Vědomý business

Jednáte vždy vědomě? Přijímáte v osobním životě odpovědnost za své činy, komunikujete konstruktivně a, což je obzvlášť důležité, žijete v souladu s vlastními hodnotami?

Nyní si položte otázku, zda podnikáte vědomě. Dbáte na to, aby smlouvy, které uzavíráte, byly v souladu s vašimi hodnotami? Komunikujete se svými zaměstnanci stejně konstruktivně jako se svými dětmi?

Je zřejmé, že v dnešním rychlém světě je vědomé podnikání klíčem k úspěchu – jak však proměnit svou firmu ve vědomý business? Tyto kapitoly vám pomohou vybudovat dobře fungující firmu založenou na hodnotách.

V knize Jak z dobré firmy udělat skvělou autor Jim Collins ukazuje, že nejúspěšnější firmy jsou ty, které usilují o víc než jen o finanční úspěch, protože jsou motivovány vyššími hodnotami. Proč a jak jsou ale hodnoty základem úspěchu firmy?

Za úspěchem mnoha firem stojí uvědomělí zaměstnanci. Přijímají odpovědnost za své činy a umí konstruktivně komunikovat, aniž by se přitom zpronevěřili svým základním hodnotám.

Neuvědomělí zaměstnanci naopak často firmu oslabují, protože obviňují z problémů ostatní a sami sebe vidí jako oběť. Nejsou si vědomi sami sebe, a proto nejsou schopni jednat v souladu s vyššími hodnotami. Proto by se manažeři měli snažit zaměstnávat uvědomělé zaměstnance.

Pokud však chcete skutečně vybudovat vědomý business, musíte jít ještě dál. Musíte se snažit najít rovnováhu mezi neosobním, mezilidským a osobním rozměrem.

Neosobní rozměr neboli „to“ jsou věci jako hodnota firmy pro akcionáře, produktivita a další technické aspekty, které jsou vlastní každému podnikání. Mezilidský rozměr neboli „my“ jsou vztahy mezi různými lidmi ve vaší společnosti. A osobní rozměr je samozřejmě „já“. Týká se štěstí každého jednotlivce a jeho touhy po smysluplné práci a spokojeném životě. Většina manažerů se však místo budování harmonického vztahu mezi těmito třemi složkami soustředí se výhradně na „to“, tedy na neosobní rozměr firmy.

Pokud firma zanedbává lidský prvek (mezilidský a osobní rozměr), stává se z podnikání bezmyšlenkovitá činnost, v níž neúspěch či úspěch závisí pouze na zvládnutí technických záležitostí. Ve vědomé firmě však mezi těmito třemi základními rozměry panuje harmonie.

Když se v práci něco pokazí, obviňujete z toho někoho jiného, i když to mohla být vaše chyba? Pokud ano, pak je nejvyšší čas, abyste začali přebírat odpovědnost za své činy. Obecně lze říci, že na pracovišti existují dva druhy lidí: hráči a oběti.

Chcete být hráčem. Hráči si budují sebeúctu díky tomu, že jednají a přebírají odpovědnost za své činy. Hráč ví, že není všemocný; uvědomuje si, že spousta věcí je mimo jeho kontrolu a jeho cílem je soustředit se pouze na to, co může kontrolovat. Oběti si naopak budují sebevědomí tím, že obviňují všechny ostatní a namlouvají si, že jednají vždy bezchybně. Často se s tím setkáte právě ve světě podnikání, kde generální ředitelé a manažeři vydávají za příčinu neúspěchu vnější faktory místo svých vlastních nedostatků.

Vezměme si příklad: Manažer prodeje Esteban má tým složený z vedoucích pracovníků v oblasti prodeje. Právě zjistil, že personální oddělení se pustilo do plánování dovolených, aniž by to s ním konzultovalo, a on bude mít v únoru, nejvytíženějším měsíci roku, nedostatek zaměstnanců.

Estebana to rozčílilo a trval na tom, že je za tento problém zodpovědné personálního oddělení, nikoliv on, a tak ho neřešil. Ale protože nesl následky, byl to právě Esteban, kdo měl problém – i když ho nezpůsobil. Takže místo toho, aby se stylizoval do pozice oběti, mohl podniknout kroky, aby problém vyřešil.

Jak se tedy stát hráčem? Začněte tím, že si osvojíte jazyk, který tito lidé používají. Místo „je to beznadějné“ řekněte „zatím jsem nenašel řešení“. Nebuďte pasivní, neříkejte „musím odejít“, ale „chci odejít“. Lépe si uvědomíte svou odpovědnost za to, co se kolem vás děje.