Střevo

Jak byste reagovali, kdyby někdo u večeře začal mluvit o svém střevě a o své poslední stolici? Pravděpodobně by vás to dost znechutilo. Trávicí soustava zkrátka nebývá považována za vhodné téma zdvořilé konverzace.

Možná by ale měla být. Ukazuje se totiž, že naše střeva jsou mnohem fascinující než odpudivá. Ve skutečnosti patří k nejkomplexnějším a nejúžasnějším orgánům v našem těle.

Pokud patříte k těm, které jakákoli zmínka o trávení spolehlivě odradí, připravte se přehodnotit své představy – tyto úryvky vám pomohou naučit se „snášet“ vlastní střeva. Budeme sledovat kousek dortu na jeho cestě tělem a dozvíme se o střevech věci, které by vás možná nikdy nenapadly.

V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte:

• co přesně znamená intolerance laktózy,
• jak se podařilo u myší „vyléčit“ depresi,
• a jakým způsobem mikroby ovlivňují naše vědomí.

O vnitřním fungování naší trávicí soustavy obvykle moc nemluvíme. Mnoha lidem připadá toto téma přímo odporné. Přitom složité funkce střeva jsou spíš fascinující než nechutné a jako orgán je střevo krajně podceňované.

Zároveň bychom se všichni měli zajímat o to, co se v těle děje, když jíme. Většina lidí nemá tušení, co přesně se ve střevě – odborně v gastrointestinálním traktu – odehrává. Ano, všichni jsme už spláchli nepříjemný konečný produkt, který skončí v toaletě, ale jen málokdo z nás ví, jak důležitá práce k tomuto produktu vedla.

Existuje jedna část trávení, na kterou se soustředíme: počáteční fáze, kdy jídlo žvýkáme a vychutnáváme si jeho chuť. Zbytek procesu nás obvykle zajímá jen tehdy, když nastane problém, například zažívací potíže.

Jakmile sousto spolknete, jídlo vstupuje do oblasti hladké svaloviny, která pracuje mimo naši vědomou kontrolu. Trávicí soustava má totiž vlastní nervový systém, který jí umožňuje vykonávat všechny funkce nezávisle na naší vůli. Tato práce probíhá bez účasti vědomé mysli, což činí střevo zcela výjimečným lidským orgánem.

Dalším neuvěřitelným faktem je ohromné množství bakterií, které v našem střevě žijí. Celá trávicí soustava obsahuje až 100 bilionů bakterií. To představuje zhruba 99 procent všech mikroorganismů v našem těle. Samozřejmě, tyto bakterie také tělo opouštějí: v jednom gramu stolice je více bakterií než lidí na celé planetě.

Není se však za co stydět. Je to součást důležité a úžasné práce, kterou střevo každý den vykonává. Máme tendenci ji brát jako samozřejmost – přitom to, co naše střevo dělá pro naši mysl i tělo, je něco, za co bychom měli být opravdu vděční.

Pojďme obdivovat práci, kterou naše střevo vykonává, a sledujme kousek dortu na jeho cestě trávicí soustavou.

Tato cesta ve skutečnosti začíná ještě předtím, než si dáte první sousto. V našem příkladu začíná ve chvíli, kdy stojíte před pekárnou a poprvé zahlédnete dort ve výloze. Jak se na něj díváte, začnete si představovat jeho sladkou vůni a chuť a sbíhají se vám sliny. Neodoláte a rozhodnete se ho koupit.

Tento impuls nevzniká z ničeho – je to instinktivní reakce na pohled na lákavé jídlo. Zrak je s procesem přijímání potravy úzce spojen. Když vidíme něco, co chceme sníst, aktivují se slinné žlázy a zároveň se spouští tvorba žaludeční kyseliny, aby se trávicí soustava připravila na práci. Náš mozek nám možná našeptává, že bychom měli zhubnout a dortu se vyhnout, ale proti síle střevních instinktů bývá bezmocný.

Jakmile vstoupíte do obchodu, zapojí se čich, který vás přitáhne k této lákavé pochoutce ještě blíž. Drobné částečky vůně, které se z dortu uvolňují, putují vzduchem do vašich nosních dírek. Na nosní sliznici se rozpustí a signál putuje do mozku, kde ještě zesílí vaši touhu.

A pak už držíte dort v rukou. Jakmile začnete jíst, zapojují se ústa a chuť. Při žvýkání začnou pracovat jazyk a čelisti. Jazyk po rozmělnění sousta přitlačí potravu k patru a připraví ji na polknutí. Měkké patro a hltan uzavřou nosohltan a sousto vstoupí do jícnu.

V tu chvíli se kousek dortu dostává do zóny hladké svaloviny. A právě tady vstupuje vaše jídlo do říše nevědomých procesů.