Udělej si čas

V moderním životě se často zdá, že v jednom dni nikdy není dost hodin na to, abychom dělali to, co opravdu chceme. Když k sobě budeme upřímní, zjistíme, že viníkem není jen moderní svět – jsme to i my sami. Často se děláme zaneprázdněnějšími, než je nutné. A když jsme z toho věčného shonu unavení, zbytek času strávíme přilepení k sociálním sítím, televizi a e‑mailu.

Abychom získali svůj čas zpět a konečně se věnovali aktivitám a projektům, které odkládáme, zdá se řešení jednoduché: přestat být zbytečně zaneprázdnění a vyhýbat se rozptýlením, která nám požírají celé dny. Jenže říká se to mnohem snáz, než se to dělá.

Chceme‑li mít skutečnou šanci na změnu, musíme nejdřív pochopit základní příčiny zaneprázdněnosti a rozptýlení. Teprve potom můžeme zavést strategii, jak je překonat. A aby tato strategie nezůstala jen na papíře, potřebujeme i několik praktických taktik.

V průběhu této knihy se podíváme na to, proč jsme tak zaneprázdnění a rozptýlení, proč samotná produktivita a síla vůle nestačí k vyřešení problému a jak si vytvořit čtyřkrokovou strategii, díky níž získáme svůj čas zpět. Abychom tuto strategii dokázali uvést do praxe, projdeme si 20 z celkem 87 taktik, které autoři nabízejí. Na jejich základě si můžete sestavit vlastní, na míru šitý přístup k tomu, jak znovu převzít kontrolu nad svým životem.

V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte:

• kdo jsou dva „superpadouši“, kteří vám nejvíc kradou čas – Busy Bandwagon a Infinity Pool – a proč je tak těžké je odhalit,
• proč snaha být stále produktivnější může vést jen k pocitu, že běžíte rychleji v křeččím kolečku, aniž byste se někam posunuli,
• a také jednoduchý trik, jak se vyhnout „kávovým krizím“ během dne.

Proč máme pocit, že nikdy není dost času na to, abychom dělali věci, které opravdu chceme? Jednoduchá odpověď by mohla znít: je toho prostě příliš – příliš mnoho e‑mailů k vyřízení, příliš mnoho schůzek, příliš mnoho příspěvků na sociálních sítích, které „bychom měli“ sledovat. To je ale jen část pravdy.

Celá pravda je, že náš nedostatek času je do určité míry způsoben i námi samotnými. Hrají v tom roli dva jevy.

Prvním je fenomén Busy Bandwagon – jakýsi „vlak zaneprázdněnosti“. Je to moderní způsob uvažování, který nám našeptává, že musíme do každé minuty dne nacpat co nejvíc práce. Nutí nás být neustále produktivní, což vede k přeplněným schránkám, nabitým kalendářům a nekonečným seznamům úkolů.

Druhým jevem je nástup takzvaných Infinity Pools – „nekonečných bazénů“. Pokud jste posledních deset let nestrávili v podzemním bunkru, pravděpodobně je dobře znáte. Patří sem Facebook, Twitter, Instagram, YouTube, Netflix a zpravodajské weby. Jsou okamžitě dostupné jedním klepnutím na displej nebo kliknutím myši a nabízejí neomezený, neustále se obnovující proud obsahu – ať už jde o informace, zábavu, nebo obojí.

Jak ví každý, kdo s nimi má zkušenost, tyto nekonečné bazény jsou obrovskými žrouty času – a statistiky to potvrzují. Průměrně trávíme kolem čtyř hodin denně sledováním televize a další čtyři hodiny zíráním do chytrého telefonu – dohromady to odpovídá dalšímu plnému úvazku.

Teď si představte, že tuto „druhou práci“ zkombinujeme s naším skutečným zaměstnáním na plný úvazek, které je samo o sobě hektické a kvůli Busy Bandwagon často zasahuje i do našeho volna. Není těžké uhodnout, kam se všechen čas ztrácí.

Co je horší, Busy Bandwagon a Infinity Pools spojily síly a vytvořily tým ničitelů času. Vyčerpaní z jízdy na „vlaku zaneprázdněnosti“ snadno podlehneme pokušení skočit do nekonečných bazénů a pasivně v nich konzumovat obsah. Výsledkem jsou nekončící úkoly a nekončící rozptýlení, mezi nimiž celý den přeskakujeme – den za dnem.

Otázka tedy zní: jak z toho ven? Právě o tom jsou následující kapitoly. Nejprve se podíváme na to, co nefunguje. Pak se zaměříme na to, co fungovat může.