Start-up jako vy

V minulosti měla kariéra vzdělaného člověka obvykle poměrně předvídatelný průběh. Bylo to, jako když nastoupíte na eskalátor: člověk začínal na juniorské pozici ve velké organizaci a postupně se vypracovával výš, získával větší senioritu i příjem, jak roky plynuly.

Dnes se však – kvůli makroekonomickým faktorům, jako jsou globalizace a technologický pokrok – tento kariérní eskalátor v podstatě zastavil na všech úrovních. Do důchodu odchází méně lidí, nových juniorských míst je minimum a zaměstnanci ve středním managementu čekají na povýšení, které možná nikdy nepřijde. Pokud váš kariérní plán stále spoléhá na tento eskalátor, měl by se vám v hlavě rozezvučet alarm.

Naštěstí lze profesně uspět i bez něj. Start-upy vždy žily v prostředí nejistoty a rychlých změn – a právě proto dnes potřebujete na svůj profesní rozvoj uplatnit start-upové myšlení.

Nejdůležitější lekcí je schopnost přizpůsobit se a zůstat bdělý: považujte se neustále za „beta verzi“, tedy za práci v procesu, která se chce učit a rozvíjet. Dávejte přednost příležitostem, kde se něco naučíte. Příliš často „20 let zkušeností“ ve skutečnosti znamená jeden rok zkušeností zopakovaný dvacetkrát. V režimu trvalé betaverze by měl být každý rok plný nových výzev a posunů.

Pohodlná korporátní práce na kariérním eskalátoru se může zdát jako nízké riziko, ve skutečnosti však vaše dlouhodobé riziko zvyšuje. Pokud jste zvyklí se neustále přizpůsobovat, neublíží vám ani dramatické změny – vždy dopadnete na nohy. Jestliže ale jen pasivně stojíte na kariérním eskalátoru, může propuštění nebo jiná nečekaná událost znamenat katastrofu.

Pamatujte tedy: osvojte si start-upové myšlení, pokud chcete uspět v dnešním turbulentním profesním světě.

O všechno, co má ve světě hodnotu – ať už jde o zákazníky, pracovní příležitosti nebo atraktivní partnery – se vždy vede soutěž. Stejně jako si start-up musí najít konkrétní výhodu oproti konkurentům, i vy potřebujete objevit svou vlastní konkurenční výhodu.

Silná konkurenční výhoda vychází z průsečíku tří sil:

Za prvé jsou to vaše aktiva – tedy to, čím disponujete právě teď. Patří sem tvrdá aktiva, jako jsou peníze, ale i měkká aktiva, například vaše dovednosti, zkušenosti a vzdělání. Tato aktiva se v čase vyvíjejí a jejich síla je vždy relativní vůči ostatním. Proto byste měli vyhledávat oblasti a trhy, kde vaše aktiva vyniknou víc než aktiva konkurence.

Druhou silou jsou vaše aspirace a hodnoty. Měly by odrážet vaše základní přesvědčení a představu o vlastní budoucnosti. Někdo by řekl vaše vášně – a ty jsou pro úspěch klíčové. Člověk, který je pro svou práci skutečně zapálený, téměř vždy předstihne a „přežije“ někoho, kdo tak zapálený není.

Třetí silou jsou tržní reality, tedy to, co svět kolem vás skutečně potřebuje a za co je ochoten platit. Vaše konkurenční výhoda vám nebude k ničemu, pokud o ni nikdo neprojeví zájem. Na druhou stranu správně zvolená výhoda vám umožní využít stejné tržní trendy a technologické změny, které jiné ohrožují.

U každého člověka se tyto tři síly neustále mění – a navíc je nikdy nepoznáme úplně přesně. Například jen málokdo z nás opravdu ví, co ho doopravdy vášnivě zajímá. Nejlepší, co můžete udělat, je formulovat si o těchto třech oblastech pracovní hypotézy a průběžně je upravovat podle toho, jak postupujete dál.

Než se Flickr stal obrovsky úspěšnou službou pro sdílení fotografií, byl to původně online multiplayerová hra, která jen obsahovala oblíbenou funkci pro sdílení fotek. Než se Sheryl Sandberg stala provozní ředitelkou (COO) Facebooku, pracovala ve Světové bance, na americkém ministerstvu financí a dokonce u úhlavního konkurenta – ve společnosti Google.

Na první pohled vypadají přechody jak u Sheryl, tak u Flickru téměř náhodně. U mnoha výrazných profesionálů a úspěšných start-upů je však podobné „cikcak“ kariéry běžné.

Je důležité vytvářet plány, které odpovídají vaší konkurenční výhodě. Jenže se neustále mění nejen svět kolem vás, ale i vaše vlastní porozumění tomu, co vás zajímá a pro co hoříte. Proto musíte své plány průběžně přizpůsobovat.

Nejlépe toho dosáhnete pomocí tzv. ABZ plánování, kdy si vytváříte několik plánů najednou:

Plán A je to, co děláte právě teď. Měl by odrážet to, co v současnosti považujete za svou konkurenční výhodu. Jak se učíte nové věci, děláte drobné úpravy, ale v zásadě jde o stabilní směr. Dobrý plán A je všestranný a flexibilní, takže z něj může vyrůst mnoho různých plánů B.

Plán B je varianta, na kterou můžete „přepivotovat“, pokud se ukáže jako atraktivnější příležitost. Obvykle s plánem A nějak souvisí, takže si můžete nechat jednu nohu v prostředí, které už znáte. Jakmile na plán B skutečně přejdete, stává se z něj váš nový plán A – a vy si k němu musíte znovu definovat nový plán B.

Plán Z je vaše záchranná varianta, jakási pojistná síť – například dočasné bydlení u rodičů nebo návrat k práci, kterou máte jistou. Je to něco, o co se můžete opřít, pokud všechno ostatní selže. Právě existence plánu Z vám dodává sebevědomí přejít na plán B s vědomím, že neskončíte „na dlažbě“.