Umění vítězit

Přečtěte si, jak raketovému vzestupu přecházely skromné začátky

Určitě znáte úspěšný slogan obuvnického gigantu Nike: „Just Do It“ (Prostě to udělej).

Vystihuje odvážného ducha spoluzakladatele společnosti Nike Phila Knighta v prvních letech od založení společnosti.

V tomto shrnutí se dozvíte, jak se Knight dopracoval k velikosti, oslovoval podnikatele po celém světě a bez jakékoliv přípravy se prosadil v oboru běžeckých bot.

Dozvíte se, jak vedl tým kreativních outsiderů, obstál ve dvou velkých soudních sporech a zvládl opravdu nechvalně proslulý skandál – to vše při budování jedné z nejvlivnějších značek, jakou kdy svět viděl.

Bláznivý nápad a inspirace získaná na cestách zakladatele společnosti Nike

Psal se rok 1962 a Phil Knight byl čerstvě po obchodní škole. Byl plachý a neuměl prodávat.

To mu však nebránilo v tom, aby šel za svou vizí. Phil chtěl do Ameriky dovážet japonské běžecké boty a vyhlédl si značku Tiger, kterou vyráběla japonská společnost Onitsuka.

Poprvé ho to napadlo, když studoval na Stanford Business School. V té době se to ale ani jeho profesorům, ani spolužákům, a dokonce ani jeho otci nezamlouvalo.

To však Phila nezastavilo a vydal se na cestu přes Pacifik, aby svůj odvážný návrh představil místnosti plné japonských podnikatelů.

Neočekával, že jeho prezentace bude mít úspěch, ale když mu generální ředitel společnosti Onitsuka řekl, že jeho načasování je perfektní, a zeptal se ho na jméno společnosti, se kterou bude spolupracovat, Phil byl ohromený.

Zcela nepřipravený vyhrkl jméno „Blue Ribbon“. Společnost Onitsuka poté souhlasila, že mu pro začátek pošle 300 párů bot Tiger. Během několika následujících měsíců prodával Phil japonské boty z kufru svého auta!

Po uzavření smlouvy s firmou Onitsuka cestoval Phil po celém světě. Během svých cest našel spoustu inspirace díky věcem, které viděl a zažil.

Mnohé z toho, co se dozvěděl o různých kulturách, které poznal, ho ovlivnilo v pozdějším životě. Phila například zejména inspirovala řecká Akropole. Přistihl se, že celé hodiny stojí před chrámem bohyně vítězství Niké.

O mnoho let později Phil narazil na hru starověkého řeckého dramatika Aristofana „Rytíři“. V ní bojovník daruje králi nový pár bot – v chrámu bohyně Niké.

Posedlost běžeckého trenéra Phila Knighta botami přispěla k úspěchu Blue Ribbon

Mnoho lidí má ve svém životě někoho, kdo je inspiruje a jehož úcty si váží. Pro Phila Knighta byl touto osobou jeho bývalý běžecký trenér Bill Bowerman.

Billův souhlas dodal Philovi sebedůvěru, kterou potřeboval, aby mohl pokračovat ve svých snech. Bill byl zase skutečný „shoe dog“ (expert na boty).

„Shoe dog“ je v tomto oboru výraz pro člověka, který je posedlý botami. Takový člověk chápe roli obuvi, která umožňuje mužům a ženám sebevědomě kráčet do budoucnosti.

Když Phil běhal Billově týmu, byl neoficiálním pokusným králíkem svého trenéra. Bill vždy experimentoval, aby zjistil, jak malé změny v obuvi ovlivní výkony jeho sportovců.

Za tímto účelem boty páral a znovu skládal z jakýchkoli materiálů, o kterých si myslel, že z nich udělají přínos a ne pouhou nutnost.

Jeho hlavním cílem bylo vyrobit co nejlehčí obuv – vlastnost, která se později stala poznávacím znamením značky Nike. Bill byl tímto cílem tak posedlý, že jednou použil kůži tresky místo běžné kůže, aby vyrobil lehčí pár bot!

Když se Phil vrátil z Japonska, šel za Billem a požádal ho, aby se stal jeho partnerem ve společnosti Blue Ribbon. Bill souhlasil a Philovi to velmi zvedlo sebevědomí. Začal věřit, že by jeho „bláznivý nápad“ mohl k něčemu vést. A skutečně, spolupráce byla úspěšná.

Klíčové bylo opět načasování. Když byla společnost Blue Ribbon v plenkách, Billova trenérská kariéra nabírala na obrátkách. Trénoval dokonce budoucí olympioniky. Když Bill upravoval dovážené boty Tiger pro své běžecké hvězdy, podpořil zviditelnění značky a pomohl Philovi prodat více párů.

Phil také poslal Billův první upravený prototyp obuvi Cortez společnosti Onitsuka a navrhl jí, aby tyto nové, výkonnostně testované boty vyráběla.

Onitsuka souhlasila a Cortez byl prvním prodejním úspěchem společnosti Blue Ribbon.

