Svět posedlý démony

Věda nám přinesla moderní medicínu a hluboké porozumění vesmíru, nemluvě o celé řadě technologických vymožeností, na které se každý den spoléháme. Stručně řečeno, za své zdraví, štěstí a prosperitu vděčíme především vědě a vědcům.

Přesto je v moderním světě věda vystavena silným útokům ze strany zastánců pověr a iracionálních přesvědčení. Od astrologů po náboženské fundamentalisty – stále více lidí začíná zpochybňovat přínos vědeckého přístupu. Naznačují, že je příliš arogantní, příliš úzký a příliš nudný.

Tato kniha, vycházející z průlomové práce Carla Sagana, ukazuje, proč je taková kritika naprosto scestná. Vysvětluje, proč náš vývoj jako druhu závisí na tom, zda se dokážeme vzdát víry v paranormální jevy a nahradit ji porozuměním vědě.

V tomto shrnutí zjistíte, proč je astrologie naprostý nesmysl, proč se nikdy nezdá, že by existovali věrohodní svědci únosů mimozemšťany, a proč by vědci měli mnohem více pracovat na své veřejné prezentaci.

Když se podíváte na Měsíc, co vidíte? Po celou historii lidstva miliony lidí věřily, že na jeho povrchu rozeznávají tvář. Dnes si však jsme poměrně jisti, že na nás žádný „muž na Měsíci“ nekouká. Díváme se jen na krátery staré zhruba 4,5 miliardy let.

Jak ale víme, že na Měsíci žádný muž není? Protože vědci tuto hypotézu vyvrátili pomocí výkonných teleskopů, kterými podrobně prozkoumali měsíční povrch.

Věda je v zásadě otevřená všem myšlenkám – dokonce i takovým, jako že na Měsíci žije muž – ale každou z nich pečlivě testuje. Vědci hledají vysvětlení toho, jak svět funguje, a snaží se zvážit každou jednotlivou myšlenku, která by mohla objasnit daný jev. Následně se prostřednictvím kritického zkoumání, pečlivého pozorování a opakovaných experimentů snaží určit nejpravděpodobnější vysvětlení.

Představte si například, že byste se vědci snažili vysvětlit svůj spálený prst tvrzením, že vás popálil dračí ohnivý dech. Museli byste prokázat, že neexistuje žádné jiné pravděpodobnější a lépe podložené vysvětlení vašeho zranění. Jinak vaše teorie neobstojí v rámci vědecké metody a zůstane jen dalším nepodloženým tvrzením.

Vědeckou metodu posiluje neustálá skepse, která vyřazuje špatné nápady a ponechává ty dobré. A protože si vědci lépe než kdokoli jiný uvědomují, že lidské myšlení je omylné, neustále si navzájem zpochybňují své vysvětlující modely. Tato skepse jim pomáhá nacházet a opravovat chyby i v dobře zavedených vědeckých teoriích.

Přesně to udělal Koperník, když se vzepřel staletím zakořeněného názoru a navrhl heliocentrický, nikoli geocentrický model vesmíru – tedy, že Země obíhá kolem Slunce, a ne naopak.

Díky důslednému uplatňování vědeckého skepticismu přežívají pouze ta nejlepší vysvětlení, což nám umožňuje stále hlubší porozumění vesmíru.

Jeden šokující údaj říká, že 95 procent Američanů má potíže vysvětlit, v čem se vědecká teorie – například teorie velkého třesku – liší od tvrzení typu „Duchové existují.“ Jinými slovy, jsou „vědecky negramotní“.

Tito lidé ve skutečnosti nechápou, co věda je ani proč se liší od náboženských a pověrčivých představ. Nejzávažnější je, že nerozumějí tomu, jak je vědecká metoda schopna rozlišovat mezi pravdou a mýtem. V důsledku toho většina lidí nedokáže odlišit skutečné, dobře podložené vědecké poznatky od nepodložených tvrzení pseudovědy.

Možná i proto zhruba čtvrtina Američanů věří v věšteckou moc horoskopů, navzdory naprostému nedostatku důkazů, že by astrologické předpovědi byly něčím víc než náhodně trefenými výroky. Vědci se domnívají, že lidé se s horoskopy ztotožňují proto, že jsou psány velmi obecnou a vágní řečí.

Aby to doložil, poslal jeden francouzský vědec stejný horoskop stovkám Pařížanů. (Původně byl sepsán pro francouzského sériového vraha.) Poté se jich zeptal, zda podle nich horoskop vystihuje jejich osobnost. Devadesát čtyři procent z nich odpovědělo, že ano – dokonce i ti, jejichž astrologické znamení se neshodovalo se znamením vraha.

Proč jsou tedy pseudověda a pověry tak populární? Především proto, že oslovují emoce lidí spíše než jejich rozum. Existuje mnoho vášnivých vyznavačů astrologie, kteří milují tajemství a vzrušení z předpovídání svého milostného života pomocí tarotových karet. Ve srovnání s tím mohou tvrdá fakta vědy působit poněkud zklamáním.

Od střední školy dál je navíc rozšířený názor, že věda je „příliš těžká“ nebo „nudná“. Rodiče a učitelé často sami dobře nerozumějí jemnostem vědecké metody, a proto dělají jen málo pro to, aby dětem a studentům tento pohled změnili. V důsledku toho jsou předměty jako matematika, biologie, chemie a fyzika stále méně oblíbené.

Tento nedostatek zájmu o vědu představuje vážnou hrozbu nejen pro osobní intelektuální rozvoj jednotlivců, ale i pro morální strukturu společnosti jako celku.