jsou organismy nuceny přizpůsobit se svému prostředí.

Srovnejte to s domestikací, tedy vývojem zvířat a rostlin pod vedením člověka. Protože máme prostředí těchto organismů pod kontrolou, můžeme u nich dosáhnout pro nás žádoucích vlastností, které by se ve volné přírodě nevyskytovaly – například větších plodů.

Pokud jde o lidi, mnozí z nás jsou jako zvířata ve volné přírodě, která procházejí přirozenou evolucí. Často nejsme schopni změnit své prostředí, a tak se mu místo toho přizpůsobujeme – bez ohledu na to, zda nám to z dlouhodobého hlediska prospívá. Jiní si počínají opačně. Chovají se k sobě podobně, jako se lidé chovají ke zvířatům, která si ochočí. Navrhují si své prostředí tak, aby každé přizpůsobení se bylo vlastně zlepšením, které je přiblíží k jejich cílům.

Trik spočívá v tom, že si navrhnete takové prostředí, které vám nedá jinou možnost než se posunout směrem ke svému ideálnímu já.

Pro produktivní práci potřebujete dvě oddělená prostředí

Pracovali jste někdy z domova? Pokud ano, pravděpodobně jste se setkali s některými typickými problémy. Každý rodič s malými dětmi pochopí, jak obtížné je snažit se pracovat v místě, kde bydlíte. Ale i pro nás ostatní může být problém pracovat tam, kde obvykle odpočíváme.

Možná by tedy anglická fráze „work hard, play hard“ potřebovala doplnit: ano, pracujte tvrdě a pak se dobře bavte, ale ujistěte se, že se bavíte na jiném místě, než pracujete! Bylo totiž prokázáno, že lidé pracují nejlépe, když mohou využívat dvě velmi odlišná prostředí – jedno vysoce stresové a druhé vysoce odpočinkové.

V dnešní době často slýcháme o výhodách života bez stresu, ale takové myšlení ignoruje všechna pozitiva, která může přinést zdravá úroveň stresu. Pro tento typ zvládnutelného stresu existuje termín. Říká se mu eustres a ve skutečnosti nám pomáhá naplno rozvinout náš potenciál. Takový tlak způsobuje, že jsme méně náchylní k roztěkanosti a věci nám netrvají tak dlouho, což zajišťuje, že věnujeme veškerou svou pozornost danému úkolu. A navrhování prostředí s ohledem na eustres je skvělý způsob, jak maximalizovat svou produktivitu!

Vezměte si případ Courtney Reynoldsové, mladé podnikatelky, která svůj čas dělí mezi Denver a Las Vegas. Když je Reynoldsová v Denveru, je v eustresovém režimu, a to se odráží i v jejím prostředí. To znamená, že její byt v Denveru neobsahuje žádné věci, které by ji mohli rozptýlit; má tam jen věci, které potřebuje k práci, a minimalistickou výzdobu.

V Las Vegas je to jinak, zde Reynoldsová odpočívá. Její domov ve Vegas je bohatě zařízený luxusním nábytkem. Všude jsou teplé barvy. V prostředí, kde odpočívá, se mění i její společenský život. V Denveru Reynoldsová pracuje od rána do večera, zatímco ve Vegas raději tráví čas s přáteli ve společnosti.

Věřte tomu, nebo ne, ale s největší pravděpodobností dostanete neotřelé nápady nebo získáte inspiraci, když odpočíváte. Neurovědci prokázali, že jen 16 procent posunů v oblasti tvůrčího myšlení se odehraje v práci. Když se uvolníte a necháte svou mysl bloudit, dáváte mozku možnost vytvářet nová spojení – což vede k novým nápadům.

Svým životním stylem Reynoldsová využila základní aspekt lidské psychologie. Nejlépe pracujeme, když střídáme období, kdy se plně soustředíme na práci, s obdobím, kdy se nerušeně bavíme. Vytvořením oddělených prostředí bude pro vaši mysl mnohem snazší se naplno věnovat jednomu, či druhému.

Vrcholné zážitky zvýší vaši kreativitu

Žívot Tsh Oxenreiderové se už delší dobu pohyboval v zajetých kolejích a neubíral se správným směrem. Měla spoustu cílů, plánů a projektů, ale nedokázala v sobě najít sílu se jim plně věnovat.

Pak se Tsh s manželem rozhodli, že se svými dětmi procestují celý svět. Na Tsh to mělo hluboký dopad. Když se rodina stěhovala z místa na místo, zjistila, že je schopna pracovat lépe, a objevila ve své práci nový smysl. Začaly přicházet nové nápady.

Co se stalo? Bylo snad doma něco, co Tsh bránilo plně rozvinout svůj potenciál? Ne tak docela.

