Teorie U

Současná společnost čelí obrovským výzvám, jako je přelidnění či politické konflikty. Aby se s nimi vůdci dokázali vypořádat, nesmějí se dívat jen do minulosti, ale musí se učit také z budoucnosti, tak jak se postupně odkrývá. K tomu je třeba vést sebe i své organizace prostřednictvím U‑procesu: nejprve se ponořit ke zdroji své nejhlubší kreativity a poté se vrátit zpět a proměnit nové nápady a poznání v realitu.

V Teorii U zjistíte, jak se můžete napojit na své budoucí já a učit se od něj, místo abyste se opírali výhradně o chyby minulosti. Objevíte také způsoby, jak proniknout do svého „slepého místa“ – nejhlubšího zdroje vlastní kreativity. Nakonec se dozvíte, jak může U‑proces například učinit zdravotnické služby lidštějšími a vřelejšími, a přitom zároveň zvýšit efektivitu i spokojenost všech zúčastněných.

Dnes ve světě působí několik trendů, které jako by směřovaly k nevyhnutelné katastrofě. Například přesto, že ekonomika roste, počet chudých lidí na světě se zvyšuje. Podobně, ačkoli do zemědělství investujeme značné prostředky, potraviny často vyrábíme neudržitelnými metodami masové produkce.

Tyto trendy vycházejí ze tří hlavních změn, které v naší společnosti probíhají.

První změnou je technologický a ekonomický posun v globalizované ekonomice. Od pádu socialistických režimů se planeta poprvé v historii řídí v zásadě podobnými ekonomickými politikami, jako je zeštíhlování státu a privatizace státních podniků. Tento posun před nás staví úkol: jak učinit ekonomiku spravedlivější pro všechny – včetně budoucích generací.

Druhou změnou je proměna mezinárodních vztahů, v nichž vznikají mocné globální instituce, jako jsou Organizace spojených národů či Světová banka. To nás vyzývá k hledání způsobů, jak prohloubit demokracii a rozvíjet politické instituce tak, aby se každý mohl přímo podílet na rozhodování, aniž by nadnárodní instituce přebíraly jejich roli.

A konečně dochází ke kulturnímu a duchovnímu posunu v tom, jak svět vnímáme a jak s ním komunikujeme. Neziskové organizace a občanské iniciativy se staly globálními aktéry, kteří dokázali prosadit nenásilné společenské změny – například hnutí za občanská práva v 60. letech nebo mírová a lidskoprávní hnutí v 80. letech. Lidé se také stále více zajímají o duchovní témata, jako je osobní rozvoj, mistrovství a stav flow. Jedna studie například ukázala, že zařazení duchovního rozměru do firemního vzdělávání výrazně zvyšuje produktivitu zaměstnanců.

To vše před nás staví další úkol: jak začít vidět každého člověka jako někoho, kdo je na cestě – na cestě k tomu, aby se stal svým pravým, autentickým já. Vzhledem k těmto zásadním změnám se mnozí vůdci a klíčoví rozhodovatelé dnes cítí ztraceni a bezmocní.

Současné výzvy vytvářejí na lídry obrovský tlak. Abychom pochopili, jak jej mohou zvládnout, podívejme se na tři perspektivy kreativity a vedení.

Představte si práci umělce. Existuje hotové dílo, které z jejího tvůrčího procesu vzejde – to je „co“.

Existuje samotný proces malování, který probíhá během tvorby – to je „jak“.

A nakonec je tu okamžik, kdy stojí před prázdným plátnem. Díváte se na dílo ještě před tím, než vznikne, a soustředíte se na zdroj její inspirace – na „odkud“.

Podobné rozlišení najdeme i u vedení lidí. Můžete se zaměřit na výsledky činů lídrů. Můžete zkoumat, jak vedou – tedy jejich procesy a strategie. A nakonec se můžete ptát, odkud pramení jejich rozhodnutí a kreativita. Tento zdroj bývá obvykle přehlížen, a proto se označuje jako „slepé místo“.

Chcete‑li být efektivním lídrem, musíte ke svému slepému místu umět přistupovat, protože vám to umožní učit se z budoucnosti, jak se postupně vyvíjí.

Abychom pochopili, co to znamená, musíme si nejprve uvědomit, že každý z nás má dvě já: jedno spojené s minulostí a druhé spojené s budoucími aspiracemi. Autor tuto propast zažil, když jako malý chlapec přišel jednou ze školy domů a našel rodinný statek spálený do základů. Jeho domov a věci, na kterých mu záleželo, mu byly náhle vzaty. V podstatě jeho „minulé já“ zmizelo. Zároveň si ale uvědomil, že existuje i jiné já, které může oživit vlastními činy – jeho budoucí já.

Učit se můžete od obou těchto já. Učení z minulosti je to, co nás učí školy: rozhodujete se tak, abyste neopakovali dřívější chyby. Zároveň se však můžete učit i z budoucnosti, jak se rodí – tedy činit rozhodnutí na základě toho, kým se chcete v budoucnu stát.