Šťastnější

Většina lidí na Západě nikdy neměla lepší podmínky. Máme kvalitnější stravu, vyšší příjmy a díky internetu jsme lépe informovaní než kterákoliv předchozí generace. Přes toto bohatství a pohodlí nám však chybí něco zásadního: štěstí.

V celém západním světě je mnoho lidí nespokojených se svým životem. Mnozí dlouho a usilovně hledají cestu z této nespokojenosti – a řada z nich ji nikdy nenajde.

Právě tady přichází ke slovu tato kniha. Vysvětluje, co přesně štěstí je a jak ho můžeme nacházet. Pokud nejste spokojeni se svou současnou situací, čtěte dál a zjistíte, jak změnit své myšlení a najít odpovědi na své problémy.

V tomto shrnutí se dozvíte, proč byste se měli učit tak, jako když milujete; proč by byl život bez emocí nesnesitelně nudný; a proč je „smysl“ nepostradatelnou součástí šťastného života.

Většina lidí zná klasické motto, které proslavil zpěvák Bobby McFerrin: „Nebuď smutný, buď šťastný.“ Přemýšleli jste ale někdy o tom, proč lidé považují štěstí za tak cenné?

Začněme tím, že většina z nás vnímá štěstí jako plnohodnotný životní cíl. Když se vás někdo zeptá, proč něco děláte, a vy odpovíte, že vás to dělá šťastnými, je tato odpověď sama o sobě dostačující a není třeba ji dál obhajovat. Všechny ostatní cíle – sláva, peníze, moc, respekt či cokoliv jiného – jsou ve srovnání se štěstím až druhotné. Štěstí je konečný cíl.

Kdybyste řekli, že něco děláte kvůli penězům, někdo se může zeptat: „A proč potřebuješ peníze?“ Jinými slovy, ať už lidé usilují o peníze nebo o jakýkoli jiný vnější cíl, v konečném důsledku jsou tyto cíle jen prostředkem na cestě ke štěstí.

Představte si například člověka, který chce vydělávat víc, aby mohl častěji jezdit na surfovací dovolené a koupit si špičkový podvodní fotoaparát. Pro něj jsou peníze pouze nástrojem k získání věcí, které mu přinášejí radost.

Nahlížet na štěstí jako na konečný lidský cíl není nic nového. Filosofové se tímto tématem zabývají po staletí. David Hume, britský filosof 18. století, tvrdil, že veškeré lidské snažení – od umění přes vědu až po právo – existuje v zásadě proto, aby lidem umožnilo dosáhnout štěstí.

Štěstí navíc úzce souvisí s úspěchem. Výzkum psychologů Sonji Lyubomirsky, Eda Dienera a Laury Kingové ukázal, že šťastní lidé dosahují lepších výsledků v různých oblastech života – ve vztazích, ve zdraví i ve finanční oblasti.

Jak je to možné? Jedním z vysvětlení je, že lidé s pozitivním pohledem na svět ho vnímají jako v zásadě přátelské a příznivé místo. Díky tomu jsou otevřenější dobrým věcem, které se jim dějí.

Ať už tedy vnímáte štěstí jako cíl sám o sobě, nebo jako krok na cestě k úspěchu, jedno je jisté: stojí za to o něj usilovat.

Štěstí je zásadní – ale co to vlastně je? Vychází ze dvou hlavních složek: z prožívání pozitivních emocí a z vnímání vlastního života jako smysluplného. Jinými slovy: z potěšení a ze smyslu.

Potěšení je emoce, která tvoří základ motivace, a tím i našeho úsilí o štěstí. Bez emocí bychom neměli chuť dělat vůbec nic. Emoce nás jednoduše pohánějí vpřed.

Není náhoda, že slovo „emoce“ pochází z latiny: předpona e‑ znamená „ven, pryč“ a sloveso movere „pohybovat se“. Emoce nás tedy doslova vyvádějí ze strnulosti, posouvají nás novými směry a podněcují k činu.

Pomyslete třeba na žárlivost – silnou emoci, která může lidi hnát k tomu, aby se vyrovnali nebo překonali ostatní. Nebo na vzrušení, které nás vede k činnostem, jež nám zvedají adrenalin.

Ze všech lidských emocí vyzdvihuje psycholog Nathaniel Branden právě potěšení jako nejdůležitější prvek spokojeného života. Lidé, jejichž život postrádá příjemné okamžiky, jednoduše nemají motivaci, kterou ke štěstí potřebují.

Potěšení ale samo o sobě nestačí. Naplněný život závisí na propojení potěšení a smyslu. Užívat si extázi může být nesmírně příjemné, ale pokud v ní nenacházíme hlubší význam, sama o sobě nás šťastnými neudělá.

Abychom byli skutečně šťastní, musíme usilovat o zážitky, které jsou zároveň příjemné a osobně smysluplné. Ať jsou naše cíle jakkoli ušlechtilé, opravdové štěstí přinesou jen tehdy, pokud splňují obě tato kritéria.

Představte si například bankéřku, která se ve své profesi cítí naplněná a šťastná, protože ví, proč si tuto dráhu zvolila. Její život může být smysluplnější a duchovně bohatší než život kněze, který vstoupil do církve jen kvůli tlaku rodičů.