Vedení mozku

Každý rok vychází nová řada knih o vedení lidí a pravda je, že většina z nich přináší jen další sadu módních výrazů, které zakrývají stále stejné rady. V oblasti neuropsychologie však existuje bohatství poznatků o leadershipu, které zatím zůstává málo využité. To, jak myslíme, cítíme a chováme se, je výsledkem různých psychologických procesů, které nám neurověda pomáhá osvětlit.

Tyto úryvky ukazují, jak lze znalost fungování mozku využít k řízení rozhodování a strategií – jak v pracovním prostředí, tak v osobním životě. Vedle „tvrdé“ vědy zde najdete i nástroje pro budování užitečných návyků a porozumění osobnostním profilům, které vám pomohou maximalizovat váš výkon.

V tomto shrnutí mimo jiné zjistíte, jak může být správná míra stresu užitečná, proč je spánek systematicky podceňován a jak vypadá ideálně složený tým.

Pokud jste někdy hráli tenis nebo baseball, pravděpodobně znáte pojem „sweet spot“ – místo na pálce či tenisové raketě, kde máte nad míčem nejlepší kontrolu nebo do něj přenesete největší sílu. Možná ale nevíte, že podobný „sweet spot“ existuje i pro dosažení maximálního pracovního výkonu.

Každý z nás má určitou mentální zónu, v níž podává svou nejlepší a nejproduktivnější práci. Výzkumy ukazují, že k dosažení této zóny potřebujeme právě určitou, optimální míru stresu.

Souvislost mezi stresem a výkonem popsali už v roce 1908 psychologové Robert Yerkes a John Dodson. Zjistili, že potkani se v bludišti orientují lépe, když dostávají mírné elektrické šoky. Když však byly šoky příliš silné, zpanikařili a snažili se jen utéct. Existoval tedy „sweet spot“, v němž právě správná dávka stresu vedla k nejlepšímu výkonu.

Totéž platí i pro lidi: při optimální úrovni stresu dosahujeme nejvyšší míry pozornosti a soustředění. Příliš nízký stres vede spíše k rozptýlení a nudě, příliš vysoký naopak k panice a neschopnosti soustředit se na úkol před námi.

Jaká je tedy ideální míra stresu? Výzkumy ukazují, že muži v průměru potřebují k dosažení svého „sweet spotu“ vyšší úroveň stresu než ženy. Vědci se domnívají, že to souvisí s vyšší hladinou testosteronu, který je spojen s vyhledáváním rizika a vzrušení. Lidé s vyšší hladinou testosteronu proto ke svému maximálnímu výkonu obvykle potřebují vzrušující nebo stresující situace.

Protože hladina testosteronu s věkem klesá, ukazují studie také to, že se s přibývajícími roky snižuje i množství stresu, které je pro dosažení nejlepšího pracovního výkonu potřeba.

Fotbaloví fanoušci znají Zinédina Zidana jako jednoho z nejlepších hráčů všech dob – mnozí si ho ale pamatují i kvůli jednomu momentu z finále mistrovství světa 2006, kdy hlavou udeřil italského hráče. Reakce diváků po celém světě byla v podstatě stejná: „Na co proboha myslel?!“ Pravděpodobnější však je, že v tu chvíli nemyslel vůbec.

Při emočních výbuších, jako byl ten Zidanův, je naše vědomá, civilizovaná část mozku – prefrontální kůra – dočasně převálcována limbickým systémem, mocnější a primitivnější oblastí mozku. Právě limbický systém chránil naše předky tím, že jim poskytoval rychlé, často nevědomé reflexy v situacích ohrožení života. Vědomé, racionální rozhodování naši reakci zpomaluje – a když jde o to, zahlédnout šavlozubého tygra koutkem oka, je skutečně nutné jednat nejdřív a přemýšlet až potom.

Náš primitivní limbický systém se stále aktivuje, když vnímáme nebezpečí. To, co dnes vyhodnotíme jako hrozbu, však už obvykle není otázkou života a smrti. Místo dravce to bývá spíš otravný kolega, který v nás spustí reakci „bojuj nebo uteč“ – buší nám srdce a dočasně ztrácíme schopnost racionálního úsudku. Jak si snadno představíte, může to mít pro kariéru velmi nepříjemné následky.

Existuje ale způsob, jak tuto primitivní, nevědomou část mozku „přechytračit“ – a tím je regulace emocí. Klíčovým faktorem je dostatek spánku. Ředitel Laboratoře spánku a neuroimagingu na Kalifornské univerzitě v Berkeley Matthew Walker zjistil, že bez adekvátního spánku má náš mozek mnohem větší tendenci vracet se k primitivním vzorcům chování, které postrádají přiměřené, kontrolované reakce.

V Walkerových studiích měli lidé trpící spánkovou deprivací o 60 procent vyšší pravděpodobnost, že je ovládnou emoce a budou náchylnější k podobným výbuchům. Neriskujte tedy zbytečně a dbejte na to, abyste měli spánku opravdu dost.