Svět bez ledu

Má pro vás led velký význam? Pokud nežijete poblíž některého z pólů, vaše setkání s ledem se možná omezují na kostky v nápojích a místní kluziště. Přesto existuje několik velmi dobrých důvodů, proč se na led a jeho roli ve světě podívat zblízka.

Proč? Protože polární a ledovcový led mají zásadní vliv na klima Země. A co je ještě znepokojivější, v důsledku obrovských emisí skleníkových plynů se planeta otepluje a led rychle taje.

Následující kapitoly vysvětlují, jakou roli led v zemském klimatu hraje a jak se lidská činnost stala hlavním hybatelem klimatických změn. Dozvíte se, jak vážné a v mnoha ohledech nevyhnutelné dopady bude mít ústup ledu na životní prostředí i na světovou ekonomiku. A nakonec také zjistíte, jakými způsoby lze tyto dopady alespoň zmírnit.

Objevíte mimo jiné, kde se nachází led silný více než 10 000 stop, jak skvělým „krajinářem“ led je a proč je pravděpodobné, že příští velká vlna uprchlíků bude mít klimatické příčiny.

V roce 1768 byl mladý anglický námořní důstojník James Cook pověřen velením výpravy, jejímž cílem bylo nalézt Terra Australis Incognita. Úkol to byl poměrně odvážný – i proto, že někteří tehdy pochybovali, zda tento jižní kontinent vůbec existuje.

První úvahy o existenci pevniny na jižní polokouli, která by z důvodů symetrie „vyvažovala“ pevniny na severu, najdeme už ve starověkých řeckých filozofických spisech. Cook však jako první nenarazil na pevninu, nýbrž na masu ledu.

Země má rozsáhlé ledové masy na severním i jižním pólu, takže Řekové měli v jistém smyslu o symetrii planety pravdu. Ačkoli se však póly mohou zdát podobné, ve skutečnosti mají jen málo společného.

Jižní pól leží na kontinentu Antarktida, zhruba 850 mil od nejbližšího pobřeží. Severní pól se naopak nachází uprostřed vod Arktického oceánu, asi 450 mil od nejbližší pevniny. Oba póly pokrývá led, ale zcela odlišným způsobem. Jižní pól je překryt vrstvou ledu silnou více než 10 000 stop, zatímco severní pól „plave“ na poměrně tenké vrstvě zmrzlé mořské vody o tloušťce zhruba 10 až 20 stop.

Led v obou polárních oblastech se neustále pohybuje, ale velmi rozdílnou rychlostí. Ledové masy na jižním pólu postupují rychlostí asi 30 až 40 stop ročně. V Arktidě se naproti tomu mořský led posouvá v průměru o tři až čtyři míle denně.

Navzdory těmto rozdílům považovali lidé v průběhu dějin severní i jižní pól za stejně fascinující. K pólům mířili objevitelé, dobrodruzi, velrybáři, lovci tuleňů, vědci i vojáci. A dnes se k nim přidávají i desetitisíce turistů.

Zájezdy do Arktidy nabízejí plavby k ledovcům a pozorování divoké přírody – lidé mohou sledovat soby, mrože nebo lední medvědy v jejich přirozeném prostředí. V Antarktidě patří k hlavním lákadlům tučňáci: každoročně se na jih vydá přibližně 45 000 turistů, aby tyto mořské ptáky viděli na vlastní oči.

Měli bychom se tedy kvůli rostoucí polarni turistice obávat o bezpečnost arktických a antarktických ekosystémů? Ve skutečnosti představuje cestovní ruch jen okrajové riziko. Skutečnou škodu pólům způsobujeme tím, co děláme doma.

Přemýšleli jste někdy, jaký by byl život bez ledu? Znamenalo by to konec hokeje na ledě i nápojů podávaných „na ledu“. Led má ale zásadní význam i v globálním měřítku – jeho zmizení by mělo mnohem větší dopady, než by se na první pohled mohlo zdát.

Led má jedinečné vlastnosti, díky nimž je klíčovým prvkem klimatu naší planety. Jak víme, jde „jen“ o zmrzlou vodu – chemicky řečeno o pevné H₂O. Většina kapalin se při zmrznutí smršťuje. Voda je výjimka: při přechodu do pevného skupenství zvětšuje svůj objem. Proto má led nižší hustotu než kapalná voda a plave na jejím povrchu místo toho, aby klesal ke dnu. Na tomto principu „fungují“ i ledovce.

Led má ještě jednu velmi důležitou vlastnost: vysokou odrazivost. Pokud jste se někdy spálili na slunci po dni stráveném na sjezdovce, víte, o čem je řeč. Led a sníh neodrážejí sluneční světlo jen do našich obličejů, ale i zpět do vesmíru. To má zásadní vliv na klima Země – polární ledové příkrovy odrážejí velkou část slunečního záření a brání nadměrnému ohřívání polárních oblastí.

Když se arktický mořský led zmenšuje, planeta se otepluje: je méně ledu, který by sluneční energii odrážel. Do hry však vstupuje ještě jeden klíčový faktor, který pomáhá udržovat klima v rovnováze: tzv. skleníkový efekt.

Zhruba 99 procent zemské atmosféry tvoří dusík a kyslík. Zbývající jedno procento připadá na další plyny, jako je oxid uhličitý nebo metan. Právě tyto plyny hrají mimořádně důležitou roli: zadržují teplo v atmosféře a brání jeho úniku do vesmíru. Vzniká tak přirozený skleníkový efekt – bez něj by Země vypadala úplně jinak. Představte si planetu o velikosti Země, v průměru asi o 15 °C chladnější, pokrytou sněhem a ledem a bez známek lidského života. Přesně tak by naše planeta vypadala, kdybychom o ono „zanedbatelné“ jedno procento plynů přišli.

Platí ale, že i dobrého může být příliš. Dnes čelíme novému typu skleníkového efektu – tzv. antropogennímu, tedy člověkem způsobenému skleníkovému efektu. Ten je důsledkem masivního spalování fosilních paliv a obrovského množství oxidu uhličitého, které se tím dostává do ovzduší. Právě tento dodatečný, lidskou činností vyvolaný skleníkový efekt narušuje křehkou rovnováhu zemského klimatu.