Tímto způsobem Bill pomohl mladé společnosti začít. K dalšímu úspěchu společnosti Blue Ribbon však z velké části přispěli Philovi nekonvenční, ale skvělí zaměstnanci.

Úspěch díky týmu nadaných odpadlíků, kteří byli u klíčových rozhodnutí

Jak společnost Blue Ribbon rostla, Phil si vytvořil tým spolehlivých lidí, kteří na oplátku důvěřovali jemu.

Pracovníci společnosti Blue Ribbon však nebyli jen průměrní korporátní zaměstnanci. Byla to naopak parta šikovných odpadlíků, kteří tvořili skvělý tým.

Možná, že spolu tak dobře spolupracovali právě proto, že byli odpadlíci. Tato skutečnost umožnila každému členovi týmu vidět za osobními zvláštnostmi spolupracovníků genialitu, která se v nich skrývá. Nikdo neměl pocit, že se musí držet zpátky.

Všichni zaměstnanci Blue Ribbon od počátku věřili Philovi a jeho vizi. První zaměstnanec společnosti na plný úvazek, Jeff Johnson, neúnavně pracoval a navrhoval inovativní boty spolu s Billem Bowermanem.

Aby udržel tým Blue Ribbon silný, pořádal Phil několikrát ročně svou obdobu teambuildingového víkendu, kterému říkal „Buttfaces“ (Ksichty).

Na této akci na sebe mohli všichni navzájem křičet a pak se opít. Byla to připomínka toho, že nikdo není příliš důležitý na to, aby se mu někdo nemohl posmívat. Opilecké souboje v překřikování však nebyly jediným způsobem, jak Phil udržoval morálku. Svůj tým také zapojoval do mnoha firemních rozhodnutí.

Pokud šlo o každodenní práci, řídil se Phil moudrými slovy generála Pattona: „Neříkejte lidem, jak mají věci dělat. Řekněte jim, co mají dělat, a nechte je, ať vás překvapí svými výsledky.“

Phil například ani jednou neřekl Jeffu Johnsonovi, jak má dělat svou práci. Dokonce mu nikdy ani nevytýkal, že mu Jeff posílal nespočet dopisů s různými tématy, od reklamních otázek po básně a dokonce i vtipy.

Phil zapojil svůj tým i tehdy, když bylo třeba učinit větší rozhodnutí. V roce 1971 bylo rozhodnuto, že společnost přestane prodávat boty Onitsuka a začne vyrábět vlastní. Značka Blue Ribbon však nebyla pro tento krok vhodná, a tak bylo třeba vytvořit nástupnickou společnost. Místo toho, aby novou firmu pojmenoval sám, požádal Phil své zaměstnance, aby pro ni navrhli názvy.

Jeffa Johnsona překvapivě napadl název Nike ve snu. Phil s ním souhlasil, protože si vzpomněl na dojem, který na něj před mnoha lety v Aténách udělal chrám bohyně Niké.

Nike ohrožovaly žaloby společnosti Onitsuka a úřadů, ale nepoložilo ji to

Mnoho úspěšných podnikatelů ví, že slávu a bohatství vždy provázejí překážky a úskalí.

Konkrétně u Phila Knighta to byly dva zásadní soudní procesy, které hrozily, že jeho kariéru úplně ukončí.

První přišel v roce 1973, kdy se Onitsuka pokusila v Japonsku zažalovat Blue Ribbon o náhradu nákladů, které jí vznikly porušením smlouvy – k tomuto porušení došlo, když společnost Blue Ribbon začala vyrábět a distribuovat boty Nike.

Na svou obranu zažalovala Blue Ribbon společnost Onitsuka ve Spojených státech za porušení smlouvy a také za zneužití ochranné známky. Společnost Blue Ribbon měla výhradní smlouvu na distribuci atletické řady Tiger v Americe. Phil však měl informátora ve společnosti Onitsuka, který mu dal tip, že jeden z vedoucích pracovníků Onitsuka plánuje cestu do Ameriky a hledá náhradního distributora.

Vyzbrojen touto informací se Phil zaměřil na budování své nové společnosti Nike.

Soudní proces nakonec vyústil v příznivý rozsudek pro společnost Blue Ribbon. Soudce uvedl, že jeho rozhodnutí bylo založeno na tom, která z obou společností byla poctivější – a že v tomto konkrétním případě byla Blue Ribbon tím poctivějším partnerem. Společnosti Onitsuka bylo nařízeno zaplatit náhradu škody.

A to bylo jen první velké ohrožení Phila a jeho práce. Druhé přišlo v roce 1977, kdy bylo společnosti Nike oznámeno, že dluží vládě 25 milionů dolarů.

Potíže začaly, když konkurenti společnosti Nike v Americe, firmy Keds a Converse, společně pracovali na zavedení obskurního celního zákona nazvaného „American Selling Price“, podle kterého se na určité typy obuvi vztahovala výrazně vyšší cla. Obvinili společnost Nike z jeho porušování.

Phil se však nehodlal vzdát bez boje. Jeho přesvědčení, že společnost Nike je nevinná, mu pomohlo tuto stresující situaci překonat.

