Třicet milionů slov

Mnozí z nás si pamatují, jak nám rodiče, prarodiče nebo možná starší sourozenci před spaním předčítali pohádky. Byly to příběhy o tajemných bytostech, mluvících stromech, krásných vílách a nebojácných hrdinech na velkých dobrodružstvích. K čemu je ale ten pohádkový svět dobrý?

Čtení a vyprávění příběhů dětem podporuje jejich fantazii a v konečném důsledku i rozvoj řeči. Možná však nevíte, jak zásadní je pozitivní jazykové prostředí v raném věku pro rozvoj řeči – a pro budoucí školní úspěch.

V tomto shrnutí se dozvíte, jak je mozek dítěte nastaven a jakou klíčovou roli hraje jazyk při formování jeho neuronové sítě. Uvidíte, jak rozhovory s dětmi otevírají cestu k budoucímu studijnímu úspěchu a jak můžete jako rodič jejich vývoj pozitivně ovlivnit.

Také zjistíte, proč jsou neurony dítěte podobné volně stojícím telefonním sloupům, proč je s přibývajícím věkem stále obtížnější naučit se nový jazyk a proč je důležité mluvit s dětmi alespoň 2 000 slovy denně.

Od okamžiku narození každý jednotlivý zvuk, pohled a pocit, který zažijete, ovlivňuje, jak chápete svět. Tento vliv je obzvlášť výrazný během prvních tří let života, kdy se formuje neuronová síť vašeho mozku.

Na rozdíl od ostatních orgánů je mozek při narození „nedokončený“ a funguje spíše jako architektonický plán domu. Každý z nás se rodí s až 100 miliardami neuronů, které jsou zpočátku nepropojené – jako telefonní sloupy bez drátů. Jak se tyto neurony propojují, otevírá se cesta ke zvyšování mozkových funkcí. V kritickém období od narození do tří let vzniká každou sekundu 700 až 1 000 nových synaptických spojení.

Tato složitá síť ovlivňuje všechny mozkové funkce – od paměti a emocí přes motoriku až po jazyk. Počáteční rychlé vytváření spojení je však chaotické a síť se postupně zjednodušuje na nezbytné prvky prostřednictvím procesu zvaného synaptické prořezávání. To odstraňuje nadbytečné dráhy, zejména ty málo využívané, a zároveň jemně dolaďuje specializovanější spojení.

Schopnost měnit tyto neuronové dráhy, známá jako neuroplasticita, není nikdy tak velká jako právě v tomto období. A to je dobrá zpráva, protože vývoj mozku v prvních třech letech vytváří základ budoucí intelektuální kapacity.

Vezměme si například osvojování jazyka: schopnost interpretovat abstraktní řetězce zvuků a přiřazovat jim význam vyžaduje mimořádnou inteligenci. Mozek dítěte rozpoznává specifické zvukové vzorce jazyka jeho rodičů a posiluje odpovídající neuronové dráhy, čímž vytváří základ pro osvojování mateřského jazyka.

Současně mozek dítěte „ořezává“ méně často používané zvuky a spoje, a tím snižuje schopnost rozlišovat zvuky jazyků, s nimiž nepřichází do styku. Proto má mnoho lidí s přibývajícím věkem stále větší potíže s učením se novým jazykům.

Jazyk je mnohem víc než jen řeč a slova – je základem veškerého učení. Slabé rané porozumění jazyku u dětí v předškolním věku má negativní dopad na jejich pozdější školní úspěšnost.

Děti, které při nástupu do mateřské školy nemají dostatečně rozvinuté jazykové porozumění, rychle zaostávají za vrstevníky. Jejich omezená schopnost převádět zvuky na význam se promítá do obtížnějšího učení. V důsledku toho jim uniká stále více informací, což jejich potíže dále prohlubuje.

Tento proces se podobá snaze vést rozhovor v nedávno naučeném cizím jazyce. Když posloucháte partnera, musíte jeho slova aktivně – místo přirozeně – zpracovávat; než jim plně porozumíte, téma se už posune dál.

Jazyk je tedy klíčový pro učení v nejrůznějších oblastech – včetně matematických dovedností, abstraktního myšlení i prostorové představivosti. Lidé mají vrozený smysl pro čísla a dokážou intuitivně odhadovat množství. Když stojíme před dvěma frontami u pokladny v supermarketu, obvykle si bez většího přemýšlení zvolíme tu kratší.

Abychom se však dostali k vyšším, abstraktnějším úrovním matematiky, spoléháme na schopnost propojit tuto intuici se symboly a slovy – matematika je tedy na jazyku závislá. Příkladem je tzv. kardinální princip: schopnost pochopit, že při počítání množiny předmětů určuje její velikost poslední vyslovené číslo. To vyžaduje dovednost vnímat souvislost mezi číslem, slovem a skutečnou číselnou hodnotou.

Porozumění tomuto principu je nezbytné pro abstraktní matematické myšlení. Tyto abstrakce zároveň vytvářejí základ pro rozvoj prostorových schopností a geometrických dovedností dítěte. Prostorové dovednosti, jako je schopnost mentálně otáčet objekty, kopírovat trojrozměrné vzory nebo chápat prostorové analogie, jsou přitom zásadním prediktorem úspěchu v oborech STEM – tedy ve vědě, technologiích, inženýrství a matematice.