Trenér za bilion dolarů

Co se vám vybaví, když se řekne Silicon Valley? Pravděpodobně černý rolák, obrovské jmění a Facebook. Ale co fotbalový trenér z dělnické rodiny v Pensylvánii, který klel jako námořník a posílal kolegům přes celou zasedačku vzdušné polibky? Seznamte se s Billem Campbellem – podnikatelským guru, který byl stejně neortodoxní, jako byl zásadní pro to, aby se začínající firmy jako Apple a Google staly světově známými značkami a miliardovými podniky, jakými jsou dnes.

Byl přítelem a mentorem každého, od Steva Jobse až po bývalého generálního ředitele Googlu Erica Schmidta. Billovy jedinečné názory na vedení a budování týmů z něj v době jeho smrti v roce 2016 udělaly jednu z nejvlivnějších a nejrespektovanějších podnikatelských osobností na světě.

To může znít jako celoživotní dílo, ale Bill svých mimořádných úspěchů dosáhl během pouhých několika desetiletí. A na rozdíl od mnoha jiných samozvaných guru byl Bill skutečný originál, který nikdy nezapomněl na své kořeny ani na lekce, jež si odnesl z univerzitního fotbalu.

Na základě více než 80 rozhovorů s lidmi, kteří ho znali a měli rádi, tyto úryvky zkoumají život a myšlenky skutečné legendy Silicon Valley. Dozvíte se mimo jiné, co ploché hierarchie mohou a nemohou dokázat, proč se nejefektivnější lídři nebojí dávat najevo emoce a proč je důvěra nejdůležitější měnou v zasedací místnosti.

Silicon Valley si často spojujeme s bystrými studenty, kteří opustili univerzitu a ještě před dvacátými narozeninami mění svět revolučními nápady v garáži. Inovace ve Zlatém státě ale nejsou jen doménou mladíků – jeden z největších průkopníků technologické Mekky dorazil do Kalifornie až ve svých čtyřiceti letech.

Bill Campbell se narodil v ocelářském městě Homestead v Pensylvánii v roce 1940 jako syn učitele tělesné výchovy, který si přivydělával v místní továrně. Byl rychlý, cílevědomý a už od mládí odhodlaný něco dokázat. V pubertě se objevil ve školním časopise, kde svým spolužákům připomínal důležitost dobrých známek a varoval je před „flákáním“.

Akademická kariéra ale nebyla jeho cílem – jeho skutečnou vášní byl fotbal. V roce 1958 přijel do New Yorku studovat ekonomii na Columbia University a připojil se k univerzitnímu týmu Lions. Nebyl zrovna typickým kandidátem: vážil asi 165 liber a měřil pět stop a deset palců, takže byl nejmenším hráčem v týmu. Co mu chybělo na postavě, doháněl nebojácností a odhodláním – vlastnostmi, které mu vynesly přezdívku „Ballsy“.

Pod jeho inspirovaným vedením Lions v roce 1961 vyhráli titul Ivy League – a dodnes se jim ho nepodařilo zopakovat. Na konci studií dostal nabídku stát se asistentem trenéra fotbalu na Boston College. Okamžitě ji přijal a v roce 1964 se přestěhoval na sever.

V následujícím desetiletí si vybudoval pověst velmi schopného trenéra a začaly mu chodit nabídky z dalších univerzit. Jedna přišla z Penn State, domova tehdy nejuznávanějšího univerzitního fotbalového trenéra v zemi Joea Paterna. Byla to zlatá příležitost, ale Bill ji odmítl. Proč? Jedním slovem: loajalita – práci mu nabídla i jeho alma mater.

Návrat na Columbia University v roce 1974 byl spíše sentimentálním než pragmatickým rozhodnutím. Fotbalové zázemí univerzity bylo ve špatném stavu a trpělo nedostatkem financí. To se odráželo i na výsledcích týmu. Za Billova působení Lions vyhráli jen 12 zápasů a 41 prohráli, přičemž vše vyvrcholilo ponižujícím debaklem 69:0 s Rutgers na stadionu Giants. Bylo jasné, že je čas jít dál, a Bill v roce 1979 rezignoval.

Billova trenérská kariéra skončila a ve svých 39 letech vstoupil do světa byznysu. Jeho první zaměstnání bylo v reklamní agentuře J. Walter Thompson. I v nové roli projevoval stejný entuziasmus jako na fotbalovém hřišti a klienti si ho rychle oblíbili – zejména Kodak, který se rozhodl Billa z agentury přetáhnout a jmenoval ho šéfem spotřebitelských produktů pro Evropu.

Byl to brilantní rozjezd kariéry, která začala relativně pozdě. V roce 1983 se situace ještě zlepšila: Billovi zavolal starý známý z Columbie, John Sculley. Ten právě odešel z Pepsi, aby se stal generálním ředitelem technologického start-upu jménem Apple. Byl přesvědčený, že je u něčeho velkého, a nabídl Billovi možnost být u toho od začátku.

Bylo to obrovské rozhodnutí, ale Bill souhlasil. Proč? Měl pocit, že ve velkých korporacích dosáhl na nejvyšší příčky, kam se se svým „neortodoxním“ životopisem bývalého fotbalového trenéra mohl dostat. Vyšší pozice pro něj byly v tradičním prostředí prakticky nedosažitelné. Kalifornie ale byla jiná – uvolněnější a více meritokratická. Jinými slovy, ideální místo, kde mohl svou kariéru posunout na další úroveň.

Nemýlil se. O devět měsíců později byl Bill jmenován viceprezidentem prodeje a dostal na starost uvedení nového vlajkového počítače Apple – Macintoshe. Právě v této roli učinil jedno z nejchytřejších rozhodnutí v historii firmy.

V roce 1984 Apple koupil reklamní čas během Super Bowlu. Billův tým přišel s reklamou inspirovanou dystopickým románem George Orwella 1984. Spot ukazoval mladou ženu, jak utíká před ozbrojenými strážemi, než vtrhne do monumentální haly plné mužů v šedých uniformách s oholenými hlavami, kteří sledují na obří obrazovce projev „Velkého bratra“. Žena hodí do obrazovky kladivo, ta exploduje a vypravěč slibuje, že „rok 1984 nebude jako 1984“.

Steve Jobs byl nadšený, představenstvo Apple reklamu nenávidělo. Bálo se, že je příliš kontroverzní, a pokusilo se reklamní čas prodat jiné firmě. V tu chvíli se jeden z obchodních manažerů zeptal na Billovo konečné rozhodnutí. Bill, vědom si rizik, dal souhlas ke odvysílání.

Zbytek je historie. Reklama „1984“ se stala jedním z nejslavnějších spotů všech dob a odstartovala éru superbowlových reklam, jak ji známe dnes.