Úplně nová mysl

Od pradávna lidé předpokládali, že mozek je rozdělen na levou a pravou hemisféru – rozdělení, které později potvrdila moderní věda. Dnes víme, že každá činnost, kterou vykonáváme, vyžaduje spolupráci obou polovin mozku, zároveň si však uvědomujeme, že každá hemisféra hraje dominantní roli v určitých typech aktivit.

Zjednodušeně lze říci, že levá hemisféra se soustředí na rozkládání věcí na detaily, zatímco pravá je zodpovědná za širší, celkový pohled. Tyto odlišné role dobře vidíme například u jazyka. Většina jazykových funkcí sídlí v levé hemisféře, kde zpracováváme symboly v posloupnosti (například při čtení). Pravá hemisféra však také hraje důležitou roli: umožňuje nám odstoupit od samotných slov a chápat kontext sdělení. Bez pravé hemisféry bychom nerozuměli ironii ani metaforám.

Podobně je tomu u uvažování. Odpovědi vycházející z levé hemisféry se opírají o to, co jsme se naučili v minulosti. Pokud na vás někdo namíří zbraň, je to levá hemisféra, která vás varuje, protože víte, že zbraně jsou nebezpečné. Pravá hemisféra naproti tomu zbraň jako takovou „nezná“, ale dokáže intuitivně vyhodnotit jiné signály ohrožení, například rozzuřený výraz obličeje. Skutečnost, že všechny kultury mají tendenci vykládat výrazy obličeje podobně, ukazuje, jak přirozené a intuitivní jsou tyto funkce pravé hemisféry.

Lidé se vždy snažili zjistit, která část mozku je zodpovědná za různé činnosti. Dnes víme, že ačkoli obě poloviny neustále spolupracují, specializují se na odlišné způsoby myšlení. Náš mozek má dvě části: levou hemisféru, která se zaměřuje na detaily, a pravou hemisféru, která upřednostňuje celostní, široké myšlení.

Od chvíle, kdy vědci zjistili, že levá hemisféra mozku je zodpovědná za analytické úkoly, byla dlouho považována za důležitější než pravá. Odkud se ale vzala představa, že hemisféry jsou „oddělené, ale nerovné“?

Za prvé se předpokládalo, že právě díky levé hemisféře, která nám umožňuje řešit analytické úkoly, se lišíme od zvířat. Za druhé víme, že levá hemisféra skutečně ovládá pravou polovinu těla, která zajišťuje mnoho klíčových pohybů ve světě, kde většina lidí píše pravou rukou a kde se západní jazyky píší zleva doprava.

Tento rozdíl v „prestiži“ se často odráží i v tom, jak se obě poloviny mozku a jejich různé způsoby myšlení používají jako metafory pro odlišné životní přístupy. Myšlení „levé hemisféry“ bývá spojováno s vlastnostmi, jako je postupnost, doslovnost, funkčnost, důraz na text a analýzu. Tyto rysy pak údajně dominují i životnímu stylu člověka, který se orientuje převážně na „levomozkový“ způsob uvažování.

Myšlení „pravé hemisféry“ je naopak charakterizováno jako simultánní, metaforické, estetické, kontextové a syntetické – tedy typické pro lidi, kteří se opírají spíše o „pravomozkový“ přístup.

Stejně jako byla levá hemisféra dlouho ceněna více než pravá, byl i „levomozkový“ styl myšlení považován za spolehlivější cestu k úspěchu. Vidíme to i na společenské úrovni – například ve standardizovaných testech, které musejí skládat studenti ve Spojených státech. Tyto testy odměňují lineární, sekvenční myšlení vedoucí v omezeném čase k jediné správné odpovědi a v podstatě učí studenty uvažovat jako počítače.

Podceňování „pravomozkového“ myšlení však dnes postupně končí, protože schopnost vidět „velký obraz“ nabývá na významu. Historicky byla důležitost pravé hemisféry a způsobu myšlení, který ztělesňuje, výrazně podceňována.

Dnes žijeme v éře hojnosti, kterou do značné míry umožnilo myšlení typické pro levou hemisféru. Jak k tomu došlo? Aby byl člověk úspěšný v informačním věku, musel shromáždit velké množství znalostí, přičemž klíčovou roli hrálo vysokoškolské vzdělání. Jak se studium stávalo dostupnějším, stále více lidí mohlo následovat tuto převážně „levomozkovou“ cestu k úspěchu a stát se dobře placenými kancelářskými pracovníky. Tím informační věk přispěl k ekonomickému růstu a rostoucí životní úrovni, kterou dnes zažíváme.

Situace se však mění. Myšlení orientované na pravou hemisféru se stává stále důležitějším z několika důvodů. Především jsou některé „pravomozkové“ schopnosti velmi ceněné: patří sem cit pro design, vyprávění příběhů, schopnost vnímat souvislosti (symfonie), empatie, hravost a hledání smyslu. Kdo rozvíjí své nadání v těchto oblastech, získává na dnešním přesyceném trhu zásadní konkurenční výhodu – zvlášť v době, kdy se práce založená na „levomozkových“ dovednostech stále častěji přesouvá do zemí s nižšími náklady.

Myšlení orientované na pravou hemisféru však nabývá na významu i mimo pracovní prostředí. Život v éře hojnosti v nás probudil touhu po nehmotném: hledáme smysl a účel života. A právě v takto nejednoznačných úkolech lidé excelují díky „pravomozkovému“ způsobu uvažování.

Tyto změny jsou součástí přechodu mezi epochami: od informačního věku k takzvanému věku konceptů. V této nové éře už není rozhodující jen „high-tech“, ale především dovednosti spadající do dvou oblastí: vysoký koncept – schopnost spojovat zdánlivě nesouvisející myšlenky z různých oborů do zcela nových nápadů a vynálezů – a vysoký kontakt, tedy schopnost vcítit se do druhých a navazovat hlubší vztahy.

Rostoucí poptávka po těchto vlastnostech je patrná například v tom, že studenti dnes čím dál častěji navštěvují kurzy zaměřené na rozvoj kreativity a empatie. Přechod k věku konceptů tak probíhá všude kolem nás: ve školách, na pracovištích i v našich hlavách a srdcích. Jak se přesouváme z informačního věku do věku konceptů, myšlení orientované na pravou hemisféru se stává stále významnějším.