Vraťte se tam, odkud jste přišli

Otázka, která se v poslední době často klade, zní: jak se stalo, že je politika dnes tak rozdělená? Byla vždy takto vyhrocená a extrémní, nebo jde o poměrně nový jev? Aby bylo možné na tyto obtížné otázky odpovědět, pustili se novináři, jako je Sasha Polakow‑Suransky, do zkoumání politické reakce Evropy na probíhající migrační krizi.

Jak se ukazuje, podle Polakow‑Suranskyho vykazuje současné politické klima řadu podobností s Evropou třicátých let 20. století – a tehdejší vývoj neskončil dobře. V tomto shrnutí získáte jasnější představu o tom, jak krajně pravicové strany po celé Evropě využívají obecné obavy z migrace a integrace a jaká potenciální nebezpečí pro demokracii a lidská práva z toho plynou.

Dozvíte se mimo jiné:

• v čem jsou si události roku 2015 a roku 1938 znepokojivě podobné,
• co znamená pojem „protiobčan“ a jak může souviset s náborem extremistů,
• a jak se stalo, že jsou identita a politika dnes tak těsně provázány.

Důsledky útoků z 11. září 2001 jsou patrné dodnes. Zejména je stále vidět, jak tyto útoky negativně ovlivnily veřejné vnímání muslimů a muslimských migrantů. Přestože teroristické činy odrážejí přesvědčení jen velmi malé menšiny z 1,5 miliardy muslimů na světě, dopady nese celá muslimská populace.

Od roku 2015 došlo v západní Evropě k výraznému nárůstu počtu muslimských imigrantů. Kvůli přetrvávajícím podezřením, která se od 11. září postupně stupňují, však muslimové jen obtížně hledají přijetí a integraci v evropských společnostech. Naproti tomu imigranti z východoevropských zemí a jiných neislámských částí světa – přestože rovněž významně mění demografickou strukturu západní Evropy – jsou většinou vnímáni jako neohrožující.

Na prvním místě mezi důvody, proč se Západ obává muslimských imigrantů, stojí přesvědčení, že jejich náboženství představuje hrozbu pro západní kulturu a demokracii. Často se tvrdí, že muslimové přicházející do západní Evropy se budou snažit prosadit islámské právo, tzv. šaríu. Vzhledem k jeho striktnímu výkladu náboženských textů se lidé obávají, že to povede k podřízenému postavení žen, k homofobii a k dalším formám chování, které jsou v rozporu se západními liberálními hodnotami.

Jednou z nejhlasitějších zastánkyň tohoto názoru je Marine Le Penová z francouzské strany Front National. Tvrdí, že sekularismus – jedna z určujících charakteristik Francouzské republiky – je muslimskými imigranty vážně ohrožen. Zajímavé je, že Le Penová nepovažuje veřejné projevy jiných náboženství, například vánoční betlémy ve výlohách obchodních domů, za takové ohrožení sekularismu jako čtvrť s halal řeznictvím.

Podobně se vyjadřuje i Søren Espersen z dánské krajně pravicové Lidové strany, který navrhuje, aby každý imigrant musel veřejně prohlásit loajalitu k dánské ústavě a výslovně ji postavit nad své náboženství.

Byla by chyba myslet si, že na poškození veřejného obrazu muslimů se podílejí pouze pravicové postoje. Také liberální principy, jako je rovnost pohlaví a svoboda slova, bývají využívány k tomu, aby se naznačilo, že muslimové představují pro společnost nebezpečí.

V lednu 2015 zaútočili teroristé napojení na Al‑Káidu na pařížskou redakci satirického časopisu Charlie Hebdo a zabili 12 lidí. Časopis se sám označuje za „extrémně levicový“ a motivem útoku byla předchozí publikace karikatur považovaných za neuctivé vůči proroku Mohamedovi.

Po útoku se objevili lidé s levicovými názory, kteří v něm viděli důkaz, že muslimové představují nebezpečnou hrozbu, připravenou násilím umlčet cokoli, s čím nesouhlasí. A u těch muslimů, kteří zjevně karikaturami pohoršeni nebyli, se zase našli liberálové, kteří je označovali za „nepravé muslimy“. Tím posilovali zraňující stereotyp, že být „opravdovým muslimem“ znamená být fanatikem.

Krajní pravice se mezitím držela narativu, podle nějž je strážcem společnosti, který má chránit těžce vybojovanou sociální rovnost. Tento postoj se znovu objevil po událostech v Kolíně nad Rýnem na Silvestra 2015, kdy skupina údajných muslimských uprchlíků sexuálně napadla velké množství žen. Při informování o incidentu přijala pravicová média liberální, feministickou optiku, která byla v přímém rozporu s jejich obvyklou rétorikou, ale skvěle se hodila k vyjádření islamofobie.

Krátce poté zveřejnil karikaturista Laurent Sourisseau z Charlie Hebdo, který útok v lednu přežil, kresbu zobrazující Alana Kurdiho – tříletého uprchlíka, jehož mrtvé tělo se v roce 2015 vyplavilo na turecké pláži – jak vyrůstá a stává se jedním z útočníků. Je pravděpodobné, že Sourisseau byl stále hluboce poznamenán nedávným útokem, nicméně podle autora knihy šlo stále o veřejné sdělení, že ani dětský uprchlík si nezaslouží soucit, pokud je muslim.