Uč se, nebo zanikni

Zkušení podnikatelé vědí, že schopnost učit se je klíčem k úspěchu. Co to ale ve skutečnosti znamená? Schopnost učit se znamená neustále zlepšovat a rozvíjet své dovednosti – a tím si udržet náskok před ostatními. Jednotlivec se učit může; mnohem větší výzvou je však přimět k soustavnému učení celou organizaci.

V dnešním rychle se měnícím podnikatelském prostředí platí: buď se učíme, nebo zanikneme. Následující kapitoly vám nabídnou vhled do nejnovějších výzkumů, které vysvětlují, jak funguje náš mozek – tedy jak se přesně učíme – a jak tyto poznatky využít k přehodnocení fungování vaší firmy. Dozvíte se, jak vybudovat úspěšnou, dynamickou organizaci založenou na tom, jak skutečně pracuje lidská mysl. To je špatná zpráva pro vaši konkurenci, ale skvělá zpráva pro vaše zaměstnance i výsledky.

V tomto shrnutí zjistíte mimo jiné:

• jak Toyota přistupuje k chybám svých zaměstnanců,
• proč potřebujete pohodlnou židli, abyste se efektivně učili,
• a jak myslet stejně rychle jako profesionální hasič.

Učíme se tím, že pozorujeme souvislosti mezi příčinami a následky ve svém okolí. Když se například nad námi shromáždí tmavé mraky, víme z předchozích zkušeností, že pravděpodobně začne pršet. Postupem času se taková pozorování stávají brýlemi, skrze které vykládáme svět.

Naše „učební systémy“ se do jisté míry podobají operačnímu systému počítače – přepsat je dá práci. Právě schopnost přepsat to, co už máme zažité, je však klíčem k produktivnímu učení.

Lidský „stroj na učení“ spotřebovává spoustu energie, a proto má tendenci fungovat většinu času na autopilota – spoléhá na instinkt, aby šetřil „palivo“. Tento režim označujeme jako systém 1. V tomto režimu se například snažíte mluvit tišeji místo toho, abyste křičeli – na základě tvrdých lekcí, které jste si odnesli z dětství. Tento režim je užitečný, ale někdy vás může i zaslepit.

Když opravdu potřebujete myslet mimo zažité rámce – například když se snažíte přijít na to, proč je produkt konkurence na trhu úspěšnější než ten váš – musíte přepnout na systém 2. Ten představuje pomalejší, vědomé a záměrné myšlení.

Konečným cílem učící se organizace je překonat přirozenou preferenci pro myšlení systému 1. Aby toho dosáhla, musí pomáhat zaměstnancům aktivně zpracovávat informace – zejména ty, které zpochybňují jejich automatické předpoklady.

Myšlení systému 1 není problém u rutinních činností. V podnikání ale může způsobit, že vám uniknou nové trendy nebo příležitosti. Firma uvízlá v myšlení systému 1 často nevidí alternativy ke status quo. Naopak myšlení systému 2 pomáhá odmítat automatické reakce; umožňuje zvažovat nové možnosti a omezovat vlastní předsudky.

Pozorování a řízení vlastního způsobu myšlení je nezbytné pro skutečné učení. Jedním ze způsobů, jak si vytvořit návyk používat myšlení systému 2, je pravidelně se ohlížet za svým dnem. Krátká každodenní reflexe vám pomůže identifikovat klíčové okamžiky, v nichž by vám pomalejší, promyšlenější přístup systému 2 býval pomohl.

Po celou dobu si udržujte otevřenou mysl, abyste dokázali proměňovat chyby v příležitosti k učení.

Často – a mylně – oddělujeme svou racionální, „myslící“ část od své emocionální mysli. Ve skutečnosti je ale myšlení bez emocí nemožné. Oblasti mozku zodpovědné za emoce a za myšlení jsou úzce propojené a částečně se překrývají.

Spock, vysoce logická postava ze Star Treku, je nakonec jen fiktivní hrdina. Ve skutečném světě neexistuje nic jako zcela čistě logické myšlení. Vaše emoce vždy ovlivňují vaše myšlenky – a naopak.

Zvažte například, jak vaše emoce zabarvují vzpomínky. Nebo vaši „intuici“, která není ani čistou myšlenkou, ani čistým pocitem, ale směsicí obojího. Vaše mysl, mozek a tělo spolu neustále komunikují a to, co si předávají, ovlivňuje fungování celého organismu. Proto když jste zranění nebo ve stresu, je vaše myšlení i schopnost učit se omezená.

To ale neznamená, že kvalita vašeho myšlení je zcela mimo vaši kontrolu. Ne všechny emoce myšlení narušují – jak víme i z naší evoluční minulosti. Zatímco negativní emoce spouštějí sebezáchovné chování, jako je instinkt boje nebo útěku, pozitivní emoce zlepšují kognitivní zpracování prostřednictvím myšlení a učení. Zvyšují vnímavost, podporují zkoumání a kreativitu.

Místo abyste své emoce potlačovali, měli byste vědomě rozvíjet ty, které vaše učení podporují. Častější úsměv, vyjadřování vděčnosti a zamýšlení se nad dobrými věcmi ve vašem životě posilují pozitivní naladění, které proces učení usnadňuje.

Řízení emocí ovšem není snadné. Negativní emoce mohou zužovat vaše chápání situace a vyvolat reakci strachu, která „přebere velení“ nad dalšími funkcemi mozku. Tím podkopává vaši schopnost měnit perspektivu nebo chování. Když se bojíme, soustředíme se téměř výhradně na svůj strach – a tím přicházíme o kapacitu pro racionální úvahy.

Se strachem můžete bojovat tím, že situaci vědomě přeformulujete tak, aby nepůsobila tak hrozivě. Pokud se například bojíte prezentovat před představenstvem, zkuste se na vystoupení dívat jako na příležitost k učení – a ne jako na zkoušku života.

Nyní tedy víte, jak proces učení funguje. V následujících částech se podíváme na nástroje a metody, které učení podporují.