Společnost jednoho

Když se mluví o úspěchu v podnikání, většině lidí se vybaví velké věci: velké firmy, velké produkty a velcí generální ředitelé – Amazon, iPhone nebo Bill Gates. Uvažovat o úspěchu tímto způsobem ale může působit spíš odrazujícím a zastrašujícím dojmem. Šance, že založíte dalšího obřího hráče v oboru, vytvoříte další virální produktový hit nebo se stanete zakladatelem startupu s miliardovým obratem, jsou totiž docela malé.

Ale opravdu chcete být tak velcí? Chcete, aby se váš život točil kolem vydělávání peněz, hledání nových trhů a řízení stále větších organizací? Nebo byste raději měli možnost užívat si nezávislost vlastního podnikání, aniž byste museli obětovat život na oltář představy, že „čím větší, tím lepší“?

Raději byste pracovali omezený počet hodin ročně a zbytek času věnovali tomu, co vás skutečně zajímá – rodině, cestování nebo koníčkům? Pokud vás tyto otázky přivedly k myšlence přemýšlet o úspěchu v menším měřítku, jsou tyto úryvky určeny právě vám.

Dozvíte se v nich, jak proměnit vedlejší činnost v ziskovou, udržitelnou malou firmu, jak najít ve své práci pocit spokojenosti a jak toho všeho dosáhnout, aniž byste na začátku potřebovali hromady peněz.

Etos moderního kapitalismu lze shrnout jedním slovem: „víc“. Na jedné straně ekonomické rovnice stojí průměrný spotřebitel, který neustále hledá, co by si mohl koupit – ať už jde o produkty, nebo služby. Na druhé straně je průměrná firma, která se snaží prodat víc produktů a služeb, aby zvýšila své zisky. Jakmile dosáhne jednoho cíle v tržbách, stanoví si další, ještě vyšší – milion dolarů, pak deset milionů a tak dál. Stručně řečeno, nikdy to není dost. Spotřebitelé i podniky jsou – obecně vzato – poháněni nenasytnou touhou po stále větší spotřebě a růstu. Existují však výjimky.

K chorálu spotřebitelů, kteří se snaží omezit svou spotřebu, se začínají přidávat i některé firmy, které také říkají „dost“. Místo nekonečné expanze hledají stabilnější, uspokojivější a udržitelnější přístup k růstu. Díky vědomé sebekontrole mohou usilovat o finanční cíl, který obrací tradiční korporátní model vzhůru nohama. Tento cíl je jednoduchý: vydělat právě tolik, aby si majitelé a zaměstnanci mohli zajistit takovou míru pohodlí, autonomie a volného času, jakou chtějí mít ve svém životě.

Když se firmy soustředí na tuto touhu, mohou se začít točit kolem lidí, kteří je vedou, místo aby se tito lidé točili kolem firmy. Jednotlivec se stává měřítkem podniku – jednotkou jedna. Ať už jde o jediného majitele, malý tým, nebo několik stovek zaměstnanců, můžeme takové podniky nazývat „společnostmi jednoho“. Paradoxně, zatímco většina firem si stanovuje stále ambicióznější růstové cíle, společnosti jednoho si naopak určují pevné limity růstu, aby zůstaly malé.

Například Sean D’Souza vede společnost jednoho s názvem Psychotactics, která poskytuje konzultační služby. Svůj růstový limit si stanovil na 500 000 dolarů ročně v čistém zisku. I když by mohl vydělávat víc, vědomě se rozhodl firmu omezit právě na tuto úroveň.

Proč ne víc? Jak říká slavný výrok rappera Notorious B.I.G.: „víc peněz, víc problémů“. Obecně platí, že vyšší zisky vyžadují víc výroby, prodeje a zákazníků, což zase znamená víc zaměstnanců, infrastruktury a byrokracie. To vede k většímu vyčerpání, většímu dohledu a delší pracovní době – a tedy k menšímu pohodlí, menší autonomii a méně volnému času. A to popírá samotný smysl existence společnosti jednoho.

D’Souza raději tráví čas se svými dětmi a bere si tříměsíční dovolené. Pokud to cítíte podobně, společnost jednoho může být řešením i pro vás.

„Společnost jednoho“ může znít jen jako honosnější označení pro malý podnik nebo freelancera – mezi těmito třemi formami samostatné výdělečné činnosti však existují důležité rozdíly.

Když malá firma zůstává malá, bývá to často vnímáno jako omezený úspěch. Některým malým podnikům to nevadí, ale mnohé by rády rozšířily své aktivity, zvýšily zisky a uspěly podle logiky „větší je lepší“. Kdyby měly příležitost vyrůst, většina z nich by ji bez váhání využila.

Naproti tomu společnosti jednoho by takové příležitosti odmítly, pokud už dosáhly svého růstového limitu. Pro ně není zůstávat malý známkou neúspěchu; je to součást jejich vlastní definice úspěchu: dosáhnout a udržet si předem stanovenou úroveň příjmu.

Malý podnik a společnost jednoho však mají jednu důležitou věc společnou: obě usilují o zisk. Investují určitý čas nebo peníze do svého provozu a pokud vše jde dobře, získají z něj nakonec víc peněz, než do něj vložily. Obvykle to vyžaduje počáteční vynaložení práce. U společnosti jednoho to může znamenat navrhování triček, vývoj softwaru nebo tvorbu online kurzu. Jakmile jsou produkty hotové, může firma začít inkasovat peníze, aniž by bylo nutné odvádět další zásadní práci – zejména pokud jde o digitální produkty, které lze replikovat prakticky bez dodatečného úsilí.

Freelancer naproti tomu obvykle přestává vydělávat ve chvíli, kdy přestane pracovat. Dostává zaplaceno buď hodinově, nebo za konkrétní zakázku, jejíž dokončení vyžaduje určitý čas. V každém případě platí, že jeho čas jsou peníze – a peníze vyžadují čas. Na rozdíl od společnosti jednoho freelancer obvykle nemá možnost dál profitovat z jednou vytvořeného „produktu“ poté, co práci dokončí.

Například freelance webdesignér nenavrhne jedny webové stránky a pak je neprodává desítkám zákazníků; uzavírá vždy jednorázovou zakázku s konkrétním klientem. Jakmile je hotovo, je hotovo a on přechází k dalšímu klientovi nebo projektu. Majitel společnosti jednoho může mezitím klidně surfovat, zatímco mu stále chodí peníze za práci, kterou odvedl před měsíci.

Freelancing je tedy něco jiného než provozování společnosti jednoho – ale může být dobrým odrazovým můstkem, jak se k ní dopracovat, jak uvidíme v další části.