Sliby, které musíme dodržet

Demokratický prezidentský kandidát Joseph Biden je v politice už půl století. Jeho dlouhá kariéra dává voličům možnost sledovat, jak se jeho názory v průběhu času vyvíjely – a jakým prezidentem by se mohl stát. V tomto shrnutí se dozvíte o Bidenově raném životě a kariéře až do roku 2008, kdy se podruhé ucházel o demokratickou nominaci. Uvidíte, jak jeho katolická výchova ovlivnila jeho pohled na spravedlnost a veřejnou službu a jak mu překonávání překážek pomohlo stát se politikem, jakým je dnes.

Získáte také zajímavý pohled na některé klíčové výzvy, které v posledních desetiletích formovaly Spojené státy – od hnutí za občanská práva až po politické spory po útocích z 11. září. Zatímco dnešní Senát je ostře rozdělen podle stranických linií, Bidenova autobiografie vykresluje zcela jiný obraz – prostředí kolegiality, v němž se senátoři řídili především svým přesvědčením. Pochopení této minulosti nám pomáhá lépe si představit budoucnost, o kterou se tento prezidentský kandidát snaží.

V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte, proč byla koktavost jedním z nejlepších „problémů“, jaké Biden kdy měl; jak se stal jedním z prvních zastánců ochrany životního prostředí; a proč Jill pětkrát odmítla jeho nabídku k sňatku.

V dětství se Joe Biden potýkal s výraznou koktavostí. Když byl nervózní nebo musel mluvit před třídou, slova se mu zasekávala v krku a on se cítil ponížený. Mladý Joe se však rozhodl, že se naučí mluvit na veřejnosti. Učil se nazpaměť projevy a básně, které si recitoval před zrcadlem. Když začal koktat, prostě začal znovu a znovu, a při tom trénoval, jak při řeči uvolnit mimické svaly.

Vytrvalý trénink se časem začal vyplácet. Joe Biden si veřejné vystupování zamiloval a bez obtíží oslovoval i tisícové davy. Klíčové poselství zní: Bidenovo dětství ho dobře připravilo na budoucí vůdčí roli.

Dnes Biden otevřeně říká, že právě koktavost ho připravila na politické vedení. Naučila ho, jak čelit nepřízni osudu čistým odhodláním – dovednost, která mu pomohla v nesčetných těžkých situacích. Zároveň v něm vypěstovala empatii, pro kterou je tak známý. Nikdy nezapomněl, jaké to je být šikanován a zesměšňován.

Mnohé z Bidenovy politické filozofie lze vystopovat k jeho dětským zkušenostem a k tomu, jak ho rodiče učili reagovat na nespravedlnost. Vzpomíná si například, jak ho ve škole ponížila jeptiška, která se mu kvůli koktání posmívala a oslovovala ho „pane Bu-bu-bu-bidene“. Když to Joe řekl matce, rozzuřená okamžitě zamířila do školy a jeptišce pohrozila, že jí strhne hábit, pokud se to bude opakovat. To, že šlo o respektovanou církevní autoritu, ji nezajímalo – posuzovala ji podle chování a nic nesnášela víc než šikanu.

Tato ochota postavit se tyranům se vine celou Bidenovou kariérou – ať už šlo o boj proti rasové diskriminaci, podvodným kolegům, nebo zahraničním diktátorům. Joe Biden byl vychován rodiči i svou katolickou vírou v přesvědčení, že služba druhým je posvátnou povinností a že ti, kdo mají moc, ji musí využívat k pozvednutí těch, kteří jsou na okraji společnosti. To ho inspirovalo k veřejné službě v nejširším slova smyslu. Ať už jako advokát, senátor nebo kandidát na prezidenta, jeho cílem vždy bylo sloužit voličům co nejlépe.

Možná vás překvapí, že dnešní demokratický kandidát na prezidenta byl na vysoké škole jen velmi průměrným studentem. Inteligenci měl, ale chyběla mu motivace tvrdě pracovat. Stejně jako mnozí z nás často končil v časové tísni a na zkoušky se učil jen pár dní předem.

V prvních dvou letech na University of Delaware trávil Biden mnohem víc času s přáteli ve studentském salonku než nad učebnicemi. Nepomohlo ani to, že se v té době zamiloval do ženy, kterou potkal na pláži během jarních prázdnin na Bahamách. Jmenovala se Neilia Hunter a zcela mu učarovala.

Klíčové poselství zní: Zamilovanost dodala Bidenovi odvahu následovat své ambice.

Neilia byla v mnoha ohledech jeho opakem. Pocházela z nekatolické, velmi zámožné rodiny. Mladému páru to však nevadilo. Byli zamilovaní a byli přesvědčeni, že patří k sobě. Joe za ní každý víkend jezdil přes 320 mil. Dokonce se vzdal hraní fotbalu, protože tréninky by mu braly čas na návštěvy.

Setkání s Neilií Joea od školy zpočátku spíše odvádělo. Zároveň ho ale začalo motivovat k úspěchu. Neilia v něj měla neochvějnou důvěru – a právě to mu dodalo sebevědomí. Pod jejím vlivem se v posledních semestrech na vysoké škole opravdu začal snažit a dosáhl výsledků, které mu otevřely dveře na právnickou fakultu Syracuse University.

Na právnické škole pak úspěšně složil závěrečné zkoušky, i díky Neiliině pomoci s přípravou. Dalším krokem bylo najít si místo v mimořádně konkurenčním právnickém prostředí. Pomohl mu otec, který mu zprostředkoval kontakt v prestižní právnické firmě Prickett, Ward, Burt & Sanders v rodném Wilmingtonu. Přestože jeho studijní výsledky nebyly nijak oslnivé, Joe se do firmy nakonec dostal.

Všechno začalo zapadat do sebe. Joe a Neilia se vzali, brzy čekali dítě a jeho právnická kariéra se slibně rozbíhala. Přesto v něm rostl pocit, že chce víc – chtěl, aby jeho práce měla přímý dopad na veřejnost.