Tajná Amerika

Od útoků z 11. září se vedou nekonečné debaty o tom, jak vyvážit bezpečnost a osobní svobody – a v posledních letech se tento problém ještě vyostřil. Po útocích na Dvojčata americká vláda výrazně rozšířila pravomoci svých bezpečnostních složek, údajně proto, aby lépe chránila občany před dalšími útoky. Místo aby to však společnosti prospělo, tyto složky vyčerpaly obrovské finanční prostředky, zneužívaly svou moc a začaly podkopávat občanské svobody.

„Top Secret America“ – Tajná Amerika – je stále v plné síle a škodí nejen americkým občanům, ale i mezinárodnímu obrazu a vztahům Spojených států. V tomto shrnutí se seznámíte s tím, co Tajná Amerika je a jaká nebezpečí představuje. Dozvíte se mimo jiné, proč vás mohou zatknout za rychlou jízdu v okolí Bílého domu; proč jsou bezpečnostní složky tak zoufale neorganizované; co je „osamělý vlk“ a proč je hon na tyto teroristy kontraproduktivní; proč je v moderní společnosti tradiční pojetí tajemství stále méně relevantní; a proč by přechod k politice větší otevřenosti vedl k vyšší bezpečnosti i prosperitě.

Důvěřujete své vládě? V posledních letech začíná stále více Američanů zpochybňovat moc a jednání politiků i státních úředníků. Hlavním důvodem je to, že značná část vládních aktivit se dnes odehrává v utajení, mimo dohled veřejnosti.

Autoři této knihy označují tuto skrytou část státu jako „Tajnou Ameriku“. Tajné služby, jako je Národní bezpečnostní agentura (NSA) nebo Společné velitelství speciálních operací (JSOC), v posledních letech obrovsky narostly. Oficiálně jde o reakci na nové hrozby pro národní bezpečnost, zejména po teroristických útocích z 11. září. V rámci snahy těmto hrozbám čelit však tyto agentury postupně ztrácely odpovědnost a transparentnost. Občané tak prakticky nemají možnost sledovat, co se v jejich jménu děje.

Proč k tomu došlo? Bezpečnostní aparát se začal rozrůstat bez skutečného dohledu. Většina dokumentů, s nimiž bezpečnostní složky pracují, je klasifikována jako tajná, takže k nim drtivá většina lidí nemá přístup. A i ti, kteří přístup mají, často narážejí na to, že dokumentům není snadné porozumět. Tajné materiály je možné číst jen ve speciálních zabezpečených čítárnách, kde je zakázáno pořizovat si poznámky. Čtenáři navíc nesmějí konzultovat obsah s odborníky, například právníky či akademiky, kteří by jim mohli s výkladem pomoci.

Dva takzvaní „superuživatelé“ – lidé s mimořádně širokým přístupem k utajovaným dokumentům – autorům řekli, že za jeden lidský život není možné všechny tyto materiály ani zběžně projít, natož důkladně prostudovat. Je tedy zřejmé, že nad činností tajných služeb existuje jen minimální kontrola. Ve většině případů mají v podstatě volnou ruku – a to má velmi vážné důsledky.

Věděli jste, že vás mohou zatknout za příliš rychlou jízdu v blízkosti Bílého domu? Úřady mohou takové jednání považovat za možný teroristický útok, nikoli jen za dopravní přestupek. Tento způsob uvažování je důsledkem rozšiřování pravomocí bezpečnostních složek, které se snaží za každou cenu zabránit dalším teroristickým útokům.

Po 11. září 2001 přijatý Patriot Act rozostřil hranici mezi trestním řízením a zpravodajským vyšetřováním. Tradičně platilo, že pokud chtěla vláda někoho obvinit ze zločinu, musela předložit odpovídající důkazy a dodržet přísné procesní postupy. V rámci zpravodajského šetření však takto jasná pravidla neplatí. Rozmazání hranice mezi trestním a zpravodajským řízením proto výrazně oslabilo práva podezřelých.

Před 11. zářím například určité zákony zaručovaly lidem právo vědět, jaké osobní údaje o nich stát shromažďuje. Po útocích byly tyto normy zrušeny nebo fakticky opuštěny. Úřady se obávaly, že by mohly přehlédnout potenciální teroristickou hrozbu – i proto, že mnozí věřili, že přísnější bezpečnostní opatření mohla původním útokům zabránit.

Ve skutečnosti byl Mohammed Atta, hlavní organizátor útoků z 11. září, dvakrát zastaven policií ještě před únosy letadel. Dokonce na něj byl vydán zatykač, ale policisté, kteří ho zastavili podruhé, o tom nevěděli. Aby se podobným situacím do budoucna předešlo, začaly úřady spojovat řadu běžných trestných činů s terorismem. Například v rámci příprav na inauguraci prezidenta Obamy byly běžné trestné činy v oblasti hlavního města automaticky posuzovány jako potenciálně související s terorismem. V tomto období proto řadu případů v okolí Washingtonu nevyšetřovala místní policie, ale FBI – údajně kvůli zajištění maximální bezpečnosti.

Jakmile se běžná kriminalita začala systematicky spojovat s terorismem, začali se obyčejní lidé objevovat na sledovacích seznamech FBI a dalších agentur. To otevřelo cestu k rozmachu kultury dohledu a kontroly.