Svět za hranicí tvé hlavy

Klesající schopnost soustředění, roztříštěný vnitřní život, rostoucí pocit rozptýlení – to jsou problémy, které pravděpodobně znáte. Zvlášť pokud už jste zažili ten zvláštní pocit, když jdete po ulici obklopeni lidmi, kteří se jako zombie hrbí nad svými telefony.

Tyto úryvky se zaměřují na to, proč ztrácíme kontakt se světem mimo naši hlavu, a vysvětlují, jak si udržet individualitu v době masového rozptylování. Ukážou také, co může kancelářský pracovník odkoukat od řemeslníka, pokud jde o pozornost; proč by skutečné porozumění mohlo některé manažery spíše zneklidňovat než uklidňovat; a proč by narcista mohl chtít mít sex s robotem.

V moderním světě jsme neustále obklopeni technologiemi, které vyžadují naši pozornost – telefony, notebooky, tablety –, takže je soustředění téměř nemožné. V takovém prostředí jsme si vypěstovali potřebu neustálé duševní stimulace.

Tato potřeba výrazně ovlivňuje to, čemu kognitivní psychologové říkají orientační reflex. Ten nás nutí věnovat zvláštní pozornost všemu novému, co se objeví v našem zorném poli. Tento důležitý instinkt přežití jsme si vyvinuli, abychom se dokázali včas vyhnout predátorům.

Problém je, že dnes se nové podněty objevují v našem zorném poli každých pár sekund. A my jsme si na tuto nepřetržitou stimulaci tak zvykli, že po ní ve skutečnosti toužíme, i když pro nás není nijak důležitá.

To, že bereme svou schopnost soustředit se jako samozřejmost, situaci ještě zhoršuje. Pozornost je přitom klíčová pro to, jak se světem zacházíme; umožňuje nám myslet, učit se a tvořit. Jenže naše kapacita soustředění je ze své podstaty omezená.

V éře velkých dat na nás neustále útočí reklamy a útržky zpráv – ohromující příval informací. A pro ty, kdo vyrostli v jiném „pozornostním prostředí“, tedy pro dospělé, kteří dětství prožili bez tohoto nepřetržitého proudu podnětů, to může být ještě náročnější.

Zároveň se dnes obecně méně pouštíme do činností, které vyžadují dlouhodobou soustředěnost – a tím se ochuzujeme. Schopnost soustředit se je dovednost, která se buduje, například tím, že čteme knihu od začátku do konce. To však lidé dělají stále méně často. Ubývá i praktických činností, jako je oprava jízdních kol nebo šití. Prostě na ně nemáme trpělivost a raději trávíme většinu času u činností, které se odehrávají jen v naší hlavě.

Pozornost je přitom zásadní – je to tajná ingredience, která nám umožňuje prospívat. Výzkumy dokonce ukazují, že děti, které dokážou lépe ovládat, kam směřují svou pozornost, bývají v dospělosti úspěšnější.

Když stojíme před velkým rozhodnutím, například při volbě povolání nebo penzijního plánu, co vlastně určuje naši volbu? Ekonomové obvykle předpokládají, že v takových situacích prostě porovnáváme klady a zápory. Takový předpoklad je ale mylný.

Naše chování a rozhodnutí, která děláme, jsou silně závislé na kontextu. Když máme na výběr několik možností, způsob, jakým jsou nám předloženy, hraje zásadní roli.

Behaviorální ekonomové například zkoumali, jak lidé vybírají penzijní plány. Když si lidé nějaký plán hledají, nezvažují jen to, zda jde o dobrou investici. Velký vliv má i zdánlivý detail: zda se musí do plánu 401(k) aktivně přihlásit, nebo zda jsou do něj automaticky zařazeni (s možností se odhlásit). Pravděpodobnost, že si plán ponechají, je mnohem vyšší, pokud se do něj nemusí sami zapisovat.

Proto si marketéři velmi pečlivě hlídají, jak své produkty prezentují. Firmy například platí supermarketům navíc za to, aby jejich zboží bylo umístěno ve výšce očí, protože lidé mají větší tendenci koupit to, co vidí jako první.

Celkově jsme tedy snadno ovlivnitelní. Dobrá zpráva je, že se dokonce můžete „ovlivnit“ sami ve svůj prospěch – například tak, abyste zvýšili svou schopnost soustředění.

Řemeslníci, jako jsou kuchaři nebo truhláři, to dělají neustále, protože si obvykle nemohou dovolit ztrácet čas. Nejde jen o to, že se více snaží soustředit; především si cíleně vytvářejí prostředí, které soustředěnou práci podporuje.

Zkušený kuchař si například před vařením uspořádá suroviny v určitém pořadí, aby se později nemusel zdržovat jejich hledáním. Podobně si i vy můžete vytvořit prostředí bez zbytečných rozptýlení, i když nejste řemeslník. Jednou z možností je co nejvíce omezit veškeré smyslové podněty, které vás mohou odvádět od vašeho cíle.