Vnitřní hra tenisu

Ať už jde o tenisový turnaj, nebo o obchodní vyjednávání – co je potřeba k vítězství? Většina lidí by odpověděla, že všechno závisí na silné vůli, promyšlené strategii a spoustě dobrých rad od trenéra či poradce. Většina z nás by nejspíš propustila poradce, který by nám řekl, abychom prostě důvěřovali svým instinktům a nechali věci plynout. Jak ale uvidíte v této knize, právě tato rada připravuje naši mysl na úspěch.

Naslouchat svým instinktům nade vše je klíčem k vítězství ve vaší vnitřní hře – tedy k překonání pochybností a úzkosti a k utišení vnitřních hlasů, které vám brání podávat nejlepší výkony. Teprve když vyhráváte tuto vnitřní hru, můžete skutečně excelovat i ve hře vnější a posouvat se k dosažení svých cílů.

V tomto shrnutí se dozvíte:

• proč se mysl vítěze podobá mysli predátora,
• jak se učit rychle a přirozeně jako malé dítě,
• a proč je někdy lepší svého trenéra neposlouchat.

Mnoho lidí sleduje světové tenisové hvězdy, jak na kurtu bojují o vítězství. Existuje však ještě jeden, méně viditelný boj, kterému tenisté čelí: hrají také vnitřní hru sami v sobě.

Tento zápas probíhá mezi vědomou myslí hráče, kterou můžeme nazvat Já 1, a jeho nevědomou myslí, tedy Já 2. Stačí si představit obrovské úsilí, které hráči musejí vynaložit, aby překonali pochybnosti o sobě, uklidnili se před zápasem a zůstali pozitivní.

U mnoha hráčů navíc vědomá mysl Já 1 neustále hodnotí a poučuje nevědomé Já 2. Možná jste proto viděli tenisty, jak si na kurtu mluví sami pro sebe a vykřikují věty jako: „Ty nešiko!“ Takové situace jsou názorným příkladem interakce mezi oběma já. Způsob, jakým spolu v této vnitřní hře komunikují, pak do značné míry určuje, jak úspěšný hráč bude ve hře vnější.

To jsou zásadní informace pro tenisové trenéry, jejichž úkolem je pomoci hráčům obě já vyvážit. Aby toho dosáhli, trenéři často hráčům říkají, co mají dělat a čemu se mají vyhnout. Problém je v tom, že v mnoha případech platí: čím víc se na tyto pokyny vědomě soustředíte, tím hůř se vám daří.

V takových chvílích se Já 1 snaží ovládat Já 2 – a výsledky bývají jen zřídka uspokojivé. Typickým příkladem je, když si Já 1 poroučí: „Přestaň být tak nervózní!“ Zamyslete se ale: pomůže vám takový příkaz skutečně uklidnit nervy? Sotva. Proto se trenéři musejí naučit vést hráče k tomu, aby nechali každé já dělat to, co umí nejlépe, bez zbytečného zasahování toho druhého.

Když hráč tuto dovednost zvládne, může ve svém sportu excelovat a reagovat na každou situaci téměř automaticky, jako by zažíval stav „mimo mysl“. Jak ale mohou obě já takto spolupracovat? A jak k tomu můžete jako trenér nebo hráč napomoci? Odpovědi na tyto otázky najdete v následujících kapitolách.

Představte si, že jste uprostřed klíčového zápasu na velkém turnaji. Ať se snažíte sebevíc, soupeř má stále navrch. Co dělat?

Většina lidí si v takové chvíli začne připomínat technické rady – třeba že by měli pevněji sevřít raketu nebo lépe pracovat s nohama. To vám ale nepomůže. Abyste skutečně hráli na své maximum, musíte utišit vědomé myšlení a zbavit se soudů.

Vědomé Já 1 neustále přemýšlí a hodnotí. Jak ale ví každý zkušený hráč, vrcholný výkon přichází teprve tehdy, když se myšlení ztiší a převládne samotná akce. Místo spoléhání na vědomé úvahy tedy nechte pracovat Já 2.

Když se do zápasu plně ponoříte, stanete se podobní predátorovi, který se plíží za kořistí. Jste vedeni instinktem a mnohem lépe vybaveni k úspěchu. Dává to smysl: klíčové prvky špičkového výkonu, jako je načasování a plynulost, jsou doménou Já 2.

Abyste však tuto sílu uvolnili, musíte nejprve utišit vědomé myšlení. Prvním krokem je zbavit se soudů. Soud je forma myšlení, která sice uspokojuje Já 1, ale zároveň ho posiluje. Ještě důležitější je, že negativní soudy – například přesvědčení, že jste „nešika“ – mohou mít velmi konkrétní negativní dopad. V našem příkladu vás mohou učinit nejistými a neohrabanými na kurtu.

Lepší strategií je představit si sebe na kurtu, jako byste sledovali záznam zápasu, který můžete přetáčet. Umožní vám to soustředit se na pohyb míče a rakety, zatímco Já 2 si „hraje“ s různými údery. Tímto způsobem se vaše nevědomá složka učí a zlepšuje bez zásahů trenéra či Já 1, které by určovalo, co je „správně“ a co „špatně“.

Pouhé zkrocení soudů Já 1 však nestačí k tomu, abyste Já 2 dali skutečnou volnost. V dalším kroku se proto dozvíte, jak nevědomé myšlení aktivně podpořit.