Špatná věda

Věda má obrovskou moc a její aplikace jsou všudypřítomné: usnadňuje nám život, zlepšuje naše zdraví a prodlužuje nám věk. Bohužel však existuje mnoho těch, kteří se vědou jen ohánějí, aby prosadili vlastní zájmy – zájmy, které obcházejí důkazy ve prospěch zisku.

Kniha Špatná věda odhaluje běžné triky, které používají velcí hráči, jako jsou farmaceutické firmy, homeopaté či různí výživoví „specialisté“, aby oklamali veřejnost a přiměli ji kupovat léčby, které vůbec nepotřebuje. Ukazuje také, jak média vytvářejí zavádějící „vědecké“ příběhy jen proto, aby vyvolala senzaci, nebo – co hůř – aby lidi zastrašila a přiměla je věřit chatrným výsledkům okrajových výzkumníků.

Tyto úryvky vám poskytnou analytické nástroje potřebné k tomu, abyste dokázali posoudit, zda byla nějaká vědecká studie – například klinická zkouška – navržena dostatečně dobře na to, abyste mohli důvěřovat jejím výsledkům a závěrům autorů. Díky těmto nástrojům dokážete poodhrnout závoj povrchní, falešné vědy, která sice může mít hezké horní indexy, odkazy a grafy, ale ve skutečnosti je jen prázdným žvaněním.

Mimo jiné se dozvíte:

• jak lidé, které média vykreslují jako „odborníky“, často žádnými skutečnými odborníky nejsou,
• jak mohou výzkumníci zkreslit výsledky klinických studií ve svůj prospěch,
• proč jihoafrická vláda zadržovala antiretrovirové léky lidem trpícím HIV,
• a proč se jedna matka dostala do vězení kvůli chybné a nikým nezpochybněné statistické argumentaci jednoho prokurátora.

Každý den jsme bombardováni reklamami na produkty, které slibují, že nějakým způsobem zlepší náš život. Příliš často jsou tyto výrobky prezentovány pomocí složitého a zdánlivě nevyvratitelného „vědeckého“ jazyka.

Není těžké najít příklady. Stačí si vzpomenout na průmysl zdraví a krásy s jeho tvrzeními, jak jejich produkty „čistí“ naše tělo a dělají nás atraktivnějšími. Existuje například detoxikační nožní koupel s názvem Aqua Detox, která tvrdí, že z těla odvádí „toxiny“. Důkazem má být to, že voda v lázni po použití zhnědne. Nebo reklama na pleťový krém vyrobený ze „speciálně ošetřené DNA lososí ikry“, která naznačuje, že lososí DNA nějakým způsobem vyživuje a revitalizuje naši pleť.

Určitě je ta hnědá voda v detoxikační lázni důkazem toxinů, které naše nohy vylučují, že? Omyl. Tato velkolepá vědecky znějící tvrzení nemají vůbec žádný základ. Při bližším pohledu se ukáže, že hnědá barva vody nemá s vašima nohama nic společného – jde jen o rez, která vzniká na železných elektrodách po zapnutí přístroje.

A co ten lososí krém na pleť? Molekula DNA je jednoduše příliš velká na to, aby ji pokožka vstřebala. A i kdyby nebyla, rybí – tedy cizí – DNA pro vaše buňky žádný přínos nemá, a už vůbec ne v podobě kosmetického přípravku. Pokud chcete využít výhod živinami nabitého lososa, musíte ho skutečně sníst a strávit, ne si ho mazat na kůži.

Jak se tedy tyto firmy z takových tvrzení „vyvléknou“? V podstatě spoléhají na naše nepochopení vědy: máme tendenci si myslet, že je pro nás příliš složitá. „Je lepší nechat tyhle vědecké věci na lidech v bílých pláštích,“ říkáme si. Proto snadno přijímáme „vědecká fakta“, která nám jsou předkládána, aniž bychom je zpochybňovali. A právě to dává inzerentům neodolatelnou příležitost využít naši nevědomost a důvěřivost k prodeji svých výrobků.

Kolik multivitaminů denně užíváte v naději, že vás učiní chytřejšími nebo zdravějšími, případně vám pomohou předejít nějaké hrozné nemoci? Mnoho lidí zařadilo multivitaminy do své ranní rutiny, ale kolik skutečných vědeckých důkazů potvrzuje jejich přínos? Mnoho jich není.

Tvrzení výživových poradců často postrádají vědeckou přísnost a při bližším zkoumání se rozpadnou. Jedním z častých motivů v oblasti výživy je přehnaná extrapolace: zjištění z malé studie, často laboratorní, se bez dalšího zobecní na celou populaci.

Například akademický výživový poradce Patrick Holford, tiskem oslavovaný jako „expert“, jednou prohlásil, že vitamin C je účinnější v boji proti HIV než AZT, standardně předepisovaný lék proti HIV. Jak k tomuto závěru dospěl? Odkázal na jediný článek, který ukázal, že když se do buněk infikovaných HIV v Petriho misce přidá vitamin C, sníží se míra replikace viru. Studie se o AZT vůbec nezmiňovala a neproběhly žádné pokusy na lidech.

Falešná tvrzení tohoto typu mohou navíc vést k tomu, že nemocným lidem bude skutečná léčba odepřena. Například prodejce vitaminů Matthias Rath pomohl ovlivnit vládu Jihoafrické republiky – kde má zhruba čtvrtina populace HIV – aby zadržovala léky proti HIV a místo toho propagovala multivitaminy, včetně těch jeho vlastních. Tvrdil, že snižují riziko AIDS o 50 procent a že jsou bezpečnější a účinnější než jakýkoli lék proti HIV. Opíral se přitom o studii z Harvardu, která sledovala tisíc HIV pozitivních žen z Tanzanie.

Tato studie však pouze ukázala, že levné generické vitaminy – nebo prostě lepší strava – mohou u některých pacientů oddálit nutnost zahájit léčbu HIV léky. Rath tyto výsledky překroutil a tvrdil, že vitaminy jsou „nadřazeným“ lékem, a dokonce dodal, že léky proti HIV zhoršují imunitní nedostatečnost.

Tyto lži měly lidské oběti: jedna studie odhadla, že kdyby se jihoafrická vláda v daném období rozhodla místo toho poskytovat léky proti HIV, mohlo se předejít asi 343 000 úmrtím.