Ukázalo se, že pouhou změnou prostředí si Tsh mohla užít vrcholný zážitek, což je vzácná, vzrušující příležitost, kdy vnímáte a myslíte se zvýšenou citlivostí. Pro Tsh bylo opuštění současného života a cestování po světě jedním z těchto výjimečných okamžiků a jeho prožití jí umožnilo uvědomit si, co jí v životě chybělo.

Obvykle právě v takových chvílích přichází inspirace a nastávají ony důležité „aha momenty“. A jak jsme se již dříve dozvěděli, děje se tak častěji, když relaxujeme.

Dobré je, že nemusíte čekat a doufat, že se vám jednoho dne poštěstí prožít vrcholný zážitek. Ve skutečnosti, pokud na to půjdete chytře, můžete z nich udělat pravidelnou součást svého života.

Jak? Odpověď je jednoduchá. Nejprve se musíte odpojit od svého prostředí a vyrazit na neznámé místo. Pokud chcete, můžete jet třeba jen 30 minut od domova. Jakmile tam dorazíte, vytáhněte deník a začněte psát. Začněte vyjádřením vděčnosti za vše, čeho si ve svém životě vážíte. Zmiňte také lidi, kterých si ceníte. Zamyslete se nad tím, co se děje ve vašem světě. Nebojte se být k sobě upřímní ohledně svých chyb a nedostatků. Plníte své cíle, nebo naopak polevujete? Zapište si všechny své myšlenky.

Dále pište o svých dlouhodobých snech. Čeho chcete v příštích měsících dosáhnout? A co třeba za rok? Jaký je váš životní cíl? Zpočátku to může být těžké, ale pokuste se určit své základní „Proč?“. Jaká je vaše základní motivace pro to, co chcete dělat?

Tím, že se vymaníte z rutiny a dáte si čas na zvážení širších souvislostí, připravíte svou mysl na vrcholné zážitky. Může se zdát, že jsou pomíjivé – ale odměna, které se vám díky nim dostane, za tu námahu stojí.

Buďte rozhodní a zbavte se mrtvé váhy

Gary B. Sabin, úspěšný generální ředitel, vypráví vtipný a poučný příběh o tom, jak se někdy naprosto nelogicky vyhýbáme nepohodlí. Jednou vzal skupinu skautů na tábor do pouště. Do cíle dorazili včas, postavili tábor a na noc se uložili k odpočinku.

Když se však Sabin ráno probudil, všiml si, že jeden chlapec vypadá ospale a je rozcuchaný. Důvod? Ukázalo se, že tu noc nepoužil svůj spacák, protože se mu ho ráno nechtělo balit. Jinými slovy, hodiny mrznul, jen aby si ušetřil pár minut práce!

Když přijde na těžká životní rozhodnutí, často volíme podobnou nesmyslnou strategii. Odkládáme okamžité rozhodné kroky, a v důsledku toho pak litujeme. Přitom řešení je jednoduché: zatnout zuby a uspořádat si život v souladu s našimi cíli.

Jedním z mnoha příkladů toho, co nám brání v dosažení našich cílů, je plýtvání časem na internetu. Děláme to všichni. Pracujete na nějakém projektu, a když jde do tuhého, tak sáhnete po telefonu. Nebaví vás odpovídat na e-maily, a tak se podíváte na sociální sítě. Místo abychom se soustředili na skutečné úkoly, podlehneme povrchním lákadlům internetu.

Chcete-li tomu čelit, musíte být pevní a rozhodní. Vymažte všechny aplikace, které stojí v cestě vašim cílům. Žádné „kdyby“ nebo „ale“, prostě je vymažte. Když ze svého života odstraníte věci, které vás rozptylují, zajistíte, že nebude záležet na vaší vůli. Nemůžete přece podlehnout pokušení, které není k dispozici!

Jakmile se zbavíte pokušení v telefonu, použijte stejný princip i ve svém životě. Máte v lednici jídlo, o kterém víte, že byste ho neměli jíst? Zbavte se ho – je to jen zátěž. Budete překvapeni, o kolik snazší bude rozhodování, když to uděláte.

Jak upozorňuje Dr. Barry Schwartz ve své knize „The Paradox of Choice“, mít příliš mnoho možností může být ve skutečnosti špatné. Tím, že přemýšlíme o všech svých možných rozhodnutích, často jednáme polovičatě a k ničemu se doopravdy nezavážeme. Místo toho, abychom jednali sebevědomě, přemítáme nad detaily každé malé příležitosti.

Existuje však lepší způsob: rozpoznejte „mrtvou váhu“ ve svém životě a zbavte se jí. Jakmile identifikujete možnosti, které vyhovují vašim cílům, vše ostatní ignorujte.

