Věk objevů

Cítíte se zahlceni, vystresovaní a dezorientovaní? Možná je to proto, že právě teď žijeme v jednom z nejdynamičtějších období, jaké lidská civilizace za posledních 500 let zažila. Posledním srovnatelným obdobím velkého hospodářského a kulturního rozmachu byla původní renesance, zhruba mezi lety 1450 a 1550. Byla to doba velkých objevů a úspěchů – od vynálezu knihtisku až po nové formy umění, vrcholící v mistrovských dílech Michelangela a Leonarda da Vinci.

Podobné jevy pozorujeme i dnes: od rozvoje mezinárodního obchodu a výměny na bezprecedentní úrovni až po vliv internetu a nových médií na šíření informací. V tomto shrnutí se dozvíte, jak počítačové čipy mění svět, ve kterém žijeme; proč na Facebooku znáte ještě více lidí, než si myslíte; a také proč jsou období pokroku zároveň obdobími nestability, která vyvolávají radikalismus a násilí.

Téměř každý slyšel o Leonardu da Vincim a Michelangelovi. Tito slavní umělci vytvořili některá z nejikoničtějších mistrovských děl dějin a miliony lidí každoročně stojí fronty, aby jejich díla viděly – jako připomínku neuvěřitelných úspěchů renesance.

Co ale vlastně renesance byla? Šlo o období přibližně mezi lety 1450 a 1550, kdy došlo k vrcholným projevům vědeckého i uměleckého génia. Měla však i svou temnou stránku.

Samotný pojem „renesance“ je do jisté míry kontroverzní, protože v sobě nese představu něčeho jednoznačně pozitivního. Myšlenku „renesanční Evropy“ ve skutečnosti zformulovali až evropští historikové devatenáctého století jako způsob, jak posílit prestiž evropských národů. Tento koncept evropské kulturní nadřazenosti pak posloužil k ospravedlnění evropského imperialismu a kolonialismu po celém světě v devatenáctém století.

Navzdory inovacím, které v této době přinesly osobnosti jako astronom Nicolaus Copernicus, teolog Martin Luther či mořeplavec Kryštof Kolumbus, byla renesance zároveň obdobím obrovského ničení a utrpení. Nemoci jako neštovice se šířily přes oceány a prakticky vyhladily Aztéky, Inky a další původní obyvatele Ameriky.

Stejně jako renesance patnáctého století je i naše současná „nová renesance“ obdobím velkého růstu. Za její počátek můžeme považovat rok 1990, kdy padla Berlínská zeď a skončila studená válka. Začaly se rozvíjet komerční internetové služby a Čína se znovu začlenila do světové ekonomiky. Svět se náhle začal jevit zcela jinak – a historická data tento pocit potvrzují.

Například Světová obchodní organizace (WTO), založená v roce 1995, je silným symbolem mezinárodního hospodářského pokroku, spolupráce a nástupu radikálně odlišné historické éry. Dnes má 161 členů, kteří reprezentují všechny významné ekonomiky světa.

Stejně jako renesance minulých staletí však i tento pokrok přichází za vysokou cenu. Stačí si uvědomit katastrofální dopad, jaký mělo třicet let bezprecedentního růstu na životní prostředí.

Náš dnešní svět je prakticky k nepoznání ve srovnání s tím, jak vypadal ještě před 25 lety. Politika, ekonomika i společnost prošly dramatickou proměnou, která nabízí pozoruhodné paralely s proměnami v patnáctém století.

Před několika staletími například revoluční vynález knihtisku změnil způsob komunikace během jediné generace. Kolem roku 1450 německý podnikatel Johann Gutenberg (1395–1468) zkonstruoval pohyblivé litery a díky nim vytvořil první významnou tištěnou knihu na světě – Gutenbergovu bibli. Díky tomuto průlomu si člověk narozený v 50. letech patnáctého století mohl ke svým padesátým narozeninám uvědomit, že za jeho života bylo vytištěno 15 až 20 milionů knih. Toto číslo snadno překonalo počet knih, které od dob starověkého Říma vznikly rukou všech evropských písařů dohromady.

Takový hypotetický člověk by si už jen stěží dokázal vybavit svět bez knih, přestože generace před ním se při předávání informací spoléhala výhradně na osobní rozhovory a ručně psané rukopisy.

Podobně internet ohromující rychlostí proměnil způsob, jakým dnes lidé komunikují mezi sebou i se světem. Od roku 1988, kdy byly položeny první mezikontinentální optické kabely, se počet uživatelů připojených prostřednictvím této infrastruktury zvýšil více než sedmkrát. V roce 2000 šlo o 400 milionů lidí, v roce 2005 o jednu miliardu a do roku 2015 jejich počet vzrostl na tři miliardy.

Věk internetu znamenal nejrychlejší masové rozšíření technologie v dějinách lidstva a radikálně propojil celé lidstvo. Představte si to takto: kdyby byl Facebook státem, měl by 1,5 miliardy obyvatel a byl by tak nejlidnatější „zemí“ na Zemi. Ještě pozoruhodnější je, že dva průměrní uživatelé této sociální sítě jsou od sebe vzdáleni méně než čtyři stupně. Většina lidí na Facebooku zná někoho, kdo zná někoho, kdo zná někoho z jejich přátel.