Válka proti obyčejným lidem

Jako zakladatel organizace Venture for America – neziskové organizace zaměřené na vzdělávání podnikatelů a vytváření pracovních míst v amerických městech – Andrew Yang často cestoval do měst jako Baltimore, Detroit, Cleveland či New Orleans. Všiml si, že v ostrém kontrastu s úspěšnými lidmi v jeho manhattanské a „siliconvalleyské“ bublině čelí běžní Američané zásadním překážkám v přístupu ke zdravotní péči a vzdělání a mnohé komunity se potýkají s rozsáhlými problémy spojenými s drogovou závislostí.

Zároveň si uvědomil, že americká ekonomika stojí na prahu masové nezaměstnanosti způsobené bezprecedentním technologickým pokrokem. V tomto shrnutí se dozvíte, jaké realitě dnes většina Američanů čelí a co bude potřeba k vytvoření ekonomiky, která dá naději všem. Cestou zjistíte mimo jiné:

• jak Richard Nixon stál za neúspěšným plánem garantovaného příjmu v 70. letech,
• proč prázdná nákupní centra vedou k úpadku celých měst,
• a proč kapitalismus, který si cení lidí, nemusí být utopií.

Zkuste si vybavit svých pět nejbližších přátel. Vystudovali všichni vysokou školu? Pokud ano, velmi pravděpodobně patříte k privilegované socioekonomické vrstvě. Pro většinu lidí ve Spojených státech je totiž nedokončené vysokoškolské vzdělání spíše normou.

Podle náhodného vzorku Američanů je pravděpodobnost, že všech pět vašich nejbližších přátel dokončilo vysokou školu, zhruba 0,3 procenta. Na rozdíl od vzdělané vrstvy žijí běžní Američané často od výplaty k výplatě. A zatímco náš systém tržního kapitalismu zvýšil životní úroveň mnoha lidí a přinesl technologie, jako jsou chytré telefony, sám o sobě si života většiny lidí příliš neváží. Upřednostňuje efektivitu a snižování nákladů – tedy to, co umožňuje trhu „lépe fungovat“.

Podle Yanga se situace brzy ještě zhorší. Tržně orientovaný kapitalismus přinesl bezprecedentní technologický pokrok – včetně umělé inteligence, automatizace a robotiky – který začíná likvidovat miliony pracovních míst. V současnosti je ohromujících 95 milionů Američanů v produktivním věku mimo pracovní sílu, takže míra účasti na trhu práce je v USA nižší než téměř v jakékoli jiné industrializované ekonomice.

Yang tento jev nazývá Velkým přesunem. A na rozdíl od mnoha jiných ekonomických problémů nejde o něco, co by byl trh schopen sám od sebe vyřešit. Podle zprávy, kterou v roce 2016 zveřejnila Obamova administrativa, může být až 83 procent pracovních míst s hodinovou mzdou pod 20 dolarů ohroženo automatizací či nahrazením.

Tento přesun už probíhá. Od roku 2000 automatizace zlikvidovala odhadem pět milionů pracovních míst v americkém průmyslu. S nástupem autonomních vozidel se očekává, že v příštích 10 až 15 letech přijdou o práci dva až tři miliony řidičů osobních aut, autobusů a nákladních vozů. Následovat budou pracovníci ve výrobě, pokladní, pracovníci zákaznického servisu či zaměstnanci rychlého občerstvení.

S dnešními technologiemi lze automatizovat dokonce i činnosti, jako je terapie nebo kreslení. Ačkoli budou v nadcházejících letech nuceni hledat novou práci i „bílí límečci“, například právní asistenti či správci majetku, nejhůře na tom budou nízkopříjmoví pracovníci bez vysokoškolského vzdělání a dalších dovedností – právě ti budou mít nejmenší šanci najít nové pracovní příležitosti.

Když se mluví o blížící se krizi masové nezaměstnanosti, mnozí ekonomové se odvolávají na průmyslovou revoluci devatenáctého století. Tvrdí, že v budoucí ekonomice – kterou si dnes ještě nedokážeme ani představit – vzniknou nová pracovní místa, podobně jako tomu bylo tehdy.

Tento pohled však přehlíží, jak nesrovnatelně sofistikované jsou dnešní technologie ve srovnání s parním strojem či jinými vynálezy průmyslové éry. A také ignoruje, že i přes obrovské technologické skoky byla průmyslová revoluce obdobím značných otřesů.

Realita je taková, že ztráta pracovních míst má dopad, který se šíří celou společností. Přibližně jeden z deseti amerických pracovníků s průměrnou mzdou 11 dolarů na hodinu pracuje v prodeji a maloobchodu. Právě tito lidé jsou stále více ohroženi ztrátou zaměstnání – zejména kvůli nástupu e‑commerce gigantů, jako je Amazon, a rostoucímu rozšíření samoobslužných pokladen.

Velké obchodní domy v nákupních centrech, jako Macy’s či JCPenney, zavírají pobočky, zatímco řetězce jako Payless nebo Aeropostale vyhlásily bankrot. Desítky nákupních center tak musejí zavřít. Na každé uzavřené nákupní centrum připadá zhruba 1 000 ztracených pracovních míst. Při průměrném ročním platu 22 000 dolarů na pracovníka to znamená výpadek 22 milionů dolarů v ročních mzdách v daném regionu.

Protože daň z prodeje v nákupním centru přímo plní státní a krajské rozpočty, vede tento propad příjmů k omezení městského financování, včetně rozpočtů škol. A pokud si město nemůže dovolit dostatečnou bezpečnostní službu, stávají se umírající či prázdná nákupní centra někdy útočištěm kriminality a ohrožují místní komunitu.

A co všichni bývalí zaměstnanci těchto center? Většina maloobchodních pracovníků nemá vysokoškolský diplom, což výrazně omezuje jejich alternativní možnosti uplatnění.

Zátěž chátrajících nákupních center je jen jedním z příkladů, jak ztráta pracovních míst vede k kulturnímu úpadku. Stejný kaskádový efekt negativních dopadů se projevuje v ještě větším měřítku, když masová nezaměstnanost zasáhne celé město.

Příkladem je Youngstown v Ohiu. Youngstown býval rušným ocelářským městem, dokud tlak globální konkurence na konci 70. let nedonutil místní ocelárny zavřít. Navzdory vládním programům půjček, které měly bývalým ocelářům pomoci s rekvalifikací, se město propadlo do chaosu. V následujících desetiletích prudce vzrostl počet bankrotů, exekucí, případů zneužívání dětí a partnerů, drogové závislosti a alkoholismu, stejně jako kriminalita a psychické kolapsy.

Příběh Youngstownu je extrémní, ale jeho mírnější verze se už dnes odehrává po celé zemi.