Velká lež

Byli jste někdy vystaveni nějaké podobě velké lži? Třeba jste byli obviněni z něčeho právě tím, kdo je za daný čin ve skutečnosti sám zodpovědný? Možná máte nepořádného partnera, který je přesvědčený, že za veškerý chaos ve vašem bytě můžete vy. Podle politického komentátora Dineshe D’Souzy je to způsob uvažování, s nímž se konzervativci, republikáni a pravicoví voliči potýkají každý den – jen na mnohem vyšší úrovni.

D’Souza tvrdí, že levicové obvinění, podle něhož jsou Trump a jeho podporovatelé fašisté, je jednou z takových velkých lží – protože skutečnými fašisty jsou podle něj lidé na levici. V tomto shrnutí vás provede svou „korektivní“ verzí dějin, v níž se snaží odhalit demokraty jako skutečné nacisty, pravé fašisty a skutečné rasisty.

Od odklonu od národních tradic až po znepokojivé eugenické praktiky se dozvíte, co všechno má americká levice – demokraté, progresivisté, socialisté a marxisté – společného s nacisty a fašisty. Zjistíte mimo jiné, že Mussolini měl podle autora bezchybné socialistické „reference“, proč považuje německé koncentrační tábory za dědictví Demokratické strany a jak Franklin D. Roosevelt podle D’Souzy nasměroval americkou levici na cestu k fašismu.

Náš příběh začíná u Sigmunda Freuda, zakladatele psychoanalýzy. Freud si už na začátku své kariéry všiml fenoménu, který nazval přenosem. Jde o situaci, kdy například zločinec promítá vlastní provinění do svých obětí. Nejde jen o zkreslení pravdy, ale o její převrácení naruby. Jednoduše řečeno, je to velká lež.

D’Souza je přesvědčen, že velké lži hrají v dnešní politice zásadní roli, přičemž tou nejhorší je podle něj představa, kterou šíří levice, že rasismus a nacismus jsou ze své podstaty pravicové. Této představě podle autora začali věřit dokonce i američtí republikáni a konzervativci.

Levice vnímá rasismus a nacismus jako ideologie pravice, zatímco demokraté a progresivisté jsou v jejím podání historickými silami emancipace, rovnosti a občanských práv. Autor však zastává opačný názor. Podle něj to byli američtí levičáci, kdo podporoval otroctví a vyhlazování původních obyvatel Ameriky, kdo prosazoval rasovou segregaci a kdo se dokonce stavěl proti hnutí za občanská práva.

D’Souza je rovněž přesvědčen, že americká levice šíří velkou lež tím, že obviňuje prezidenta Trumpa a Republikánskou stranu z rasismu a fašismu – a že akademická obec, Hollywood a média tomuto šíření aktivně napomáhají.

Levicový autor Chris Hedges například prohlásil, že Trumpovo prezidentství bylo „zkouškou na fašismus“. Herečka Ashley Judd zase v reakci na Trumpovo zvolení prohlásila, že „Hitler je na těchto ulicích“. Z obvinění z fašismu si podle autora nebrali servítky ani demokraté: prezidentský kandidát Martin O’Malley dokonce tvrdil, že Trump přinesl „fašistický apel přímo do Bílého domu“.

Podle D’Souzy americká levice pouze cynicky „hází fašistickou a nacistickou kartu“. Je to podle něj poplašný a senzacechtivý způsob, jak démonizovat konzervatismus. Autor chce ukázat, že rasismus a nacismus nemají s republikány ani konzervativci nic společného a že – jak se snaží v knize doložit – skutečnými fašisty jsou progresivní politická levice.

Odkud se vzaly pojmy pravice a levice? Jejich původ sahá až do Francouzské revoluce roku 1789, kdy revoluční poslanci seděli na levé straně Národního shromáždění. Naopak francouzská „pravice“ se shromáždila na obranu krále a stala se známou jako konzervativní tábor.

Autor je přesvědčen, že být v Americe konzervativcem znamená bránit principy Americké revoluce. Patří k nim ekonomická svoboda v podobě kapitalismu, politická svoboda a demokracie, stejně jako svoboda projevu a náboženského vyznání. Levice naopak podle něj systému volného trhu nedůvěřuje a usiluje o větší federální kontrolu.

A co fašismus? Pojem pochází z italského slova fasci, které označovalo skupiny politických agitátorů v Itálii na počátku 20. století. Fašismus tak podle autora představuje myšlenku, že skupiny jsou silnější než jednotlivci – stručně řečeno, je to forma kolektivismu.

Vzhledem k těmto definicím se podle D’Souzy zdá, že prezident Trump není ani fašista, ani nacista, ani rasista. Je pravda, že ho podpořili bílí supremacisti jako Richard Spencer. Znamená to ale, že je Trump rasista? Podle autora nikoli: Trump Spencerovy politické návrhy nepodporoval. A skutečnost, že rasisté souhlasí s některými Trumpovými postoji, například v otázce migrace, z něj sama o sobě rasistu nedělá.

Trumpovi je také vyčítáno autoritářství ve stylu fašistických diktátorů, jako byli Mussolini nebo Hitler. D’Souza však namítá, že autoritářství není totéž co fašismus. Progresivisté navíc rádi označují Trumpa za fašistu proto, že fašismus a nacismus byla nacionalistická hnutí, a snaží se tuto podobu nacionalismu spojit s vlastenectvím americké pravice.

Podle autora je ale americký nacionalismus jiný: projevuje se mimo jiné užíváním tradičních symbolů, jako je americká vlajka. To je podle něj zásadně odlišné od italských fašistů a nacistů, kteří se oba odvrátili od národních tradic. Mussolini se vysmíval italské vlajce, zatímco Hitler zavedl novou nacistickou vlajku se svastikou.