Voodoo historie

Slyšeli jste někdy o chemtrails? Jde o konspirační teorii, podle níž jsou dlouhé bílé stopy, které letadla zanechávají na obloze, ve skutečnosti chemikálie vypouštěné vládami za účelem ovládání obyvatelstva. Zní to docela šíleně, že? Možná by vás ale překvapilo, jak je tahle teorie rozšířená – a rozhodně není jedinou podivnou konspirační teorií, která koluje světem.

Proč tedy lidé těmto teoriím věří? Jak uvidíte v tomto shrnutí, jedním z důvodů je, že uspokojují naši vrozenou potřebu vnášet řád do chaotického a děsivého světa. A navíc – některá spiknutí se opravdu ukázala jako skutečná!

Jak tedy poznat, jestli je váš podivínský soused, který neustále mluví o zavraždění JFK, jen blázen, nebo má na dosah velkou odhalující pravdu? V tomto shrnutí se dozvíte, co mají společného žiletky a konspirační teorie, proč jste nemohli odložit Šifru mistra Leonarda a proč mohou být konspirační teorie vlastně uklidňující.

Možná jste viděli film, v němž hlavní hrdina odhalí nějaké velké tajemství. Po dlouhém pátrání v terénu zjistí, že významná osobnost ve skutečnosti nezemřela při autonehodě. Ne, byla zavražděna – šlo o spiknutí!

Jak se ale takové skutečné spiknutí liší od konspirační teorie? Samotný čin spiknutí ještě není konspirační teorií. Konspirace nastává tehdy, když se dva nebo více lidí tajně domluví na nezákonném či podvodném jednání. Konspirační teorie je naproti tomu právě to – teorie, že oficiální vysvětlení není pravdivé a že ve skutečnosti probíhá nějaké spiknutí.

Jednou z populárních konspiračních teorií je například tvrzení, že NASA a americká vláda zinscenovaly přistání Apolla 11 na Měsíci v roce 1969. Co je ale pravděpodobnější: že se tisíce lidí spolčily, aby vytvořily a utajily složitý podvod, nebo že NASA skutečně na Měsíci přistála?

Tento způsob, jak mezi konkurenčními vysvětleními hledat to nejjednodušší, se nazývá Ockhamova břitva. Jde o jeden ze základních nástrojů, jak posuzovat pravděpodobnost konspiračních teorií.

Jedním ze způsobů, jak konspirační teorie získávají stoupence, je odvolávání se na „důkazy“. Ty mohou mít podobu podpory ze strany celebrit nebo takzvaných expertů s nadsazenými či pochybnými kvalifikacemi. A tito věřící se pak snaží své „důkazy“ prezentovat zdánlivě akademickým a přesvědčivým způsobem.

Konspirační teorie se navíc liší rozsahem: od malých intrik (například údajné zapojení několika členů personálu Buckinghamského paláce do smrti princezny Diany) až po masivně složité konstrukce, jako je tvrzení, že Vatikán skrývá pravdu o Ježíšově krvi.

Skutečná spiknutí někdy vedou ke vzniku dalších konspiračních teorií. Na Blízkém východě došlo k celé řadě reálných konspirací, což z této oblasti dělá úrodnou půdu pro nové teorie. Například fakt, že se Británie a Francie po první světové válce tajně dohodly na rozdělení Osmanské říše, vedl k novým konspiračním teoriím – třeba k tvrzení, že ISIS je izraelský projekt určený k oslabení konkurenčních mocností.

V následující části se podíváme na to, jak konspirační teorie vytvářejí iluzi pravdy.

Jak je možné, že konspirační teorie dokážou vyvolat falešný dojem věrohodnosti? Především tím, že často využívají kruhové důkazy.

Kruhový důkaz vzniká tehdy, když se dva různí lidé, kteří údajně předkládají důkazy, navzájem citují jako oporu svých tvrzení. Příklad najdeme u smrti princezny Diany: Jeffrey Steinberg, redaktor časopisu Executive Intelligence Review, tvrdil, že okolnosti nehody byly plné „znepokojivých anomálií“ a „zarážejících otázek“. Aby svá tvrzení podpořil, odkazoval na Mohameda al-Fayeda, otce Dianina přítele Dodiho al-Fayeda, který při nehodě také zahynul. Mohamed al-Fayed se však zase odvolával na Steinberga a prohlásil: „Executive Intelligence Review podporuje mou kampaň za odhalení pravdy o této nehodě.“

Steinberg se tedy opírá o al-Fayeda a al-Fayed o Steinberga – vzniká typická struktura kruhového důkazu, která ve skutečnosti neposkytuje žádnou reálnou oporu pro danou konspirační teorii.

Tento nedostatek pevných důkazů je pro konspirační teorie typický: často začínají drobnou pochybností a postupně k ní přidávají spekulativní motivy.

Vraťme se znovu ke smrti princezny Diany. Auto, které do jejího vozu narazilo – bílé Fiat Uno – po nehodě záhadně zmizelo. To vyvolalo pochybnosti, zda šlo skutečně o nehodu. Naznačuje zmizení auta spiknutí? A pak přichází přidávání spekulativních motivů: Byla Diana skutečně těhotná s dítětem Dodiho al-Fayeda a byla zabita, aby se zabránilo narození dítěte s muslimským otcem do britské královské rodiny?

Některé z těchto spekulativních motivů se vyvracejí snáze než jiné. V tomto případě lékařští vyšetřovatelé i Dianiny nejbližší přítelkyně potvrdili, že Diana v době nehody těhotná nebyla.

Proč tedy i inteligentní a jinak rozumní lidé těmto konspiračním teoriím dál věří? Na to se podíváme v následující části.