Objevte sílu implementačních záměrů

Všichni jsme slyšeli o síle pozitivního myšlení. Podle této teorie platí, že pokud věříte, že něčeho můžete dosáhnout, jste již o krok blíže k tomu, abyste toho dosáhli. Jen se nesmíte zabývat tím, že byste mohli selhat.

Je to známá představa – ale co když je zcela mylná? Co když je přemýšlení o tom, jak byste mohli selhat, ve skutečnosti skvělým způsobem, jak zajistit, že svých cílů dosáhnete?

Začněme tím, co tzv. implementační záměry vlastně jsou. Jsou formou plánování, která zahrnuje identifikaci toho, jak by mohlo dojít k selhání – ovšem jen proto, abyste se mu mohli vyhnout hned v zárodku.

Tato strategie má obvykle podobu reakce typu „jestliže – pak“. Když si řeknete: „Až budu mít příště chuť na limonádu, dám si místo ní vodu,“ použili jste implementační záměr. Vaše „jestliže“ byla touha po limonádě; vaše „pak“ bylo rozhodnutí pít místo ní vodu.

Klíčem k úspěchu je držet se svého plánu dostatečně dlouho na to, aby se přechod od „jestliže“ k „pak“ stal automatickým. Po nějaké době by tento přechod neměl vyžadovat žádné vědomé úsilí a touha po limonádě bude vyvolávat myšlenky na zdravější alternativu.

Psychologové totiž prokázali, že implementační záměry jsou velmi účinné například u studentů. Když byli školáci požádáni, aby si představili, jak by se mohli vyhnout tomu, že své cíle nesplní, zlepšily se jejich známky, chování i docházka.

Kromě toho, že vám tato strategie pomůže odolat pokušení, můžete s její pomocí také určit, kdy s něčím přestat. Když čelíme velkým výzvám, je snadné zažívat pocity ochromení a vzdát se předčasně. Pokud jste si však přesně určili „jestliže“, které vám řekne, že je čas to zabalit, můžete jít do věcí naplno, dokud nedosáhnete svého limitu.

Pro ultramaratonce to může znamenat, že závod ukončí, až když mu selže zrak. Pokud si řekne, že přestane běžet jen tehdy, když už nebude vidět, získá sebevědomí, že všechny menší obtíže může překonat.

Důležité je mít pevně stanovené ukazatele, aby bylo jasné, že jste už dosáhli svého „jestliže“.

Vynucovací funkce jsou mocný nástroj

Nemáme rádi, když nás někdo do něčeho nutí, že? Pokud si myslíme, že je třeba něco udělat, vždycky se můžeme zvednout a udělat to dobrovolně. Ale jak jste si možná na vlastní kůži vyzkoušeli, ne vždy tomu tak je. Víme, že musíme začít cvičit, ale neděláme to. Víme, že bychom měli pracovat, ale dál ztrácíme čas nepodstatnými věcmi.

Toto chování má řadu důvodů – například lenost, nepohodlí nebo strach – ale konečný výsledek je vždy stejný: nespokojenost s naším jednáním. Samotná vůle stačí málokdy, co tedy můžeme udělat pro to, abychom se stali lepší verzí sebe sama?

Můžeme používat vynucovací funkce. Jedná se o omezení, která jste vy sami zavedli a která vás nutí jednat v souladu s vašimi cíli. Pokud například chcete být po práci více se svou rodinou, můžete zvážit, zda po příjezdu domů nenechat telefon v autě. Tak se vyhnete možnému přijímání hovorů a odpovídání na zprávy, takže se „donutíte“ odpojit se od světa mimo rodinu.

Podnikatel Dan Martell používá jednu konkrétní vynucovací funkci ke zvýšení své produktivity. Když opravdu potřebuje něco udělat, vezme si Martell svůj notebook do kavárny a záměrně nechá nabíječku doma. Proč? S vědomím, že mu baterie vydrží jen několik hodin, pracuje Martell mnohem efektivněji, než když si na úkol vyhradí celý den. Tím, že si Martell uloží neoddiskutovatelný termín pro splnění úkolu, je nucen pracovat naplno po celou dobu, kdy je jeho notebook v provozu.

Další důležitou vynucovací funkcí je síla sociálního tlaku. Nikdo nechce před svými přáteli vypadat jako neúspěšný pracovník a většina lidí vynaloží velké úsilí, aby si udržela respekt svých kolegů. Řekněte jim tedy, jaké jsou vaše cíle. Buďte konkrétní.

Vědomí, že se svým kolegům a přátelům zodpovídáte, vám pomůže cílů dosáhnout. Často stačí náš strach z toho, že budeme muset přiznat, že jsme selhali, aby nás poháněl k úspěchu.