Stuffocation

Buďte upřímní: kolik věcí máte doma, které nikdy nepoužíváte? Pokud jste jako většina lidí, pravděpodobně hodně. Ať už jde o zbytečné úlovky z nedělního blešího trhu, nebo o další elektronické zařízení, které ve skutečnosti nepotřebujete, většina z nás trpí stejným problémem – „stuffocation“, doslova udušením věcmi.

Tento trend není ani zdaleka tak neškodný, jak by se mohlo zdát. Neustálé nakupování a hromadění věcí doma nejen ztěžuje udržování pořádku; jak uvidíte v těchto ukázkách, přemíra věcí může skutečně ohrozit i váš život.

Dlouhá léta byly materialismus a spotřeba vládnoucími doktrínami – nejen jako cesta k osobnímu štěstí, ale také jako motor, který pohání ekonomiku. To se však začíná měnit. Stále více lidí po celém světě hledá jiné způsoby života, které neznamenají trvalé uvěznění v kolotoči neustálé spotřeby.

Jak tyto alternativy vypadají a jaký by mohl být svět, v němž už neshromažďujeme stále další a další věci? Právě to vám tyto ukázky přiblíží. V tomto shrnutí se dozvíte, proč měl materialismus své zlaté časy, jak přimět lidi zaplatit 50 liber za promítání filmu a jak může ekonomika prosperovat i bez dnešních úrovní spotřeby.

Je váš sklep nebo komora přeplněná věcmi, které nikdy nepoužíváte? Máte zásuvky plné haraburdí, které sotva otevřete, protože jsou tak nacpané? Pokud ano, jste zavalení zásobami – a je velmi pravděpodobné, že vás všechny ty věci už dávno nedělají šťastnými.

Dlouho se všeobecně věřilo, že štěstí závisí na majetku a na tom, kolik toho člověk vlastní. Tyto časy jsou ale pryč: vlastnit stále víc věcí už pro nás nemá stejnou hodnotu. Ve skutečnosti „víc“ znamená hlavně víc věcí, které je třeba uklízet, organizovat a dělat si s nimi starosti. Materialismus se stal zahlcující.

V roce 1979 souhlasili čtyři z pěti lidí ve Spojeném království, Francii a Západním Německu s tvrzením, že materiální statky nás činí šťastnými. Dnes je to zhruba jeden ze dvou – přibližně polovina populace má tedy pocit, že věcí už je prostě moc.

Jak jsme se ale vůbec dostali k tomu, že jsme si věci tolik oblíbili? Naše mysl se vyvíjela v prostředí, kde hrozil nedostatek zdrojů, a proto bylo hromadění věcí důležité pro přežití. V dnešním světě hojnosti už se však této hrozby bát nemusíme – a měli bychom změnit způsob, jak o věcech přemýšlíme.

Důvodů, proč se od materialismu odvracíme, je víc. Když se zeptáte politologa nebo filozofa, dostanete různé odpovědi. Ochránci životního prostředí odmítají materialistické hodnoty ve prospěch ochrany planety; politologové upozorňují, že lidé se dnes méně soustředí na základní potřeby, jako je jídlo a přístřeší, a více na postmateriální hodnoty, jako je svoboda projevu; ekonomové zase zdůrazňují, že rostoucí náklady a stagnující příjmy nás činí méně materialistickými prostě proto, že máme méně peněz na nakupování.

Ať už se ale zeptáte kohokoli, je zřejmé, že sílí trend k nové představě štěstí – takové, která dává přednost prožitkům před vlastnictvím.

Dělají vám někdy starosti všechny ty hromady věcí, které vlastníte? A co když naopak nemáte to, co mají ostatní? Už jen představa, že byste měli všechny své věci roztřídit a zorganizovat, vás možná občas dohání k šílenství.

Nejste v tom sami. Jednoho dne si britský filozof Jeremy Bentham při ranní kávě všiml něčeho zvláštního: první šálek si opravdu vychutnal, ale druhý už ho tolik nenadchl. Ten pocit určitě znáte – malé množství něčeho je příjemné, ale i dobrých věcí může být příliš.

Materiální statky se staly náhražkou za naši touhu po smyslu a společenském postavení a konzumní kultura se proměnila v jakousi pseudonáboženskou víru. Jenže v době, kdy se tolik produktů vyrábí masově, ztratily tyto věci svůj význam – už nás nevzrušují ani neinspirují.

Ještě problematičtější je přímá souvislost mezi těmito produkty a úzkostí z postavení. Od roku 1979 se míra duševních onemocnění v rozvinutých zemích zdvojnásobila. Masový konzumerismus vede k masové depresi a naše narůstající hromady věcí se stávají přímou cestou k neštěstí.

A jako by nestačilo, že přispívají k duševním potížím, mohou nás přemíry věcí ohrožovat i fyzicky – někdy dokonce na životě. Každý zná někoho, kdo nikdy nic nevyhazuje a skladuje věci, které nikdy nepoužije, ve sklepě, na půdě nebo v garáži. Hromadění je překvapivě rozšířený problém; nové studie ukazují, že se týká dvou až šesti procent lidí v rozvinutých zemích.

A hromadění může být skutečně nebezpečné. Největší hrozbou při požáru je takzvaný flashover. Nastává ve chvíli, kdy se v uzavřeném prostoru nahromadí tolik tepla, že vše uvnitř najednou vzplane. Čím víc věcí doma máme, tím vyšší je riziko flashoveru – a tím rychleji může nastat.

Studie v Melbourne ukázaly, že před 30 lety docházelo k flashoveru zhruba 28 až 29 minut po vzniku požáru. Dnes je to kvůli množství věcí v našich domácnostech spíš tři až čtyři minuty.