Vstaňte, probuďte se

Hlavní ekonomické těžiště světa se přesouvá na východ. Jen málo zemí tuto změnu ztělesňuje lépe než Indie – stát s 1,3 miliardy obyvatel a ekonomikou, která už více než deset let roste tempem přes pět procent ročně. Významná část tohoto růstu pochází z nové generace podnikatelů, mladých ambiciózních lidí, kteří mění způsob, jakým se v Indii podniká.

Fakta a čísla ale vyprávějí jen polovinu příběhu. Chcete‑li opravdu pochopit, jaké to je v této zlaté éře podnikání, musíte se přiblížit mužům a ženám, kteří přetvářejí celý subkontinent. A právě to dělá Rashmi Bansal v této knize.

Portréty šesti nadějných podnikatelů jsou plné inspirativních postřehů a skutečných příběhů o odhodlání a vytrvalosti. Zavedou čtenáře z Bombaje do Bengalúru a ukážou, jak nová generace redefinuje podnikatelské prostředí dnešní Indie.

Dozvíte se mimo jiné:

• jak neúspěšný nápojový projekt vedl ke vzniku přední značky pro mladé,
• proč se daří firmám, které řeší problémy ve svém bezprostředním okolí,
• a jak softwarový startup zaujal rizikové kapitálové fondy ze Silicon Valley.

Na počátku prvního desetiletí 21. století nebylo „podnikání“ v Indii příliš rozšířeným pojmem. Jedna univerzita se to rozhodla změnit.

Národní technologický institut v Karnátace (National Institute of Technology Karnataka – NITK) byl jedním z mála míst v zemi, kde existovala podnikatelská buňka. Její název zněl Eforea, ale všichni jí říkali jednoduše „E‑cell“. Měla sloužit jako odrazový můstek pro talentované mladé lidi, kteří chtěli pracovat na něčem velkém.

Shashank ND, student NITK z Bengalúru, se k Eforea připojil ve druhém ročníku. Do té doby byl spíše průměrným studentem, který vynikal hlavně v mimoškolních aktivitách na kampusu. Akce pořádané E‑cellem však změnily směr jeho života.

Poslech špičkových podnikatelských osobností, jako byl zakladatel rediff.com Ajit Balakrishnan, kteří vyprávěli o svých zkušenostech, pomohl Shashankovi objevit jeho skutečné poslání: podnikání. Ani partnera nemusel dlouho hledat – jeho budoucí společník Abhinav Lal byl také členem Eforea.

Tito dva budoucí „měniči světa“ začali skromně. Jejich nápad? Vytvořit software pro lékaře. Od Shashankovy matky si půjčili 10 000 rupií – zhruba 145 dolarů – a zaregistrovali firmu pod názvem Practo Technologies. Zatím měli jen velmi mlhavou představu, jak přesně bude jejich podnik fungovat, ale to Shashanka ani Abhinava neodradilo.

Duo uspořádalo velkou prezentaci a pozvalo 25 místních lékařů. Akce však skončila fiaskem. Shashank se cítil nesvůj ve špatně padnoucím obleku a jejich obchodní prezentace většinou nepadla na úrodnou půdu. Jeden lékař v místnosti – Mohammed Ali – však nebyl tak rychlý v odmítnutí toho, co slyšel. Dvěma začínajícím podnikatelům poradil, aby vytrvali, a dokonce jim dal i konkrétní námět.

Ali si všiml, že jeho pacienti často zapomínají na pravidelné prohlídky a je třeba jim je připomínat. Nebylo by jednodušší, uvažoval, kdyby se tyto připomínky daly automatizovat?

Shashank a Abhinav se pustili do navrhování softwaru, který by to umožnil. Jejich prototyp byl jednoduchý, ale Ali byl nadšený z automatizovaných SMS připomínek, které systém odesílal. Posíleni tímto prvním úspěchem se absolventi NITK rozhodli zasvětit svou budoucnost firmě Practo.

V roce 2010 se jejich tvrdá práce vyplatila. Sequoia Capital, americká riziková kapitálová společnost, která v počátcích podpořila Apple i Google, se rozhodla do tohoto zdravotnického startupu investovat. Bylo to přesně to, co Practo potřebovalo.

Do roku 2015 dosáhla hodnota firmy téměř tří milionů dolarů a jejích služeb využívalo 10 000 lékařů po celé Indii.

Příběh Sourabha Bansala začíná na studentské koleji – nebo, jak se v Indii říká, v hostelu. Šlo o jednu z těch dlouhých nočních debat, které vedou studenti po celém světě. Co budou jednou dělat se svým životem?

Sourabh vstal, vzal do ruky tužku a na zeď napsal číslo: 50 miliard rupií. To je, prohlásil, částka, kterou jednou bude mít jeho firma.

Jak se mu podaří vydělat tolik peněz? Tady vstoupila do hry náhoda.

Sourabhův otec vlastnil továrnu na výrobu vápna, sloučeniny, kterou stavební průmysl používá k výrobě betonových bloků. Sourabh v továrně příležitostně pomáhal už řadu let. Jednoho dne si všiml neobvyklé objednávky: zákazník nakoupil tisíce tun vápna na výrobu „autoklávovaných pórobetonových“ bloků, známých jako AAC bloky.

Když se o ně začal zajímat podrobněji, zjistil, že jsou desetkrát větší než standardní cihly a neuvěřitelných 70 procent lehčí. Jediným problémem tohoto zázračného materiálu byla jeho velmi vysoká cena.

To byl Sourabhův „eureka moment“. Kdo by dokázal snížit náklady na výrobu AAC bloků, mohl by prakticky přes noc ovládnout celý trh!

Kola se dala do pohybu a Sourabh začal experimentovat s levnějšími výrobními postupy. Potřeboval však někoho, kdo mu pomůže jeho myšlenku převést do praxe.

V Suratu, Sourabhově rodném městě na západě Indie, mají investoři často podobu „strýčků“ – bohatých rodinných známých ochotných vsadit na nové podniky. Strýc, který investoval do Sourabhovy firmy, se jmenoval Rajesh Poddar. Výměnou za 70procentní podíl ve společnosti vložil do vznikající firmy, která dostala název Magicrete Building Solutions, 100 milionů rupií.

Bylo to prozíravé rozhodnutí. Sourabhovy experimenty byly úspěšné: použitím kotle na uhlí místo nafty, na kterou spoléhaly ostatní firmy, snížil výrobní náklady o více než 60 procent.

V roce 2009 začaly z výrobní linky sjíždět první AAC bloky Magicrete. Stavební průmysl si na ně rychle zvykl a objednávky začaly přicházet ve velkém. Neobešlo se to bez problémů, ale Magicrete stabilně rostla. O šest let později firma dosahovala ročních tržeb 1,5 miliardy rupií a byla na dobré cestě k vysněnému cíli 50 miliard.