Vše, co musíte udělat, je požádat

Proč někteří lidé uspějí, zatímco jiní selhávají? Proč některé projekty vzlétnou, zatímco jiné ztroskotají? Je tou kouzelnou ingrediencí talent? Peníze? Štěstí? Samozřejmě, že nic z toho neškodí, ale v mnoha případech náš úspěch stojí na méně zjevné dovednosti: na schopnosti požádat o pomoc.

Většina lidí však s žádáním o pomoc bojuje. Bojí se, že budou vypadat nekompetentně, nebo že je jednoduše odmítnou. Když si ale dovolíme o pomoc požádat, odemykáme zdroje, které by jinak zůstaly navždy skryté.

Jak uvidíte v tomto shrnutí, žádání o pomoc nám nepřináší jen osobní prospěch; může také dělat zázraky pro naše týmy i celé organizace. Dozvíte se o čtyřech stylech dávání a žádání, o třech krocích, jak se naučit žádat o to, co potřebujeme, a také o tom, jak vytvořit psychologicky bezpečné pracovní prostředí.

Jedno miminko se narodilo v Rumunsku. Jmenovalo se Cristina a krátce po narození se u ní rozvinula kraniostenóza – vzácný stav, při kterém kosti lebky předčasně srůstají. Kraniostenóza může vést k trvale deformovanému tvaru hlavy a k deformaci obličeje. Operace může problém vyřešit – v Rumunsku však bylo velmi obtížné najít specialistu, který by takový zákrok provedl.

Nemusíte se bát – tenhle příběh má šťastný konec. Cristina operaci skutečně podstoupila. Kdyby ale někdo z jejího okolí nevyužil sílu žádosti o pomoc, možná by k ní nikdy nedošlo.

Klíčová myšlenka je: Žádat o pomoc je most mezi námi a úspěchem. Když se nezeptáme, lidé nevědí, co potřebujeme. A když to nevědí, nemohou nám pomoci.

Naštěstí pro malou Cristinu si její teta Felicia tuto skutečnost uvědomovala. A měla ještě jedno štěstí: právě se účastnila aktivity zvané Reciprocity Ring, když se u Cristiny kraniostenóza projevila. Reciprocity Ring je facilitovaná skupinová aktivita, která účastníkům umožňuje využít kolektivní znalosti, zkušenosti a zdroje široké sítě lidí, aby získali to, co potřebují.

Felicia, která žila ve Francii, využila této příležitosti a požádala o kontakt na zkušeného dětského neurochirurga, který by mohl její neteři pomoci. Jeden z jejích kolegů byl pediatr a dokázal ji propojit s vhodným specialistou. Zbytek už je historie.

Nikdy nevíte, co lidé vědí – nebo koho znají – dokud se nezeptáte.

Pokud vás příběh Cristiny nepřesvědčil, zde je další výmluvný příklad. Seniorní inženýr ve velké automobilce zápasil s komplikovaným technickým problémem. Po dlouhém marném úsilí se rozhodl obrátit na svou síť kolegů a požádat o kontakt na odborníka, který by mu mohl pomoci. Jako první odpověděla nově nastoupivší dvaadvacetiletá administrativní asistentka. Ukázalo se, že její otec má přesně tu odbornost, která byla k vyřešení problému potřeba. A co víc, nedávno odešel do důchodu a měl spoustu volného času. Kdo by čekal, že klíčem k řešení bude právě mladá administrativní pracovnice?

Tyto příběhy nejsou jen zajímavé historky – potvrzuje je i tvrdá data. Studie ukazují, že až 90 procent pomoci poskytované na pracovišti přichází až poté, co o ni někdo výslovně požádá.

Až se tedy příště budete v práci cítit pod tlakem, neváhejte. Oslovte kolegu a zažijte na vlastní kůži sílu žádosti o pomoc.

Představte si situaci: nutně si potřebujete zavolat, ale baterie vašeho telefonu je vybitá. Měli byste odvahu požádat cizího člověka, aby vám na chvíli půjčil svůj telefon? I kdyby vám to nepřišlo zvlášť trapné, možná byste předpokládali, že vám stejně nikdo nevyhoví. Mýlili byste se.

Psychologové z Kolumbijské univerzity zjistili, že mnoho náhodně oslovených lidí v New Yorku bylo ochotných vyhovět, když je účastníci studie požádali o zapůjčení mobilního telefonu. V průměru stačily jen dva pokusy, než byl některý z Newyorčanů ochoten telefon půjčit. Ať už tomu věříte nebo ne, účastníci si nemuseli vymýšlet žádný dojemný příběh, proč telefon potřebují.

Z toho plyne klíčové zjištění: systematicky podceňujeme ochotu i schopnost ostatních pomoci. Lidé si navzájem pomáhají mnohem častěji, než si myslíme.

Podle jednoho celosvětového průzkumu Gallup zjistil, že 73 procent Američanů během posledního měsíce pomohlo nějakému cizinci. A ve více než polovině ze 140 zkoumaných zemí uvedla většina respondentů totéž. Gallup odhaduje, že na celém světě přibližně 2,2 miliardy lidí každý měsíc pomůže někomu, koho nezná.

Přesto má mnoho lidí potíže požádat o pomoc ty, kteří nepatří do jejich nejbližšího okruhu. A to je chyba. Naši známí mohou být mostem do jiných sociálních kruhů. Když požádáme o pomoc je, mohou se nám otevřít dveře k novým informacím, řešením i dalším zdrojům.

Podobnou roli mohou sehrát i přátelé z minulosti. Možná se obáváte, že vaše snaha obnovit kontakt bude odmítnuta, nebo že se bývalí přátelé budou zlobit, že se ozýváte jen proto, abyste je požádali o laskavost. Ve skutečnosti je ale většina lidí ráda, když se jim starý známý znovu ozve – a často ochotně pomůže.

Protože se vaše životní cesty mezitím rozešly, je navíc pravděpodobné, že se vaše znalosti i sociální sítě už tolik nepřekrývají jako dříve. A právě to může být přesně to, co potřebujete k vyřešení problému, před kterým stojíte.

Někdy nám však v žádosti o pomoc nebrání jednotlivci, ale samotné systémy a postupy v naší organizaci. Právě tomu se budeme věnovat v následující části.