Vlk v rouše beránčím

Jste zaneprázdněni v práci, když si všimnete podivné interakce mezi dvěma kolegy. Jeden z nich, známý svým náročným chováním, začne druhého ignorovat, záměrně mu dává najevo chlad a odchází pokaždé, když se kolega pokusí navázat konverzaci. Co uděláte? Většina z nás by takové chování pravděpodobně omluvila, nebo si ho vůbec nevšímala. Předpokládali bychom, že má dotyčný špatný den, nebo že má problémy doma. Podobné jednání obvykle nebývá odsuzováno; spíše se vysvětluje a dokonce toleruje.

To je samozřejmě špatně. Takové chování by se prostě nemělo tolerovat – jde o agresi, čistou a jednoduchou. Následující kapitoly vysvětlují, proč by lidé, kteří se takto chovají, měli být konfrontováni a zastaveni, a poskytnou vám nástroje a strategie, jak to udělat.

V tomto shrnutí zjistíte, proč se Sigmund Freud mýlil, jak rozpoznat i ty nejjemnější formy agresivního chování a proč někdo, kdo odmítá odpovědět jasným ano nebo ne, pravděpodobně něco skrývá.

Všichni jsme to zažili: někdo na společenské akci nenápadně shazuje jiného člověka tak, že to bolí, aniž by přitom sám vypadal špatně. Proč by to někdo vůbec dělal?

Někteří lidé – manipulátoři – mají potřebu s ostatními bojovat a snižovat je, aby sami vypadali lépe. To ale neznamená, že manipulátoři jsou jediní, kdo se někdy chová nevhodně; ve skutečnosti se občas dostáváme do konfliktu všichni. Asertivní prosazování vlastních oprávněných potřeb je často nezbytné a může být i konstruktivní – pokud přitom respektujeme druhé.

Například fotbalisté musí proti sobě soutěžit, aby vyhráli zápas, ale dělají to v rámci pravidel. Další příklad najdeme v politice, kde se střetávají myšlenky i osobnosti a kde by nakonec měli být zvoleni kandidáti s nejlepšími nápady – alespoň tak zní ideál.

Jak se tedy manipulátoři liší od ostatních? Rozdíl spočívá v tom, že lidé s manipulativní osobností bojují agresivně: prosazují svůj vlastní zájem bez ohledu na pocity, práva či potřeby druhých. Důvod je jednoduchý – manipulátoři mají narušené svědomí. Na rozdíl od většiny lidí nejsou schopni vidět za hranice vlastního prospěchu.

Zatímco většina z nás se podřizuje společenským pravidlům (například se záměrně nesnaží druhé znepokojovat), manipulátoři považují takovou úctu k sociálním normám za projev slabosti a tyto normy často vnímají jako hrozbu pro své vlastní zájmy.

Příklad: manipulativní rodiče, kteří tlačí na své děti, aby dosahovaly špičkových výsledků ve škole nebo ve sportu, aniž by brali v úvahu potřeby a přání dítěte nebo názory učitelů a školního personálu, se ve skutečnosti více zajímají o naplnění vlastních ambicí než o to, jak jejich chování dopadá na dítě. Aktivně usilují o prestiž, která plyne z toho, že jsou rodiči „výjimečně úspěšného“ studenta.

Kolikrát vás během běžného dne někdo udeří do obličeje? Pokud nejste profesionální zápasník, pravděpodobně ani jednou. Znamená to, že ve vašem okolí nejsou žádní manipulátoři? Rozhodně ne.

Většina manipulátorů není otevřeně agresivní, takže je klidně můžete mít ve svém životě, aniž byste si to uvědomovali.

Existují dva základní typy manipulátorů. Otevřeně agresivní manipulátoři jsou zjevně nepřátelští a nijak neskrývají své pokusy druhé zastrašovat, ovládat nebo jim ubližovat. Naproti tomu skrytí manipulátoři, ačkoli jsou v prosazování svých cílů stejně neústupní, volí jinou strategii: skutečný boj maskují.

Je důležité zdůraznit, že to není totéž jako pasivní agrese. Pasivně agresivní lidé „bojují“ tím, že zůstávají pasivní – například „zapomenou“ udělat něco, o co jste je požádali, protože se na vás zlobí. Skrytě agresivní lidé naproti tomu aktivně používají promyšlené, nečestné metody, aby dosáhli svého.

Ve stejné situaci by tedy skrytě agresivní člověk mohl jednoduše popřít, že jste ho o něco žádali, nebo by při vašem dotazu odvedl pozornost k nějakému jinému problému.

Bohužel, skrytá agrese je ve společnosti poměrně rozšířená právě proto, že je účinná. Řekněme, že se chcete zbavit zaměstnance: je mnohem snazší mu znepříjemnit život tím, že ho zahltíte prací nebo mu nastavíte nesplnitelné cíle, než se složitě prokousávat procesy HR potřebnými k jeho oficiálnímu propuštění.

Další výhodou skrytého boje je, že umožňuje manipulátorovi útočit na protivníka a zároveň si udržovat nepoškozenou pověst. Představte si faráře, jehož ambice ho vedou k zanedbávání vlastní rodiny, aby se mohl věnovat kariéře. Schovává se za svou oddanost Bohu a farníkům, a tak může sledovat své ambice, zatímco si udržuje pozitivní obraz zbožného a obětavého člověka. Výsledkem je, že si téměř nikdo nevšimne zjevného rozporu mezi jeho vírou a zanedbáváním rodinných povinností.