Spojeni

Někteří z vás možná znají Coryho Bookera jako jednoho z demokratických kandidátů v prezidentských volbách v roce 2020. Jeho život a politická kariéra jsou však všechno, jen ne běžné. Ať už odmítal lukrativní pracovní nabídky, aby mohl pracovat pro neziskovou organizaci v těžké části New Jersey, bydlel ve stanu na dvoře bytového komplexu, dokud starosta nezačal brát stížnosti nájemníků vážně, nebo objížděl město a osobně pomáhal drogovým dealerům najít legální a bezpečnou práci, vždy se stavěl do první linie boje za spravedlnost.

Během svého působení jako zastupitel, starosta a později senátor za stát New Jersey získal Booker cenné poznatky o tom, jak vláda na všech úrovních funguje – a jak často nefunguje. Zároveň si vytvořil jednoduchou, ale silnou životní filozofii, zakořeněnou v hodnotách, které mu byly vštěpovány v dětství a které se upevnily jeho zkušenostmi.

Booker je přesvědčen, že ve Spojených státech – v zemi, která se stále více tříští do znepřátelených táborů – vede jediná cesta vpřed přes schopnost vidět skrz naše rozdíly a znovu se stát sjednoceným národem. Teprve když si dokážeme vymezit společnou půdu, můžeme pracovat pro společné dobro.

V tomto shrnutí se dozvíte mimo jiné:

• proč by mělo být bydlení považováno za základní lidské právo,
• jak se stalo, že Amerika přišla o někdejší prvenství v kvalitě infrastruktury,
• a co Booker nazývá „konspirací lásky“.

Senátor za stát New Jersey Cory Booker prožil celý život jako černý Američan. O to víc ho překvapilo, když zjistil, že jeho původ je mnohem pestřejší. Jak to bývá, když se člověk opravdu ponoří do svých kořenů, i výzkum Bookerova rodokmenu odhalil složitou genetickou síť. Je potomkem otroků i otrokářů, původních obyvatel Ameriky i bílého muže, který bojoval v roce 1836 v kríkské válce a podílel se na vyhánění domorodých obyvatel z jejich země. Jinými slovy, jeho předci proti sobě doslova stáli na bojišti.

Díky testu DNA Booker vypátral a setkal se s bílým mužem, o němž by ho nikdy nenapadlo, že s ním může být příbuzný – ve skutečnosti však sdíleli společného prapradědečka. Když si s tímto mužem potřásl rukou, hluboce v něm zarezonovalo něco, co mu rodiče opakovali už v dětství: zlepšování světa začíná tím, že odložíme rozdíly, o nichž si myslíme, že nás oddělují. Abychom našli společnou řeč, musíme pochopit, že jsme všichni propojeni.

Bookerovi rodiče, Carolyn a Cary, dbali na to, aby tuto lekci svým synům předali – i proto, že bez pomoci židovského právníka Arthura Lesemanna by se život celé rodiny vyvíjel úplně jinak.

Když se Bookerovi rodiče poprvé stěhovali do New Jersey, opakovaně jim bránili v koupi domu v čistě bílé čtvrti, kde chtěli žít, přestože taková diskriminace už byla formálně nezákonná. Vždy stejný scénář: Bookerovi si dům prohlédli, podali nabídku – a vzápětí se dozvěděli, že nemovitost byla prodána někomu jinému nebo stažena z trhu.

Naštěstí Arthur Lesemann, inspirovaný historickým pochodem z Selmy, začal dobrovolničit v Radě pro spravedlivé bydlení. Věřil, že všichni sdílíme společný osud. S jeho právní pomocí se Bookerovým podařilo uskutečnit akci s nastrčeným párem. Do domu, o který měli zájem, poslali bílý pár. Jakmile jejich nabídka byla bez problémů přijata, Arthur a Cary konfrontovali realitního makléře. Měli v ruce důkazy, že porušuje zákony státu New Jersey, a tím ohrožuje svou licenci. Druhý den byl dům přepsán na Bookerovy.

Malý Cory si tak už od dětství připomínal, že mnoho příležitostí, z nichž těžil, bylo výsledkem toho, že lidé dokázali spolupracovat přes své rozdíly, aby svět udělali o něco spravedlivější. Na tuhle lekci nikdy nezapomněl.

Když Booker absolvoval právnickou fakultu na Yale, měl ukázkový životopis a mohl si vybírat z nabídek prestižních právnických kanceláří s vysokými platy. Zbohatnout pro něj ale nebyl smysluplný cíl. Rozhodl se proto vyměnit pohodlný životní styl absolventa Ivy League za život veřejného služebníka v jedné z nejproblematičtějších čtvrtí Newarku v New Jersey.

Od dětství ho vedli k tomu, aby usiloval o osobní excelenci a vážil si osobní odpovědnosti. Tyto hodnoty žil naplno: neúnavně sledoval a dosahoval svých ambiciózních cílů, poháněn něčím, čemu jeho otec říkal „konspirace lásky“.

Podle otce je konspirace lásky souhrnem miliard drobných pozitivních činů, které v průběhu času vykonaly nesčetné zástupy lidí, aby nám umožnili využívat příležitosti, jež máme dnes. Pro Coryho to znamenalo, že i když má povinnost dávat do všeho maximum, jeho úspěchy jsou zároveň do značné míry výsledkem obětí, tvrdé práce a malých dobrých skutků jiných lidí, kteří mu „šli naproti“.

Například jeho školní úspěchy nelze oddělit od toho, že měl privilegium vyrůstat v bezpečné čtvrti s kvalitními školami a že jeho rodina měla kontakty na lidi jako Arthur Lesemann a další dobrovolníky z Rady pro spravedlivé bydlení.

Jinými slovy, Cory nebyl odpovědný jen sám za sebe. Byl součástí konspirace lásky – a to s sebou neslo povinnost předat budoucím generacím lepší svět. Problém byl v tom, že nevěděl, jak to nejlépe udělat.

Teprve když mu matka položila otázku, která definovala zbytek jeho kariéry, začal mít jasno. „Cory,“ zeptala se ho, „kdybys nemohl selhat, co bys dělal?“ Odpověď ho zasáhla. Když si sbalil věci a vyrazil do Newarku, položil tím základy života, který zasvětil boji za věci, v něž nejhlouběji věřil.

V následujících kapitolách se podíváme na témata, která jsou Bookerovi nejbližší, a na lekce, jež si odnesl z vášnivé kariéry, kterou strávil jejich řešením.