Těžká rozhodnutí

V knize Těžká rozhodnutí popisuje Hillary Clintonová přechod Obamovy administrativy k takzvané „chytré moci“ – tedy ke strategii, která kombinuje měkkou sílu, spojenectví a partnerství s tvrdou silou a vojenskými zásahy. Jako ministryně zahraničních věcí dohlížela Clintonová na tuto strategickou změnu v americké zahraniční politice, jež měla dlouhodobé důsledky po celém světě.

Ačkoli bylo její období ve funkci bezpochyby jedním z nejnáročnějších v novodobé historii, tyto úryvky ukazují, jak obratně zvládala složité vztahy s Čínou a Íránem a zároveň posilovala vazby s Mexikem a Japonskem. Nahlédnete také do toho, co by podle ní mohlo být uděláno jinak, kdyby byla zvolena prezidentkou.

Po přečtení této knihy se dozvíte, co si Hillary Clintonová myslela o incidentu v Benghází, proč se americká zahraniční politika přesunula směrem k Asii a jak by jako prezidentka Spojených států přistupovala k otázce práv žen.

Když se prezident Barack Obama ujal úřadu, začala se zahraniční politika Spojených států odklánět od jednostranného zaměření na Blízký východ směrem k asijsko‑pacifickému regionu. Co stálo za touto změnou?

Zaprvé chtěla nová administrativa znovu potvrdit postavení Spojených států jako významné mocnosti v Asii. Klíčoví spojenci v regionu, jako Austrálie, Japonsko a Jižní Korea, potřebovali jasnou podporu. Zadruhé východní Asie nabízí Spojeným státům obrovské ekonomické i strategické příležitosti. V této oblasti žije více než polovina světové populace a mnohé státy se rychle rozvíjejí, jejich ekonomiky rostou a posilují svůj vliv.

Některé z těchto nově se prosazujících mocností, například Malajsie či Indonésie, mají demokratické vlády. Spojené státy je proto vnímají jako zajímavé potenciální partnery jak z hlediska obchodu, tak z hlediska bezpečnostních aliancí. Na druhé straně stojí nevyzpytatelná, jaderně vyzbrojená Severní Korea, která nadále ohrožuje globální bezpečnost, a také rostoucí vojenská síla Číny a její expanzivní politika ve východní Asii, jež si žádají určitou protiváhu.

V reakci na potřebu obnovit politické úsilí v Asii podnikla Obamova administrativa řadu kroků. Jedním z nich byl návrh rozsáhlé obchodní dohody s asijskými a latinskoamerickými státy, známé jako Transpacifické partnerství (TPP). Podle administrativy mělo TPP snížit obchodní bariéry, zvýšit pracovní standardy a zároveň chránit životní prostředí a duševní vlastnictví. V době, k níž se text vztahuje, jednání o TPP stále probíhala.

Spojené státy rovněž obnovily svou aktivní účast v multilaterálních organizacích, například ve Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN), a začaly se pravidelně účastnit jeho klíčových schůzek. Amerika také demonstrovala svou vojenskou přítomnost, když v reakci na pokračující hrozby Severní Koreje vůči Jižní Koreji přesunula do Asie letadlovou loď USS George Washington.

Administrativa (včetně samotných Obamy a Clintonové) se navíc v roce 2010 setkala s japonskými představiteli přibližně čtrnáctkrát a po katastrofálním zemětřesení a tsunami v roce 2011 nabídla Japonsku rozsáhlou pomoc při obnově. První oficiální cesta Hillary Clintonové ve funkci ministryně zahraničních věcí vedla právě do východní Asie; během prvních tří let ve funkci navštívila tichomořský region zhruba šestatřicetkrát. Do Číny podnikla sedm cest, protože tato rostoucí supervelmoc představovala mimořádně náročnou diplomatickou výzvu.

Představte si, že vlastníte firmu. Jedním z vašich klíčových obchodních partnerů je štědrý věřitel, který vám ochotně půjčuje peníze, ale zároveň je posedlý kontrolou a terorizuje své okolí. Jak byste se zachovali? Ačkoli jde o zjednodušené přirovnání, v zásadě vystihuje povahu vztahů mezi Spojenými státy a Čínou.

Spojené státy mají silný zájem na udržení dobrých vztahů s Čínou. Obě země znepokojuje terorismus a šíření jaderných zbraní a jejich ekonomiky jsou úzce provázané. Čína je největším zahraničním věřitelem Spojených států a zároveň jedním z jejich nejdůležitějších obchodních partnerů.

Současně však Čína dlouhodobě porušuje lidská práva i mezinárodní normy. Jde o autoritářský stát, v němž jsou represe a nátlak každodenní realitou. V roce 2010 byl například právník a aktivista Čchen Kuang‑čcheng zatčen a uvězněn za to, že zcela legálně hájil práva občanů vůči místním úřadům.

Čína se také snaží rozšiřovat svůj vliv a územní nároky. Ilustrativním příkladem je rok 2013, kdy čínské úřady náhle vyhlásily „zónu identifikace vzdušné obrany“ nad rozsáhlou částí Východočínského moře. Ve skutečnosti však nejde o čínské území a Čína nemá právo takovou zónu jednostranně vymezit.

Obamova administrativa se v tomto komplikovaném vztahu snažila orientovat tak, že kladla důraz na společné zájmy, aniž by přehlížela citlivé oblasti, v nichž se cíle obou zemí rozcházejí. V roce 2009 proto zřídila takzvaný Strategický a ekonomický dialog USA–Čína na vysoké úrovni, v jehož rámci se jednalo o Severní Koreji, finanční krizi a dalších klíčových otázkách.

Administrativa také podpořila růst vzájemného obchodu: jeho objem se zvýšil z 387 miliard dolarů v roce 2007 na 562 miliard dolarů v roce 2013. Zároveň se však Spojené státy snažily omezovat čínské územní nároky a hájit lidská práva tím, že povzbuzovaly menší asijské státy ke vzájemné spolupráci. Patřilo sem například vyzývání zemí, aby čínskou zónu protivzdušné obrany ignorovaly, nebo poskytování ochrany lidskoprávním aktivistům na americké ambasádě.