Velká degenerace

Co dělá společnost úspěšnou? O této otázce se dlouho vedly debaty mezi intelektuály, kteří se ptali, proč některé národy prosperují a dosahují mimořádných úspěchů, zatímco jiné upadají a trpí. Je to dáno nějakou nadřazenou rasovou biologií prosperujících společností? Nebo jen náhodou? Skutečná odpověď je mnohem subtilnější: velikost společnosti spočívá v jejích institucích.

Proč? Protože lidé mají sklon být sobečtí. Bez pravidel, která je nutí přemýšlet o společném dobru – tedy o prospěchu celé společnosti – se obvykle soustředí jen na vlastní zájmy. Instituce taková pravidla a mantinely poskytují.

Vezměme si například právní instituce, jako jsou soudy a policie. Ty stanovují závazná pravidla a hranice, jimiž se ostatní členové společnosti musí řídit. Z toho plyne, že národy s kvalitnějšími institucemi mají mnohem větší šanci na prosperitu.

Co však rozhoduje o tom, zda jsou instituce dobré, nebo špatné? V zásadě jde o to, k jakému jednání lidi motivují v rámci pravidel a omezení, která nastavují. Dobré instituce podněcují obyvatele k intenzivní práci na hodnotných cílech, jako je ekonomický růst nebo spravedlivý právní řád. Špatné instituce působí opačně; mohou například podporovat kriminalitu nebo parazitní chování.

Význam institucí dobře ilustruje srovnání ekonomik někdejšího Východního a Západního Německa. Obě části byly obývány v zásadě stejným obyvatelstvem, avšak jejich instituce se dramaticky lišily. V Západním Německu politické a ekonomické instituce motivovaly lidi k tvrdé práci, inovacím a podstupování rizika – například při zakládání vlastních podniků. Naopak ve Východním Německu byla taková podnikavost potlačována a trestána.

Výsledek? Západní Německo se stalo dynamickým a bohatým státem, zatímco Východní Německo dlouhodobě stagnovalo.

Přibližně před 500 lety začal na Zemi probíhat zásadní geopolitický posun. Do té doby západní národy nepatřily mezi zvlášť mocné či vlivné hráče v globálních záležitostech. Poté však nastalo období, kterému se říká velká divergence. Západní země začaly předbíhat zbytek světa v ekonomickém růstu, vojenské síle i technologickém pokroku.

Proč k této divergenci došlo? Protože západní národy vyvinuly kvalitnější instituce, které jim umožnily prosperovat. Anglie například vytvořila velmi úspěšné politické instituce, zejména parlament, jenž se zavázal chránit soukromé vlastnictví občanů. To znamenalo, že lidé měli motivaci tvrdě pracovat a bohatnout s vědomím, že plody jejich úsilí jim nevezme – řekněme – chamtivý král či královna. Tím se nastartoval ekonomický rozvoj, který nakonec vyústil v to, že Britské impérium ovládlo velkou část světa prostřednictvím obchodu.

Zbytek světa měl mezitím relativně slabé instituce. Vládci v těchto zemích byli často autokratičtí a všemocní a chtěli, aby to tak zůstalo. Proto bránili vzniku a rozvoji institucí, které by jejich moc omezovaly.

Čína například trpěla hluboce zkorumpovaným politickým systémem, který umožňoval státu a elitním byrokratům kdykoli sahat na majetek občanů. Poddaní tak měli jen malou motivaci tvrdě pracovat, protože si nemohli být jisti, že si výsledky své práce udrží. Tento kdysi mocný národ proto stagnoval a nakonec podlehl i západnímu imperialismu.

Západ byl po posledních 500 let dominantní ekonomickou i geopolitickou silou, ale zdá se, že tato éra se chýlí ke konci. Dokládá to mimo jiné skutečnost, že se zbytek světa Západu rychle přibližuje z hlediska ekonomické moci.

Stačí se podívat na nedávná data o hospodářském růstu: v roce 2012 vzrostla americká ekonomika jen o skromná 2 procenta, zatímco ekonomika eurozóny se dokonce zmenšila. Mezitím čínská ekonomika vzrostla o ohromujících 8 procent.

Důvody tohoto trendu jsou předmětem mnoha debat. Někteří odborníci tvrdí, že zbytek světa Západ dohání proto, že po zhlédnutí úspěchu západního ekonomického modelu nyní úspěšně kopíruje jeho přístupy. Tento výklad je však příliš zjednodušující. Skutečná příčina spočívá v postupném úpadku západních institucí – právě těch institucí, které Západ původně učinily tak mocným.

Příklad tohoto úpadku není těžké najít: stačí se podívat na západní finanční instituce, jako jsou banky, a na finanční politiku vlád. Kdysi byly finanční instituce páteří ekonomické síly Západu – podporovaly podnikání a hospodářský růst. Dnes jsou však ve značném chaosu a zmítají se ve skandálech. Bankéři způsobili finanční krizi, a přesto zůstali převážně nepotrestáni, zatímco vlády dusí podnikání administrativními překážkami a přebujelou byrokracií.

Tak se kdysi silné instituce dostávají do úpadku – a strhávají s sebou i západní společnosti.