Úsměv nebo smrt

Je přirozené mít obavy. Naše společnost je však zároveň silně znepokojena představou, že neustálé strachy mohou poškodit naše zdraví nebo nás odradit od naplnění našeho skutečného potenciálu. V důsledku toho máme pocit, že jsme povinni být veselí a optimističtí. „Usměj se!“ mohou vám říct přátelé.

Proč jsme se ale jako společnost stali tak posedlí pozitivním myšlením? Jak jsme dospěli k přesvědčení, že každý může dosáhnout (téměř) čehokoli? Jsme skutečně šťastnější, když se cíleně snažíme o štěstí?

Následující kapitoly pomáhají osvětlit americkou posedlost pozitivním myšlením a ukazují i stinné stránky neustálého úsilí „být šťastný“. V tomto shrnutí se také dozvíte, jak pozitivní myšlení hrálo do karet teroristům z 11. září, proč jeden autor bestsellerů tvrdí, že negativní myšlení způsobuje tsunami, a proč lidská evoluce ve skutečnosti zvýhodňuje pesimisty.

Představte si, že Bůh už předem rozhodl, zda půjdete do nebe, nebo do pekla, a že s tím nemůžete nic udělat. Když se zahloubáte do sebe, nebo se přistihnete při hříšných myšlenkách či lenošení, jen si potvrdíte to, co jste už dávno tušili: že jste odsouzeni.

Právě tomu věřili raní evropští osadníci v Americe, stoupenci kalvinismu. Kalvinismus je přísná, asketická forma protestantismu, která klade důraz na význam práce a pohrdá volným časem, frivolností a nadbytkem.

V reakci na extrémní požadavky tohoto náboženství se mnohé děti vychovávané v kalvinistických rodinách nakonec vzbouřily, začaly dávat přednost méně hrozivému Bohu a postupně si vytvářely nové, tolerantnější duchovní postoje.

Příkladem může být Mary Baker Eddy. Dcera přísných kalvinistů, jejíž duchovní spisy významně přispěly k formování hnutí Nové myšlenky v devatenáctém století v Americe. Nová myšlenka bylo filozofické hnutí, které učilo, že Boží milující duch přebývá v každém člověku. Jeho stoupenci věřili, že každý může překonat utrpení – včetně fyzických nemocí – prostřednictvím „božských“, tedy pozitivních myšlenek.

Tím začalo to, čemu dnes říkáme pozitivní myšlení, tedy přesvědčení, že každý člověk je zodpovědný za svůj osud. Tento způsob uvažování proměnil Ameriku v zemi bezbřehého optimismu a příležitostí.

Stejně jako kalvinismus i Nová myšlenka zdůrazňovala sebereflexi, ale nahlížela ji zcela jinou optikou. Pozitivní myšlení člověka povzbuzuje, aby věřil, že se věci mohou vždy zlepšit – a z toho vyplývá, že může svůj osud ovlivnit. Jinými slovy, tato ideologie podporuje představu, že kdokoli může dokázat cokoli, pokud se dostatečně snaží.

Od té doby se kult pozitivního myšlení rozšířil a stal se jakousi národní ideologií: vírou, že každý Američan má příležitost uspět. S takovou logikou je však spojeno zásadní úskalí. Pokud lidé uvěří, že je jen na nich, aby změnili svůj osud, začnou se cítit osobně zodpovědní za všechno, co se jim přihodí. A přesně to se v Americe stalo.

Pozitivní myšlení se dnes stalo významnou ideologií v americké kultuře a ovlivňuje vše od osobního života lidí až po pracovní prostředí. Prosadilo se dokonce i v církvích.

Mnoho amerických kostelů už nekáže o tíze hříchu, vině a utrpení, ale místo toho svým věřícím říká, že Bůh chce, aby křesťané udržovali pozitivní přístup. A co víc, tyto církve zastávají názor, že Bůh věřícím přímo pomůže uspět a zbohatnout.

Není divu, že kostely šířící takzvané „evangelium prosperity“ přitahují velké množství následovníků. Podle průzkumu časopisu Time z roku 2006 se přibližně 17 procent amerických křesťanů hlásí k evangeliu prosperity a ohromujících 61 procent souhlasilo s tvrzením, že „Bůh chce, aby lidé prosperovali“.

Počet „megakostelů“ – tedy míst bohoslužeb s týdenní účastí alespoň 2 000 lidí – vzrostl jen v USA na 1 210 a mnohé z nich evangelium prosperity aktivně propagují.

Jedním z důsledků této pozitivní ideologie jsou rostoucí očekávání. V krajní podobě pozitivní myšlení tvrdí, že osobní přesvědčení určuje vše, co se člověku stane; pokud je člověk plně zodpovědný za svůj život, může předpokládat, že dobré věci prostě musí přijít. Koneckonců, pokud lze budoucnost formovat pouhým soustředěním se na to, co chceme, lidský potenciál už není omezen hranicemi našich činů.

V tomto duchu se stát světově proslulým hudebníkem vyžaduje jen „správné nastavení mysli“ – nikoli výjimečný talent nebo roky praxe. Představa, že člověk může řídit svůj život pouhou silou myšlenky, však vytváří očekávání, která je nesmírně obtížné naplnit.

Tato logika mimo jiné připravila půdu pro knihy a schémata typu „zbohatněte rychle“. Jakmile lidé přijali, že jejich úspěch závisí výhradně na nich, přestalo jim stačit duchovní osvícení. Začali očekávat, že jim pozitivní myšlení přinese i materiální bohatství.