Štěstí v hledání

Kniha Štěstí v hledání oslovuje nadčasovou lidskou potřebu sebereflexe, ale její poselství je dnes ještě aktuálnější – v době, kdy tolik lidí bezmyšlenkovitě následuje dav a vydává se po tradiční trase škola–práce–rodina. Autor vybízí čtenáře, aby si určili vlastní směr a věnovali se svému skutečnému povolání.

Mimo jiné se dozvíte, proč někdo strávil 100 dní cíleným vyhledáváním odmítnutí, proč může být smysluplnější uvařit jídlo z každé země světa, než navštívit jen jednu z nich, a také kolik může stát cesta kolem celé planety.

Jak spolu souvisí plavba kolem světa a rok života na stromě? Mnohem víc, než byste čekali. Obě situace jsou totiž výpravami.

Výprava je cesta, která směřuje k určitému cíli, jenž člověku dodává pocit živosti a naplnění. Jejím klíčovým rysem je, že v sobě vždy nese různé výzvy.

Skvělým příkladem výpravy je příběh Toma Allena. Byl to mladý britský absolvent, který odmítl vysněnou práci, aby se vydal na cyklistickou cestu kolem světa, přestože byl nezkušený jak jako cyklista, tak jako cestovatel. Na své cestě čelil mnoha překážkám: jednou byl nucen projít súdánskou pouští bez mapy, jindy onemocněl malárií. Allen se však každé výzvě postavil a svou výpravu nakonec dokončil. Když se po roce vrátil do Anglie, už to nebyl ten naivní mladík, který kdysi odjížděl.

Pokud vám jeho zkušenost zní lákavě, není to náhoda – touhu vydat se na výpravu sdílí mnoho lidí. U některých se tato touha objeví jako reakce na vnější okolnosti, které nemohou ovlivnit. To byl případ Sandi Wheaton. Poté, co byla propuštěna z práce v General Motors, se vydala na cestu po Route 66, aby ji zdokumentovala.

U jiných, jako je Laura Dekker, pramení výprava z touhy po seberealizaci a objevování. Dekker se narodila na lodi a celý život strávila na moři. Od deseti let plánovala, že se stane nejmladším člověkem, který sám obepluje svět na plachetnici. Když se jí lidé ptali na motivaci, odpovídala: „Prostě jsem milovala moře a chtěla jsem to udělat pro sebe.“

Další lidé se vydávají na výpravu proto, aby se postavili za své přesvědčení. Miranda Gibson například strávila více než rok v koruně stromu v Tasmánii na protest proti nelegální těžbě dřeva.

Výpravy tedy obvykle vyrůstají z hlubokých, těžko potlačitelných myšlenek nebo tužeb a jejich cílem bývá přinést prospěch buď samotnému člověku, nebo širšímu světu.

Bob Dylan v jednom rozhovoru pro časopis Rolling Stone řekl, že „každý má své povolání“ – tedy vnitřní vášeň, která ho vede na jeho osobní cestě.

Může to být třeba pocit „vítězství“, když se vám podaří sehnat dokonalý kus tuňáka – jako v případě Jiroa Ona, majitele vyhlášené suši restaurace v Tokiu. Nebo se vám možná rozbuší srdce pokaždé, když uvidíte historický vlak. Ať už je to cokoli, pokud vás něco zcela pohltí, je to dobrý kandidát na vaši životní výpravu.

Najít vlastní vášeň ale není vždy snadné; někdy potřebujeme spouštěcí událost, která nás přiměje jednat. Mnohé výpravy se rodí z nespokojenosti. Autor to shrnuje do jednoduché rovnice:

nespokojenost + velký nápad + ochota jednat = nové dobrodružství.

Například Juno Kim měla stabilní práci inženýrky v Jižní Koreji, přesto byla se svým životem nespokojená a nešťastná. Její velký nápad? Všechno opustit a vydat se na cesty. V té době byli většinou batůžkáři ze Západu, ale ona byla ochotná stereotyp prolomit. Vzala svůj život do vlastních rukou, vyrazila na dobrodružnou cestu a nakonec se stala hlasitou zastánkyní asijských cestovatelek.

Někdy výpravu spustí rostoucí uvědomění si vlastní smrtelnosti. Jakmile začnete přemýšlet o konci života, můžete mít tendenci žít každý den, jako by byl poslední. To byl případ nadšené ornitoložky Phoebe Snetsinger. Když jí diagnostikovali melanom a lékaři jí dali rok života, uvědomila si, kolik věcí ještě chce stihnout. Naplánovala si cesty po celém světě a nakonec vytvořila světový rekord v počtu druhů ptáků, které dokázala identifikovat.

Výpravy tedy vznikají ve chvíli, kdy se vnitřní volání setká s vnějším impulsem.