Vlčí smečka

Pokud jde o genderovou rovnost, má společnost stále před sebou dlouhou cestu. I v dnešním na první pohled „probuzeném“ světě hraje mnoho žen stále podle starých pravidel patriarchátu. Tato pravidla dívkám říkají, aby se nedržely mimo vyjeté koleje. Říkají ženám, aby byly vděčné za to, co mají, a neptaly se po víc. A co je nejhorší – tvrdí, že ostatní ženy jsou konkurencí, s níž je třeba neustále bojovat o vzácnou „ženskou moc“.

Naštěstí je tu Abby Wambach, která přináší nová pravidla. Vychází téměř z dvaceti let týmové práce a sportovních úspěchů po boku dalších žen a ukazuje, že jiné ženy nejsou soupeřky, ale vaše vlčí smečka. S nimi po svém boku můžete mířit výš, překonat jakoukoli překážku na cestě a uvolnit svůj skutečný potenciál.

V tomto shrnutí zjistíte mimo jiné:

• proč by ženy měly přijmout neúspěch,
• jak může vděčnost ženy brzdit,
• a jaké vlastnosti skutečný lídr doopravdy potřebuje.

Společnost nám ráda připomíná, že neposlušné dívky za svou vzpurnost draze platí. Vezměme si třeba pohádku o Červené karkulce – o mladé dívce, která ignoruje jasné pokyny, aby zůstala na stezce a vyhnula se lesu. Co se jí stane? Potká velkého zlého vlka. Morální ponaučení je zřejmé: pravidla existují proto, aby se dodržovala, a malé holčičky by neměly být příliš zvědavé.

Když se však Abby Wambach ohlíží za svým životem a kariérou, v tomhle starém příběhu mnoho pravdy nevidí. Ve skutečnosti se ty nejlepší věci v jejím životě staly právě tehdy, když se vydala ve stopách Červené karkulky – sešla z vyšlapané cesty.

Jako dospívající dívka například Abby chodila s chlapci. Proč? Protože to dělala každá jiná dívka v jejím věku. V těchto raných vztazích ale něco zásadního chybělo a během střední školy si uvědomila, že je lesba. Zpočátku tuto část své identity, vyděšená reakcí rodiny, skrývala – dokonce i sama před sebou. Na konci střední školy se však zamilovala a svou sexualitu konečně přijala. Poprvé tak na vlastní kůži pocítila, co znamená sejít z vyšlapané cesty, jít proti proudu a následovat své srdce místo statusu quo.

Největšími vzory Abby Wambach jsou také ženy, které si v životě zvolily vlastní cestu. Její neuvěřitelná sportovní kariéra by vůbec nebyla možná bez průkopnic ženského fotbalu, které přišly před ní a odmítly přijmout status quo – tedy představu, že fotbal je „mužský“ sport. Právě tyto ženy bojovaly za přijetí federálního zákona Title IX, který stanoví, že nikdo – bez ohledu na pohlaví – nesmí být diskriminován ve vzdělávání, včetně sportu. Ony založily profesionální ženské fotbalové ligy a usilovaly o důstojné platy pro profesionální fotbalistky.

Když si Abby uvědomí, kolik ze své kariéry i osobního štěstí vděčí tomu, že ona sama i další ženy odmítly dělat to, co jim společnost předepisuje, a zůstávat na určené cestě, dochází k závěru, že všechny ženy by se měly snažit být méně jako Červená karkulka a více jako vlk – mocné, odvážné a hladové po víc.

Když Abby Wambach v roce 2015 ukončila svou profesionální fotbalovou kariéru, vzdala jí stanice ESPN hold za její neuvěřitelné úspěchy cenou Icon na slavnostním předávání ESPYS. Když toho večera stála na pódiu, cítila obrovskou vděčnost vůči sportovnímu světu za to, že jí umožnil prožít takový okamžik.

Když ale později ležela v posteli a v uších jí ještě dozníval potlesk, vděčnost se rozplynula a vystřídal ji temnější pocit – hněv. Ten pramenil z okamžiku dříve toho večera, kdy sdílela pódium ESPYS s dalšími dvěma odcházejícími sportovními legendami, které rovněž obdržely cenu Icon: Kobem Bryantem a Peytonem Manningem.

Když trojice odcházela z pódia, Abby náhle došlo, že ačkoli jsou všichni tři světovými sportovci se stejným odhodláním, nasazením a oddaností svému sportu, existuje mezi nimi jeden zásadní rozdíl. Bryant a Manning jsou muži, zatímco ona je žena. To znamenalo, že zatímco oni se mohou těšit na pohodlný důchod, ona musí přemýšlet, co bude dělat dál. Bryant a Manning mají finanční svobodu – něco, čeho se ženám ve sportu dostává jen výjimečně.

Stačí se podívat na čísla a frustrující nerovnost mezi mužskými a ženskými sportovními hvězdami je zřejmá. Mužští vítězové fotbalového mistrovství světa FIFA 2018 si například rozdělili ohromujících 38 milionů dolarů – devatenáctkrát více než vítězky ženského mistrovství světa v roce 2015. Tato nerovnost je o to šokující, že americká ženská fotbalová reprezentace vygenerovala přes 6 milionů dolarů příjmů, zatímco jejich mužští kolegové méně než 2 miliony.

Platová propast mezi ženami a muži však není problémem jen ve sportu. Týká se žen všude. V roce 2018 vydělávaly Američanky napříč věkovými skupinami a odvětvími v průměru jen 81 % toho, co jejich mužští protějšci.

Co stojí za touto přetrvávající nerovností? Podle Wambach je část problému ve vděčnosti – v té prchavé emoci, kterou sama zažila na pódiu ESPYS. Ženy jsou často tak ohromené vděčností za to, že jsou vůbec přizvány, uznány nebo že dostávají nějakou výplatu, že se bojí žádat víc. Pokud se má genderová platová propast uzavřít, musí se ženy naučit používat svůj hlas a otevřeně požadovat rovnost.