Šťastně až do smrti

Všichni jsme ovlivňováni společenskými příběhy – široce přijímanými očekáváními o tom, jak bychom měli žít své životy. Očekává se od nás, že budeme chtít být úspěšní, bohatí a dobře vzdělaní. Svatba a založení rodiny jsou považovány za základní a nezbytný předpoklad životního úspěchu. Rozhodnutí zůstat bezdětný – nebo ještě hůř, být nevěrný – je vnímáno jako podivná či dokonce hanebná volba.

Společenské příběhy mohou být užitečné, protože nám usnadňují orientaci v matoucím světě. Stejně tak nás ale mohou od štěstí odvádět tím, že nás tlačí k naplňování určitých očekávání, místo abychom naslouchali vlastním pocitům a zkušenostem.

Mnoho lidí splnilo všechna společenská očekávání – zastávají vedoucí pozice v úspěšných firmách, tvrdě pracují, berou se a zakládají rodiny – a přesto jsou hluboce nešťastní. Možná je tedy na čase podívat se na společenské příběhy, které ovlivňují naše životní rozhodnutí, kritičtěji.

V tomto shrnutí uvidíte, jak často jsou věci, o nichž máme pocit, že bychom je „měli“ dělat, ve skutečnosti receptem na neštěstí. Pochopíte, jak mohou vznikat šťastnější životy, když se řídíme vlastní zkušeností a intuicí místo společenských očekávání. Dozvíte se, proč jsou lidé v manželství zhruba stejně šťastní jako ti rozvedení; proč mají sekretářky vyšší životní spokojenost než bohatí generální ředitelé, jimž slouží; a také proč máte méně svobodné vůle, než si myslíte.

Říká se, že peníze hýbou světem. Snaha zbohatnout je bezpochyby hluboce zakořeněná v současné společnosti. Průzkum Pew Research Center z roku 2008 zjistil, že „být bohatý“ je důležité pro více než polovinu Američanů. A průzkum American Heartland Monitor z roku 2014 ukázal, že polovina Američanů souhlasí s tvrzením, že bohatství není jen důležité, ale je skutečnou podmínkou dobrého života. Ve Spojeném království pak každoročně Sunday Times zveřejňuje žebříček nejbohatších lidí.

Ve skutečnosti ale hromadění stále většího množství peněz není zárukou šťastného života. Máme k tomu dobrá data z Amerického průzkumu využití času (American Time Use Survey). Ten se ptá přibližně 20 000 lidí na otázky týkající se štěstí, smysluplnosti, stresu a únavy spojené s každodenními činnostmi.

Výsledky ukazují, že štěstí roste spolu s příjmem jen do určitého bodu, ale poté, jak lidé bohatnou, opět klesá. Nejvyšší úroveň štěstí vykazují Američané s příjmem mezi 50 000 a 75 000 dolary ročně. Lidé s příjmem 100 000 dolarů nejsou šťastnější než ti, kteří vydělávají 25 000 dolarů, a obě tyto skupiny jsou méně šťastné než ti, kteří spadají do „příjemného pásma“ 50 000 až 75 000 dolarů.

Možná bychom se tedy místo honby za stále vyššími příjmy měli zaměřit na „dostatečné“ pásmo 50 000 až 75 000 dolarů. Pro většinu lidí by to znamenalo zvýšení příjmu, ale zároveň tato data ukazují, že velké bohatství vás šťastnějšími neudělá. Platí to tím spíše, že vztah mezi bohatstvím a štěstím je silně ovlivněn srovnáváním.

Studie z roku 2007 od Boba Franka, odborníka na status a spotřebu, ukázala, že většina lidí by byla raději, kdyby žila v domě o rozloze 3 000 čtverečních stop obklopeném domy o rozloze 2 000 čtverečních stop, než v domě o rozloze 4 000 čtverečních stop obklopeném domy o rozloze 6 000 čtverečních stop. Většina z nás se v tom snadno pozná. Možná jste měli radost z bonusu 500 dolarů v práci. Pak zjistíte, že kolega dostal 1 000 dolarů – a vaše radost se rázem mění v rozhořčení.

Být bohatý tedy není cestou ke štěstí, zvlášť pokud jste obklopeni lidmi, kteří jsou stejně bohatí nebo bohatší než vy. A jak uvidíme, totéž, co platí pro peníze, platí i pro úspěch.

Je pro vás úspěch důležitý? Na začátku kariéry většina z nás odpoví „ano“. Přibližně dvě třetiny lidí ve věku 18 až 34 let ve Spojených státech uvádějí, že být úspěšný a dobře placený je buď „velmi důležité“, nebo dokonce „jedna z nejdůležitějších věcí“ v životě. Málokdo sní o průměrnosti nebo touží po životě, který se jen tak vleče.

Mnoho lidí však význam úspěchu, uznání a společenského statusu přeceňuje – a to na úkor svých skutečných prožitků a každodenní spokojenosti v práci. Mnozí z nás znají lidi, kteří jsou ve své roli nešťastní, ale přesvědčili sami sebe, že jejich práce je „dobrá“, protože je prestižní.

Autor například vedl rozhovor s přítelkyní, která pracuje pro velmi renomovanou mediální společnost. Nějakou dobu si stěžovala, jak je nešťastná – na své nadřízené, kolegy i dojíždění. Na konci svého výlevu pak bez sebemenší ironie dodala: „Samozřejmě je skvělé mít práci v tak prestižní firmě.“

Existují přitom jasné důkazy, že společensky vysoce ceněné profese nejsou nutně těmi nejšťastnějšími. Společenské normy by řekly, že být právníkem je lepší práce než být květinářem. Průzkum City & Guilds z roku 2012 však zjistil, že plných 87 procent květinářů uvedlo, že jsou v práci šťastní, zatímco u právníků to bylo jen 64 procent.

Studie think-tanku The Legatum Institute z roku 2014 se zaměřila na to, které profese jsou nejlépe placené a které přinášejí nejvyšší životní spokojenost. Zjistila, že generální ředitelé, ačkoliv jsou extrémně dobře placení, nejsou šťastnější než jejich sekretářky.

Co tedy můžeme udělat pro zvýšení štěstí v práci? Jedním z dobrých kroků by mohlo být přestat pracovat tak mnoho. Americký průzkum využití času ukazuje, že nejvyšší úroveň štěstí a pocitu smyslu mají lidé, kteří pracují 21 až 30 hodin týdně. Neštěstí roste, pokud pracujete více – ale také pokud pracujete méně.

Stejně jako u peněz se tedy zdá, že i v případě úspěchu je pro šťastný život nejlepší přístup „tak akorát“. Měli bychom si uvědomit, že stoupání po kariérním žebříčku sice může znamenat více peněz, statusu a respektu, ale nemusí z vás udělat šťastnějšího člověka.