Velké věci mají skromné začátky

Příběh o koni a jeho jezdci

„Vybral jsem pro svou knihu tento název,“ píše v úvodu knihy Wes Berry, „protože jsem živým důkazem toho, co říká. I každý úspěšný vedoucí, kterého jsem kdy studoval, to svým způsobem potvrzuje.“ Je to poměrně jednoduché: úspěšní lidé věnují mnohem více času a energie detailům, které neúspěšní lidé tak často zanedbávají.

Autor uvádí v této souvislosti zajímavý příběh: „Posel měl generálovi doručit důležitou zprávu. Koni se však uvolnila podkova a on klopýtl a spadl. Vyhodil svého jezdce ze sedla a ten byl zraněn natolik, že nemohl dokončit svou cestu. To bohužel znamenalo, že se zpráva nikdy nedostala na místo určení. Kdyby generál obdržel zprávu včas, počkal by s útokem, dokud nedorazí posily. Nevěděl ale, že se posily blíží, a tak zaútočil jen s tím, co měl k dispozici. Cítil, že nemá na výběr. A byl bohužel poražen. Horší však bylo, že on a jeho vojáci byli poslední obránci království. A tak království bylo ztraceno.“

Musíte vědět proč

První část knihy nám umožní udělat si lepší představu o tom, co se v ní vlastně dozvíme. Narazíme na citát prvního amerického magnáta Johna D. Rockefellera: „Osoba, která začíná podnikat a jejím cílem je jednoduše zbohatnout, “ poznamenal kdysi nejbohatší muž v celé lidské historii, „nebude úspěšná; musíte mít vyšší ambice. Na podnikatelském úspěchu není nic tajemného. Pokud každý den úspěšně splníte svůj úkol, budete dodržovat zákony podnikání, o kterých tak často mluvím, a budete ke všemu přistupovat s čistou hlavou, vše dobře dopadne.“

Rockefellerův citát používá Berry jako odrazový můstek k tomu, aby se mohl věnovat tématu, kterým se již řadu let úspěšně zabývá „mesiáš mileniálů“, Simon Sinek, a zdůrazňuje jeho hlavní poselství: nezbohatnete budováním firmy, pokud jste ji založili jen proto, abyste zbohatli, zbohatnete budováním firmy, která vás ráno donutí vstát z postele (tj. začnete s „proč“).

Víme, že se říká, že když jde do tuhého, jen silní vytrvají. Ale Berry si myslí něco jiného. Podle jeho názoru, když jde do tuhého, vytrvají pouze ti, kteří mají své „proč“. Když jde do tuhého, je to právě ono „proč“, které vás donutí svolat vaše nejlepší lidi, aby neúnavně přemýšleli nad tím, co je zapotřebí k tomu, aby se váš podnik posunul o další krok vpřed. Je to vaše „proč“, které odůvodní riziko s tím spojené. A je to vaše „proč“, které vás přiměje každý měsíc zatnout zuby a platit ty strašné účty, zatímco váš podnik bude pomalu růst. Nevěříte tomu? Tak věřte alespoň Viktoru Franklovi: slavný psychoterapeut a přeživší z Osvětimi poznamenává ve své knize Člověk hledá smysl, že ti, kteří přežili holokaust, nebyli ti nejtvrdší nebo nejchytřejší, ale byli to ti, kteří měli cíl a svoje „proč“. A jaké je „proč“ autora této knihy? Podobné jako u Homera Simpsona: fotka jeho manželky a čtyř synů na pracovním stole.

Skutečné ambice

Berry nám připomíná téměř půl tisíciletí starou esej Williama Shakespeara nazvanou jednoduše O ambicích. Její podstata? Ambiciózní lidé se stávají nebezpečnými, pokud kontrolují své ambice. Pokud dáme naopak svým ambicím volný průchod, budou pro nás užitečné. Pokud se tedy považujete za ambiciózního, nesvazujte své já. Nezapomeňte však použít své „proč“, abyste věděli, kam směřujete, protože „proč“ je koneckonců ambice.

„Vaše touha uspět je vaše ambice,“ píše Berry. „Smiřte se s tím! Bez ambicí jsou vaše šance na úspěch v podnikání velmi malé. A pak zkonfrontujte tuto svou osobní ambici s univerzálnějším ‚proč‘: Skutečně ambiciózní lidé raději utrpí porážku, než aby se vzdali šance na vítězství. A nejlepší ambice jsou takové, které se zaměřují ne na člověka samotného, ale na ideál, na něco většího než jednotlivec.“

