Slyším, jak šeptáte

Dokážete si představit, že se snažíte vést rozhovor s přítelem a neslyšíte ani slovo z toho, co říká? Pro neslyšící a osoby se sluchovým postižením na celém světě je to součást každodenní reality. To však rozhodně nezastavilo komunitu neslyšících. Během staletí si neslyšící lidé vytvořili vlastní, vysoce komplexní jazyk i kulturu, které jim umožňují plnohodnotně fungovat ve společnosti.

S rozvojem stále dokonalejších lékařských přístrojů určených k „léčbě“ hluchoty se ale tato bohatá kultura může ocitnout v ohrožení. Následující kapitoly se zaměřují na tyto trendy, na to, jak ovlivňují komunitu neslyšících, a zda je vůbec správné – nebo nutné – hluchotu zcela eliminovat.

Dozvíte se také, proč některá sluchadla způsobují, že lidé znějí jako Donald Duck, jak sluch ovlivňuje váš vývoj a proč byl telefon pro neslyšící takovým přínosem.

Většina lidí považuje schopnost slyšet za samozřejmost. Slyšení, podobně jako mnoho dalších tělesných funkcí, je však vysoce komplexní proces. Jak tedy zvuk vzniká a jak ho naše uši zpracovávají?

Zvuk vzniká tehdy, když molekuly ve vzduchu kmitají a vytvářejí zvukové vlny. Naše zevní ucho tyto vlny zachytává a funguje jako trychtýř, který je směruje do zvukovodu. Zvukovod zvuk zesiluje a předává jej na bubínek. Když na bubínek dopadne zvuk, začne vibrovat a akustická energie se mění na energii mechanickou. Ta se dále přenáší třemi drobnými kůstkami – kladívkem, kovadlinkou a třmínkem – do vnitřního ucha.

Jakmile se zvuk dostane do vnitřního ucha, vstupuje do tekutinou naplněného hlemýždě, kde se převádí na hydrodynamickou energii. Jemné vláskové buňky v hlemýždi zaznamenávají pohyb tekutiny a vytvářejí elektrické impulzy, které putují do mozku – a díky nim pak „slyšíme“.

Tento proces ale nefunguje u každého stejně. Zatímco většina lidí slyší zvuky v rozsahu přibližně od 20 do 20 000 hertzů (Hz), u některých je toto rozmezí výrazně zúžené, nebo dokonce zcela chybí. Život lidí, kteří jsou neslyšící nebo mají výrazné sluchové potíže, je proto velmi odlišný. Pokud například neslyšíte lidskou řeč, musíte se spolehnout na zcela jiné komunikační metody.

Právě z této potřeby vyrostla tak živá kultura neslyšících. Komunita neslyšících musela vymyslet alternativní způsoby pro mnoho činností, u nichž se slyšící lidé spoléhají na sluch. Hluchotu proto nemusíme nutně chápat jako pouhý nedostatek či vadu – pro mnohé je svébytnou identitou.

Zamysleli jste se někdy nad tím, proč jsou lidé jediným druhem, který vyvinul plnohodnotný jazyk? Vědci tuto otázku stále zkoumají, obecně se však shodují, že děti se rodí s vrozenou schopností jazyk osvojit. Mají cit pro určitá univerzální pravidla a principy gramatiky – například pro souhlásky a samohlásky, podstatná jména a slovesa, výšku tónu, intonaci či frázování jako základní stavební kameny.

Čím je člověk mladší, tím lépe tato přirozená schopnost učení jazyka funguje. Máte‑li tedy děti, vystavujte je jazyku co nejvíce a co nejdříve. IQ dítěte i jeho učební schopnosti úzce souvisejí s množstvím jazykových podnětů, kterým je vystaveno.

U neslyšících dětí probíhá jazykový vývoj jinak. Existují dvě hlavní školy myšlení. Jedna tvrdí, že by se neslyšící děti měly nejprve soustředit na znakový jazyk, druhá klade důraz na rozvoj mluvené řeči. Oba přístupy se ukázaly jako účinné a rodiče neslyšících dětí si obvykle vybírají podle vlastních hodnot a kulturního zázemí.

Rodiče, kteří upřednostňují znakový jazyk, tak často činí proto, že chtějí, aby se jejich děti mohly plně zapojit do komunity neslyšících. Samotná komunita však pro neslyšící dítě není to nejdůležitější. Klíčové je, aby byla jeho sluchová vada odhalena co nejdříve. Pokud je neslyšící nebo nedoslýchavé dítě vystaveno pouze výukovým metodám, které mu nevyhovují, přichází o rané fáze jazykového vývoje, kdy mozek vstřebává jazyk nejrychleji.

Neslyšící děti potřebují být vzdělávány způsobem, který je pro ně smysluplný a efektivní – i proto má vzdělávání neslyšících svou vlastní, specifickou kulturu.