Věk duchovních strojů

To, co se v 16. století považovalo za významný technologický pokrok, bychom dnes brali spíše s úsměvem. Není žádným tajemstvím, že technologický vývoj se zrychluje exponenciálním tempem. Zatímco dříve trvaly desítky, nebo dokonce stovky let, než došlo k zásadnímu technologickému zlomu, dnes podobné změny zažíváme každých pár let.

Tento exponenciální růst nevyhnutelně povede ke světu, v němž budou hrát klíčovou roli inteligentní stroje. Zajímavé je, že vývoj umělé inteligence je v mnoha ohledech pokračováním naší vlastní lidské inteligence. Lze tvrdit, že AI je tím, co lidem umožní překonat limity biologické evoluce a navázat na dosavadní vývojovou trajektorii života na Zemi.

V tomto shrnutí se dozvíte, jak vznikl vesmír a jak se zrodil život na Zemi, co budou počítače umět v roce 2099 a jak můžeme my lidé překonat hranice vlastní biologie.

Technologie se vyvíjí stále rychlejším tempem. Dnes žijeme ve světě umělé inteligence, dronů a 3D tisku, ale všechny tyto prudké změny ostře kontrastují s počátky vesmíru. Když totiž vesmír začal růst, čas se ve srovnání s dneškem jakoby zpomalil.

Příběh začíná přibližně před 15 miliardami let, kdy se vesmír zrodil. Během prvních 10⁻⁴³ sekundy – nepatrného zlomku mrknutí oka – se nově vzniklý kosmos ochladil na „pouhých“ sto milionů trilionů trilionů stupňů. Teprve při této teplotě se mohla oddělit a projevit gravitace.

Zhruba 10⁻³⁴ sekundy poté se vesmír ochladil na miliardu miliard miliard stupňů, což umožnilo vznik hmoty – subatomových částic, jako jsou elektrony a kvarky. Asi 10⁻¹⁰ sekundy po vzniku hmoty začaly působit elektromagnetické síly, například světlo. A nakonec, přibližně 10⁻⁵ sekundy po zrodu elektromagnetických sil, teplota klesla na „skromný“ bilion stupňů. Kvarky se tak mohly spojovat do protonů a neutronů.

Pak se však věci začaly zpomalovat. Jak se vesmír rozpínal, události se v čase více rozprostíraly: od nepatrných zlomků sekundy přes hodiny a roky až po stovky tisíc let a dále. Základní stavební kameny vesmíru se objevily téměř okamžitě, ale větší struktury vznikaly mnohem pomaleji – trvalo stovky tisíc let, než se vytvořily první atomy, a stovky milionů let, než se zformovaly galaxie. Země se objevila až zhruba o devět miliard let později.

Jakmile se však na Zemi začaly vyvíjet živé organismy, subjektivně vnímaný „evoluční čas“ se začal zrychlovat. První jednobuněčné organismy vznikly přibližně před 3,4 miliardami let, tedy asi miliardu let po vzniku Země. Od té doby evoluce výrazně zrychlovala. Před zhruba 700 miliony let se objevily rostliny a živočichové – první mnohobuněčné organismy. V následujících asi 130 milionech let se vyvinuly základní fyziologické struktury živočichů, například mícha.

Tyto nové struktury nejen umožnily primitivním rybám aktivně se pohybovat ve vodě, ale zároveň znamenaly výrazné zrychlení evolučního vývoje. Jak tento vzorec pokračoval, objevili se primáti a brzy poté se evoluční změny začaly odehrávat v intervalech desítek milionů let namísto stovek milionů.

Evoluce může být složitý a matoucí proces, ale existuje jeden konkrétní faktor, který hraje zásadní roli ve vývoji všech forem života. Tímto faktorem jsou výpočty – schopnost uchovávat informace a využívat je k řešení problémů. Právě tato schopnost umožňuje, aby se evoluce vyvíjela exponenciálním tempem.

V případě evoluce života na Zemi se například orgány objevily jako prostředek k udržování vnitřních podmínek těla a k reakci na vnější podněty. Tyto užitečné struktury byly výsledkem stále vyspělejšího a složitějšího nervového systému, který nakonec umožnil ukládat vzpomínky a rozpoznávat vzorce, na něž pak organismus mohl reagovat.

Výpočty se však samozřejmě netýkají jen biologie; stojí také v jádru technologického vývoje. Jak lidé vyvíjeli a zdokonalovali technologie, vznikaly postupně stroje, které se dokázaly samy udržovat, uchovávat informace a rozpoznávat vzory ještě lépe než lidé.

Vezměme si například vývoj mechanického počítacího stroje. První takové zařízení vzniklo v 17. století a v následujících letech se stávalo stále složitějším. Nakonec se vyvinulo v elektrický tabulační systém, který uchovával data na děrných štítcích. Tento stroj, vynalezený Hermanem Hollerithem, byl natolik výkonný, že umožnil automatizovat celé sčítání lidu v USA v roce 1890.

Není divu, že právě výpočetní schopnosti umožnily, aby se technologie vyvíjela exponenciálně – podobně jako lidé, kteří ji vytvořili. Prudký rozvoj začal naplno v devatenáctém století, kdy vznikla fotografie, telefonní komunikace a kdy se masově budovaly železnice. Zajímavé je, že tento proces se stále zrychluje exponenciálním tempem. Technologický pokrok dosažený během prvních dvaceti let dvacátého století například předčil to, čeho bylo dosaženo za celé století devatenácté. A dnes, v jednadvacátém století, trvá jen několik málo let, než dojde k zásadním změnám v technologickém vývoji.