V této části se autor věnuje také myšlence americké výjimečnosti. Pokud žijete v USA 21. století, měli byste se považovat za jednoho z nejšťastnějších lidí v historii: je to skutečně výjimečná země a také neuvěřitelně pokroková. A pokud nevyužíváte příležitosti, které vám Země nekonečných možností nabízí, pak ve skutečnosti hledáte výmluvu nedělat to, co je nezbytné. „Ryzí svobodou, kterou přináší americká výjimečnost,“ uzavírá Berry „je možnost vypracovat se. Ano, vyžaduje to úsilí. Ale pokud je člověk ochoten ho vynaložit, pak lepšího postavení dříve či později dosáhne.“

Vedení je výzva

Druhá část knihy je o tom, jak se stát úspěšným tím, že si vedle „jak“ a „co“ určíte i „kdo“. Tato část poctou Jimu Collinsovi. Berry připomíná jeho metaforu podnikání jako autobusu. Jste řidič autobusu. Autobus je vaše společnost. Je v klidu a vaším úkolem je ho rozpohybovat. Musíte se rozhodnout, kam jedete, jak se tam dostanete a kdo jede s vámi. Většina lidí předpokládá, že skvělí řidiči autobusů (myšleno: vedoucí firem) okamžitě oznámí lidem v autobusu, kam jedou – prostřednictvím změny směřování společnosti nebo vyjádřením nové podnikové vize. Ve skutečnosti vedoucí společností, které se postupně stávají skvělými, nezačínají s „kam“ ale s „kým“. Začínají tím, že do autobusu dostanou ty správné lidi, z autobusu vyhodí nesprávné lidi a dají ty správné lidi na ta správná sedadla. A dodržují tuto zásadu – nejprve lidi, pak směr – bez ohledu na okolnosti.

Autor k tomu dodává „Pokud chcete vybudovat úspěšnou společnost, musíte si na všech úrovních své společnosti vychovat úspěšné vedoucí.“ Jinými slovy, jak někdo jednou řekl: „Velký učitel byl vždy posuzován podle počtu svých studentů, kteří ho předčili.“

Proč by se vedoucí měli lišit? Abyste však mohli společnost řídit správným směrem, musíte se nejprve sami stát úspěšným vedoucím. Chcete-li toho dosáhnout, musíte provést několik jednoduchých kroků a důsledně se jich držet:

1. Zmapujte svou cestu. Předem poznejte svůj cíl a rozdělte svou cestu na mnoho úseků; stanovte si termíny a předvídejte případné problémy. Žádný cíl není příliš vzdálený, pokud víte, kam jedete a jak se tam dostat.
2. Organizujte svůj čas. K tomuto bodu asi není potřeba mnoho dodávat.
3. Poznejte své pracovní nástroje. Vždy využívejte nejnovější inovace; analyzujte chování jiných vedoucích a napodobujte je. A v neposlední řadě – čtěte, čtěte, čtěte.
4. Naslouchejte... a učte se: Vše je otázkou perspektivy. Abyste získali tu správnou, je třeba přistupovat k věcem s otevřenou myslí.

Najděte si svého Rowana

Poselství Garciovi od Elberta Hubbarta vypráví částečně fiktivní příběh zcela reálného důstojníka americké armády Andrewa Summerse Rowana, který byl těsně před španělsko-americkou válkou pověřen úkolem dopravit poselství od prezidenta Williama McKinleyho vůdci kubánských povstalců, generálu Calixtu Garciovi. Byla to velká výzva, ale Rowan odpověděl prostě: „Ano, pane.“ Jel sám přes rozlehlá pohoří Kuby, aby nakonec doručil zprávu Garciovi. Jaká je pointa příběhu? McKinley předal Rowanovi dopis, který měl doručit Garciovi. Rowan dopis převzal a nezeptal se: „Kde je?“ Hubbard to komentuje slovy: „Mladí lidé se nepotřebují učit z knih, ani nepotřebují, aby je někdo poučoval o tom či onom, ale potřebují být dostatečně silní a důvěryhodní, aby mohli jednat pohotově, soustředit svou energii a splnit úkol – donést vzkaz Garciovi. Jinými slovy, Rowan je protilátkou na ‚otupělost průměrného člověka‘ – neschopnost nebo neochotu soustředit se na věc a udělat ji.“

Na to autor navazuje a radí nám, abychom si v našem okolí našli několik Rowanů, dobře je řídili a dostatečně dlouho si je udrželi. Tak vybudujete úspěšnou firmu. Ale jak najdete Rowany? Berry navrhuje, abyste u lidí hledali tyto čtyři rysy:

• Soustředěnost,

• vytrvalost,

• mysl zaměřenou na výzkum,

• poddajnost vůči příkazům.

Teď, když jste našli svého Rowana, je vaším úkolem ho dobře mentorovat, aby nevyhořel. Musíte nalézt rovnováhu mezi svobodou, kterou mu dáte, a příkazy, o kterých víte, že je bude respektovat. Na papíře se to může zdát jednoduché, ale v praxi je to někdy obtížné. Ale když se obklopíte Rowany, vést společnost bude o něco jednodušší.