A tak i když Phil chtěl, aby vláda od svého nároku zcela upustila, nakonec dal na doporučení důvěryhodného poradce a jako diplomatické gesto uhradil pohledávku ve výši 9 milionů dolarů.

Phil cítil, že kdyby se nároku vlády bránil zuby nehty, nikdy by nezískal zpět svou dobrou pověst, kterou by jeho společnost mohla později potřebovat.

Phil Knight se obával, že vstup na burzu znehodnotí firemní kulturu, ale nestalo se tak

Phil při svém vzestupu na vrchol samozřejmě čelil určitým překážkám. Stálo ho hodně tvrdé práce, aby vytrval.

Jak se tedy společnost Nike stala takovou, jakou je dnes?

Ačkoli si Phil nebyl vždy jistý, co pro něj vítězství znamená, věděl, že nechce prohrát.

Částečně to bylo způsobeno strachem, že zklame svého otce, a částečně jeho přesvědčením, že práce by měla vždy být zároveň hravá i smysluplná. Spojení těchto faktorů ho přesvědčilo, že se musí vyhnout pasivnímu životu, který jakoby jen „proklouzával“ okolo.

Phil tedy sice věděl, že vstup společnosti Nike na burzu by mohl vyřešit některé finanční problémy, ale kvůli touze zachovat si hravost a zábavu s ním váhal.

Phil zkrátka řídil svůj podnik podle hesla „grow or die“ (buď růst, nebo smrt). To znamenalo, že kromě peněz, které použil na skromné platy pro sebe a zaměstnance, veškerý zisk investoval do podniku a pomáhal mu tak růst.

Tato strategie financování znamenala, že Phil byl odkázaný na banky, které mu často odmítaly poskytovat vysoké půjčky, o něž žádal. Místo bank tak pomohla firmě Nike s financováním japonská obchodní společnost Nissho.

Nakonec však žaloba ve výši 25 milionů dolarů podaná vládou přiměla Phila k tomu, aby společnost Nike uvedl na burzu prostřednictvím primární nabídky akcií. Stále se však obával, že ho vstup na burzu připraví o kontrolu nad společností a jejím jedinečným etickým kodexem a Nike by se tak proměnil jen v další korporátní mašinerii.

Naštěstí měl jeden z Philových spolupracovníků inovativní nápad, jak navrhnout strukturu akcií společnosti tak, aby tomu zabránil a zajistil, že Nike zůstane ve vedení. Dodnes se společnost pyšní svou integritou, které také přičítá velkou část svého celosvětového úspěchu.

Nike myslí na pracovní podmínky v továrnách i sponzorované sportovce

Od svých začátků přistupuje Nike jako společnost k potížím se stejnou poctivostí a energií, jakou Phil vždy vyžadoval od každého zaměstnance. Právě tento přístup udržuje věrnost zákazníků v dobrém i zlém.

Společnost Nike nyní usilovně pracuje na nastavení lepších pracovních standardů pro své tovární dělníky. V devadesátých letech se společnost ocitla v centru pozornosti kvůli poškozující reportáži o otřesných pracovních podmínkách v asijských sweatshopech.

Společnost Nike si v těchto továrnách pronajímala pracovní prostory stejně jako mnoho jiných korporací. Autor reportáže však věděl, že proslulost jména Nike přitáhne pozornost médií, a tak se obuvnická společnost stala středobodem jeho příběhu.

Společnost Nike intenzivně pracovala na zvýšení mezd svých továrních dělníků, ale v jedné zemi její úsilí zablokoval vysoký vládní úředník. Ten prohlásil, že tovární dělníci, kteří vydělávají více než lékaři, by byli špatní pro ekonomiku.

Ale po oné ostudné reportáži Phil a jeho tým věděli, že se musí snažit ještě víc.

Jedním z hlavních opatření, jimiž společnost zlepšila podmínky v továrnách, byl vynález lepidla na vodní bázi, které slouží k připevnění svršku obuvi k podrážce.

To byl obrovský pokrok. Takzvaná gumárna byla dříve nejkarcinogennějším prostorem v továrně na obuv. Nový lepicí přípravek společnosti Nike snížil množství obsažených toxinů o 97 % oproti původnímu.

Společnost Nike se dokonce o nové lepidlo podělila se svými konkurenty a ti jej začali používat ve svých továrnách.

Etické zásady, ke kterým se společnosti Nike hlásí, však nekončí na prahu továrny. Phil přistupuje ke všem sportovcům, které Nike sponzoruje, jako ke skutečným lidem, a ne jen jako k nástroji pro prodej výrobků. Díky tomu, že se k nim chová s úctou, se mnoho sportovců sponzorovaných společností Nike stalo Philovými osobními přáteli.

Když Philův syn zemřel následkem nehody při potápění, všichni sportovci Nike mu napsali nebo zavolali, aby mu vyjádřili soustrast. V následujících letech se s Philem spřátelil zejména jeden sportovec: Tiger Woods.

Takže lze říci, že málokterá světová společnost je taková srdeční záležitost jako Nike.