Strach

V sedmdesátých letech pozvedl Bob Woodward laťku investigativní žurnalistiky ve Washingtonu, D.C., když se spojil s Carlem Bernsteinem a společně rozkryli aféru Watergate. Jejich práce sehrála klíčovou roli při zahájení procesu impeachmentu proti prezidentu Nixonovi, který nakonec vedl k jeho rezignaci.

Nyní Woodward zaměřil svou pozornost na Trumpovu administrativu. I když své zdroje nejmenuje, tvrdí, že jeho reportáže vycházejí ze stovek hodin rozhovorů se svědky a lidmi, kteří se událostí osobně účastnili. V tomto shrnutí se dozvíte o problémech, jimž tato administrativa čelí, a získáte přehled o mezilidských vztazích a mocenské dynamice v Bílém domě.

Zjistíte také, k jakému literárnímu velikánovi Trump přirovnal své tweety, který člen jeho kabinetu označil prezidenta za „morona“ a kolik hodin denně Trump obvykle sleduje kabelové zpravodajství.

V roce 2010 se Steve Bannon věnoval natáčení politických filmů na podporu Tea Party, pravicového populistického hnutí, které výrazně zamíchalo americkou politikou. Téhož roku vzal konzervativní komentátor David Bossie Bannona na schůzku s Donaldem Trumpem, který zvažoval kandidaturu na prezidenta za Republikánskou stranu. Bannon tehdy považoval setkání za zbytečné. Zároveň ho ale pobavilo sledovat, jak se Trump snaží pochopit, jak jeho minulost dárce Demokratické strany a podpora práva na potrat mohou ovlivnit jeho šance jako republikánského kandidáta.

Stejně jako mnohé další Bannon překvapilo, když Trump v roce 2016 skutečně získal republikánskou nominaci. V té době už Bannon řídil Breitbart News, internetovou platformu pro krajně pravicové politické komentáře. Dne 13. srpna 2016 mu zavolala Rebekah Mercerová, jedna z hlavních finančních podporovatelek Breitbartu. Bannon viděl, že Trumpova kampaň je v potížích – noviny toho rána ukazovaly, že Trump zaostává za Clintonovou o 20 procentních bodů, a množíly se zprávy o chaosu v jeho týmu.

Mercerová Bannonovi řekla, že tehdejší šéf Trumpovy kampaně Paul Manafort je „katastrofa“. Poradila mu, aby se s Trumpem sešel a pokusil se „potápějící se loď“ zachránit. Věděla, že Trump není pro Breitbart cizí, že má Bannona rád a respektuje ho – a především, že Bannon je jedním z mála lidí, které Trump skutečně poslouchá.

Pozoruhodné je, že pouhých 85 dní před volbami Bannon do kampaně nastoupil a přinesl jí tolik potřebné zaměření. Předložil jednoduchý, snadno sledovatelný plán soustředěný na tři témata: imigraci, pracovní místa a zahraniční války. Bannon viděl, že právě v těchto oblastech se Trumpovy postoje nejvíce liší od Clintonové. Ta byla podle něj měkká v otázce imigrace, představovala globalistický přístup, který by vedl ke ztrátě pracovních míst ve prospěch zahraniční konkurence, a patřila k establishmentu odpovědnému za přílišnou vojenskou angažovanost v zahraničí. To byly tři pozice, které podle Bannona nemohla přesvědčivě obhájit – a pokud na ně Trump bude neustále tlačit, má reálnou šanci vyhrát.

A skutečně, Bannon se nemýlil. Přesto byl i Trump výsledkem voleb zaskočen. Nestrávil prakticky žádný čas přípravou přechodového týmu ani přemýšlením o zhruba 4 000 pozicích, které bude třeba po vítězství obsadit. Jak Bannon poznamenal: Clintonová strávila přípravou na prezidentský úřad celý život; Trump tomu nevěnoval ani vteřinu.

Během kampaně fungoval jako spojka mezi Trumpovým týmem a Republikánským národním výborem Reince Priebus, který se později stal šéfem kanceláře Bílého domu. To však byla jen jedna z mnoha klíčových pozic, které bylo potřeba obsadit.

Na post ministra obrany Trump upřednostňoval penzionovaného generála Jima „Mad Dog“ Mattise, i když tento výběr se nelíbil Stevu Bannonovi, který do administrativy vstoupil v nově vytvořené funkci „hlavního stratéga“. Bannon byl zásadně proti každému, kdo v jeho očích působil byť jen trochu globalisticky. Ačkoli byl Mattis z Obamovy administrativy odvolán kvůli příliš agresivnímu přístupu k politice na Blízkém východě, Bannon ho považoval za příliš liberálního a globalistického v otázkách sociální politiky.

Trump však slíbil, že zlikviduje ISIS, a Mattis prohlásil, že věří ve „válku zničení“, nikoli ve válku vyčerpání – což Trumpovi velmi imponovalo.

Na post ministra zahraničí si Trump vybral Rexe Tillersona, bývalého generálního ředitele ropného gigantu ExxonMobil. Trump chtěl v administrativě lidi, kteří umějí uzavírat dohody, a Tillerson měl za sebou dlouhou historii miliardových kontraktů po celém světě. V roce 2013 ho dokonce Vladimir Putin vyznamenal ruským Řádem přátelství za podnikání v Rusku.

Pro svůj ekonomický tým Trump povolal dva bývalé vysoce postavené manažery renomované investiční banky Goldman Sachs. Steva Mnuchina, někdejšího manažera hedgeového fondu, jmenoval ministrem financí a Garyho Cohna, bývalého prezidenta Goldman Sachs, šéfem Národní ekonomické rady.

Trump si vybral také dalšího člověka, kterého dříve odvolal Barack Obama – Mikea Flynna – jako svého poradce pro národní bezpečnost. Řada členů Trumpova kabinetu nakonec rezignovala, ale Flynn byl první. Odešel poté, co vyšlo najevo, že ještě před nástupem do funkce jednal o sankcích s ruským velvyslancem.

Jedním z lidí, kteří se Flynnovým případem zabývali, byl ředitel FBI James Comey. Trump pro něj nebyl neznámou osobou. Ještě před inaugurací dostal Trump zpravodajský brífink od Comeyho a dalších dvou mužů – Jamese Clappera, ředitele národního zpravodajství, a Johna Brennana, ředitele CIA. Jedním z hlavních témat tohoto brífinku byly důkazy o organizovaném ruském vměšování do voleb v roce 2016, včetně hackerského útoku na Demokratický národní výbor.

To, co Trumpa skutečně otřáslo, však bylo něco jiného: Comey mu sdělil, že existují zpravodajské informace shrnuté v dokumentu známém jako Steeleův spis, podle nichž má ruská vláda kompromitující materiály z roku 2013 o Trumpově chování s dvěma prostitutkami v moskevském hotelu.