Vůle nefunguje

Vzpomeňte si, kdy jste naposledy dosáhli nějakého cíle. Mohl to být poměrně malý cíl, například vynechání lákavého dezertu, abyste nepřibrali na váze. Nebo jste si možná ráno přivstali, abyste si před prací zacvičili. Nebo jste konečně zabrali a stihli včas dokončit nějaký projekt, který byl pro vás noční můrou.

Ať už jste udělali cokoli, pravděpodobně to vyžadovalo pevnou vůli: schopnost přinutit se udělat něco, co se vám prostě dělat nechce. Ale co kdybyste mohli plnit své úkoly, aniž byste se museli spoléhat na svou vůli?

Na základě příběhů skutečných lidí vám v těchto kapitolách předkládáme strategie, jak splnit své úkoly, aniž byste se vyčerpali. Upravíte-li své prostředí s ohledem na své cíle, můžete dosáhnout svého plného potenciálu s mnohem menší námahou.

Lidé často říkají, že vůle je jako sval. A stejně jako každý jiný sval, i vůli můžete časem posílit – takže když dnes budete praktikovat sebeovládání, budou pro vás zítra věci o něco snazší.

Zní to jednoduše, že? Abychom změnili svůj život, musíme na sebe každý den trochu víc tlačit a zanedlouho budeme připraveni dobýt svět! No, ne tak docela. Problémem je, že vůle je poměrně slabá. Téměř neustále máme potíže se sebeovládáním, ale není to naše vina.

Vezměme si epidemii obezity. Fakta hovoří poměrně jasně: podle předpovědí bude do roku 2025 většina lidí na světě trpět nadváhou nebo obezitou. Může za to selhání vůle? Byli naši předkové hubení díky lepšímu sebeovládání?

Jistěže ne. V minulosti se lidé nemuseli spoléhat na svou vůli, aby zůstali štíhlí. Od té doby se ale změnilo naše životní prostředí. V dnešní době má většina z nás sedavé zaměstnání a celý den tráví u pracovního stolu. A co se výživy týče, často se spoléháme na nezdravé zpracované potraviny.

Jak říká autor, naše životní prostředí umožnilo nárůst naší hmotnosti. Síla prostředí však naštěstí může být i pozitivní. Jak? Vezměme si rozdíl mezi přirozenou evolucí a domestikací podle Darwina.

Při přirozené evoluci se organismy přizpůsobují jakékoli situaci, ve které se ocitnou. Pokud je tedy užitečné být menší, může se druh začít zmenšovat. V podstatě jsou organismy nuceny přizpůsobit se svému prostředí.

Srovnejte to s domestikací, tedy vývojem zvířat a rostlin pod vedením člověka. Protože máme prostředí těchto organismů pod kontrolou, můžeme u nich dosáhnout pro nás žádoucích vlastností, které by se ve volné přírodě nevyskytovaly – například větších plodů.

Pokud jde o lidi, mnozí z nás jsou jako zvířata ve volné přírodě, která procházejí přirozenou evolucí. Často nejsme schopni změnit své prostředí, a tak se mu místo toho přizpůsobujeme – bez ohledu na to, zda nám to z dlouhodobého hlediska prospívá. Jiní si počínají opačně. Chovají se k sobě podobně, jako se lidé chovají ke zvířatům, která si ochočí. Navrhují si své prostředí tak, aby každé přizpůsobení se bylo vlastně zlepšením, které je přiblíží k jejich cílům.

Trik spočívá v tom, že si navrhnete takové prostředí, které vám nedá jinou možnost než se posunout směrem ke svému ideálnímu já.

Pracovali jste někdy z domova? Pokud ano, pravděpodobně jste se setkali s některými typickými problémy. Každý rodič s malými dětmi pochopí, jak obtížné je snažit se pracovat v místě, kde bydlíte. Ale i pro nás ostatní může být problém pracovat tam, kde obvykle odpočíváme.

Možná by tedy anglická fráze „work hard, play hard“ potřebovala doplnit: ano, pracujte tvrdě a pak se dobře bavte, ale ujistěte se, že se bavíte na jiném místě, než pracujete! Bylo totiž prokázáno, že lidé pracují nejlépe, když mohou využívat dvě velmi odlišná prostředí – jedno vysoce stresové a druhé vysoce odpočinkové.

V dnešní době často slýcháme o výhodách života bez stresu, ale takové myšlení ignoruje všechna pozitiva, která může přinést zdravá úroveň stresu. Pro tento typ zvládnutelného stresu existuje termín. Říká se mu eustres a ve skutečnosti nám pomáhá naplno rozvinout náš potenciál. Takový tlak způsobuje, že jsme méně náchylní k roztěkanosti a věci nám netrvají tak dlouho, což zajišťuje, že věnujeme veškerou svou pozornost danému úkolu. A navrhování prostředí s ohledem na eustres je skvělý způsob, jak maximalizovat svou produktivitu!

Vezměte si případ Courtney Reynoldsové, mladé podnikatelky, která svůj čas dělí mezi Denver a Las Vegas. Když je Reynoldsová v Denveru, je v eustresovém režimu, a to se odráží i v jejím prostředí. To znamená, že její byt v Denveru neobsahuje žádné věci, které by ji mohli rozptýlit; má tam jen věci, které potřebuje k práci, a minimalistickou výzdobu.

V Las Vegas je to jinak, zde Reynoldsová odpočívá. Její domov ve Vegas je bohatě zařízený luxusním nábytkem. Všude jsou teplé barvy. V prostředí, kde odpočívá, se mění i její společenský život. V Denveru Reynoldsová pracuje od rána do večera, zatímco ve Vegas raději tráví čas s přáteli ve společnosti.

Věřte tomu, nebo ne, ale s největší pravděpodobností dostanete neotřelé nápady nebo získáte inspiraci, když odpočíváte. Neurovědci prokázali, že jen 16 procent posunů v oblasti tvůrčího myšlení se odehraje v práci. Když se uvolníte a necháte svou mysl bloudit, dáváte mozku možnost vytvářet nová spojení – což vede k novým nápadům.

Svým životním stylem Reynoldsová využila základní aspekt lidské psychologie. Nejlépe pracujeme, když střídáme období, kdy se plně soustředíme na práci, s obdobím, kdy se nerušeně bavíme. Vytvořením oddělených prostředí bude pro vaši mysl mnohem snazší se naplno věnovat jednomu, či druhému.